Sláva republice (2004)

Osvobození Prahy, dnes zůstává dnes trochu ve stímu osvobození Plzně. Za komančů to bylo opačně. Je v tom ovšem trochu rozdíl. Prahu si čeští vlastenci vybojovali a rudoarmějci dokončili. Plzeň osvobodili Češi bez výstřellu, protože Němci utekli bez boje k Američanům. To komančové, nevím proč tutlali.

Řezníčkovo zasažení domovem vtělené do nepřetržitého proudu nesouvislých svědectví, důvěrnějších detailními záběry na tváře vzpomínajících, a dobových dokumentů. Absence historiografického komentáře, který by hlasy interpretoval a uváděl do kontextu či souvislosti mezi nimi projasňoval, posiluje důvěrnost snímku a výstižně vyjadřuje nesnáz poznávání dějin vlasti, nebezpečného území, na němž si každý musí vybudovat svůj životní prostor, domov jako paměť, svět učiněný obyvatelným teprve vzpomínkou.

Aktéři Pražského povstání nám vyprávějí, co tehdy zažili. Střípek po střípku, zážitek po zážitku si tak skládáme příběh května 1945, ten je o to živější díky dobovým fotografiím a hudbě, která všechna vyprávění doplňuje. Člověk má pak pocit, jako by tam snad byl, nebo jako by vzpomínali jeho blízcí se svými fotkami a hudbou z gramofónu. Pro mne jeden z nejlepších historických dokumentů.

Jako dokument opravdu nemastné neslané a především nudné - alespoň pokud člověk není nadšenec do military historie. Kdyby Řezníček občas vstoupil do sledu černobílých fotografií a stand-upů účastníků bojů se shrnujícím komentářem a nějakou grafikou a kdyby se z toho pokusil vybudovat celistvější příběh o osvobozování Prahy, mohlo by to být zajímavá podívaná i pro běžného smrtelníka.

Pěkné vyprávění u piva. Občas drsné.