Nikdy nezestárnou (2018)

Svým způsobem naprosto unikátní dokument, který prostřednictvím výpovědí přeživších obyčejných britských vojáků dokonale přibližuje jejich každodenní rutinu i starosti na francouzské a belgické frontě. Dobové záběry jsou navíc obohacené o barvy a plynulost pohybu, a to s minimem cenzury – takže pokud nesnesete pohled na mrtvá či znetvořená těla, doporučil bych si ho pustit spíš jen jako zvukovou kulisu. Mě osobně ale mnohem víc než samotné boje zaujaly pasáže o životě v zákopech. Jídlo, hygiena, spánek, nebo všudypřítomné masožravé krysy – všechny tyto barvitě popsané historky jsem hltal každým coulem.

Když po dvaceti minutách přišla na scénu barva, tak jsem se krapet uchechtl, jelikož jsem si vzpomněl na scénu (aspoň myslím) zeSimpsonových, kde byla reklama na nově objevené válečné záběry v barvách, které byly plné pestrobarevných tanků a scén smrtí vojáků a s jakoby ještě realističtější krví než ve starých záběrech... Popravdě jsem nečekal, že to někdy fakt uvidím, byť tady jsou samozřejmě kolorizované skutečné záběry z první světové války, ale za sebe úplně nevím, co si o tom nápadu myslet. Mě často dokáže nejvíc znepokojit nebo do nějaké podoby úzkosti dostat, když o daných drastických věcech jenom slyším, protože si je v hlavě při poslechu vyprávění sám představuji, ještě podbarvené tónem jejich výkladu. A často to na mě má větší emoční dopad, než když to graficky vidím před sebou, takže mě siceNikdy nezestárnoustrhlo a technickou stránku oceňuji určitě víc už jen proto, kolik práce za ní je, ale za sebe nedokážu říct, že bych tu barvu pak nějak nutně potřeboval. To ale nemění nic na tom, že i s ní to Jacksonovi funguje skvěle, diváka to dokáže víc strhnout než ty "klasické" černobílé záběry a dokáže si to udržet plný zájem, emoční spříznění i dostatečně znepokojivé, zhnusné, pochmurné, ale sem tam i veselejší dojmy, protože když už na tom bojišti jste, nějak se odreagovat musíte, abyste se úplně nezbláznili. Pro mě z toho ale nejvíce vyniklo mapování celé válečné situace od náboru po návrat zpátky, kdy na začátku jsou nadšení mladíci, kteří chtějí strašně pomoct a nebýt za zbabělce a na konci přeživší trosky, které musí žít s tím, co spousta jiných lidí naštěstí nikdy na vlastní oči neuvidí a nakonec jim nezbyde nic jiného, než se do konce života ptát, jaký ta válka měla vůbec smysl. Sice vám tohle řekne každý protiválečný film a je to ten asi nejmíň zajímavý prvek celého filmu, ale popravdě na mě tady dolehl více, než u spousty jiných fikčních válečných filmů. A navíc, protiválečná poselství já vždycky vítám s otevřenou náručí, snad i čím důraznější tím lepší (ale zase nevydojeně), protože snad v každé válce to vždycky nejhůře odnesou mnohdy nevinní lidé. Jackson to tu má dost nevtíravě, ale ve výsledku to vnímám rozhodně spíš dobře. Jen za sebe fakt, asi jako jediný, nedokážu být úplně nadšený z toho nápadu s barvou... 4*

Výtečná rekonstrukce oživující dění 1. světové války přesáhla i formát klasického dokumentu. Mozaika autentických záběrů skloubenými se zvukovými vzpomínkami vojáků mě od počátku zaujala, stejně jako formální hrátky s vkládáním černobílých záběrů do barevných plakátů, ale stále jsem si nepřipouštěl, jak výjimečný počin to sleduji. Síla výpovědi se mi odkrývala postupně a film mě dostal, když dokázal nevtíravě vyvolat silné emoce sestřihem foto a video záběrů v kombinaci s mluveným vyprávěním. Jako skvělý nápad jsem vnímal i kolorizaci vybraných záběrů z front, pomocí níž spolu se zvukovými efekty, mluveným komentářem a krátkými dialogy či výkřiky v pozadí dokázal režisér vtáhnout diváka do dění na úrovni srovnatelné s hraným filmem. Nejvíc mě ale sebralo dech, jak komplexní obraz o válce Peter Jackson podává, nakolik se tu často mísí sdělení protichodných emocí a postojů – cítit zde stejně hrdost vojáků, jistý kus dobrodružství i nadhled, jako později těžkou deziluzi, pocity hrůzy, působivě přiblížené jsou šílené podmínky na frontě. I radost z ukončení války a přežití skupiny vojáků vystřídává skepse ze stavu poválečné společnosti, neschopnosti zapadnout do „normálního“ světa a najít v něm uplatnění a vše korunuje nezájem běžných lidí vědět o válečných prožitcích víc. Nakonec i to, že mnohé použité záběry ležely nepublikované 100 let (!) v muzejních trezorech, o něčem může svědčit. ***** Naprosto špičková filmařská dokumentární práce po stránce formy i obsahu, se skládáním střípků do hutného celku, se tu ze strany Petera Jacksona blíží píli, s jakou točil již svoje extrémní žánrové parodie z přelomu 80. a 90. let nebo i zábavný „mockument“Zapomenuté stříbro. Jeho tolkienovské fantasy ságy mě zatím minuly (ve smyslu: nic jsem z nich nikdy neviděl), ale tady Peter Jackson plně ukazuje, že se rozhodně nevyčerpal, navíc má co jedinečného nabídnout i v odlišném žánru a formátu, s esteticky vybroušeným stylem i komplexně podaným tématem.[90%]

Výborný dokument mapujúci spomienky britských vojakov bojujúcich v 1. svetovej vojne. Peter Jackson zvolil netradičný spôsob, keď príbehy vojakov pokrývajúce celé ich pôsobenie od nástupu až po návrat, zoskupené podľa časových etáp, sprevádzajú historické filmové zábery a fotografie bez toho, aby sme videli kohokoľvek z nich. Okrem všeobecne známych hrôz zákopovej vojny, delostreleckého ostreľovania, útokov cez ostnaté drôty pod guľometnou paľbou a všadeprítomnej smrti sa dozvedáme o ich pohnútkach, stave armády či najvnútornejších pocitoch aj počas voľných chvíľ. 90%

Velmi podařený dokument připomínající těžký život řádového vojáka ve velké válce, která zásadně změnila události 20. století. To jak všichni šli do války plní nadšení a ideálu a místo toho našli jen utrpení, nemoci a viděli smrt na každém kroku v zemi nikoho mezi zakopy vzdálených obvykle pár metrů u sebe. Bylo to zmíněno hodně věcí, které tehdá řada vojáků viděla prvně v životě - plamenomety, tanky a děsivý účinek bojových plynů. Příběhů těchto vojáků bylo mnoho a neměly by být nikdy zapomenuty...80%.