Nepřítel před branami (2001)

Pár nesrovnalostí tu bylo. Třeba všechny ruské osoby točí Američané a je to vidět. Romantika existovala i u Stalingradu, ale s tou ve filmu to nemělo nic společného. O tom bych spíš doporučila knihu Nahá pionýrka. Ale aby film dosáhl tak hlubokého dojmu, každá scéna se vryla do srdce, aby vzdal takový hold lidem, kteří bojovali (bojují) za hrozných podmínek a útrap, ať chtějí nebo ne, to se vidí málokdy. A překvapilo mě, že Západ vzdává hold ruskému (německému) ostřelovači. Bylo by co kritizovat, ale nechci. Protože ten film mě totálně dostal. Myslím, že to bylo účelem, což splnil.

Našlapanej válečnej film z prostředí rozbombardovanýho, hnusnýho a mrazivýho Stalingradu. Ta zima byla cítit až sem. Tfuj. Byť je to celý jakýsi zidealizovaný a místama to působí jako lehká propaganda, nebo spíš taková sentimentální představa o bitvě u Stalingradu, udělalo to na mě dojem. Už jen úvodní bitva je masterpiece. Následný soupeření dvou elitních sniperů je napínavý jak guma od trenek, a já byl u filmu jak přikovanej. Trochu mě ale mrzí, že dostávaly tolik prostoru ty romantický pasáže s Rachel Weisz. Ty bych nejradši přetáčel, protože mi tam přišly do jisté míry zbytečný.

Pořád velmi solidní záležitost, na níž dostal Jean-Jacques Annaud značné finanční prostředky, což je vidět na každé bojové scéně a velkorysé výpravě, která vypadá vskutku autenticky a parádně. Ono vůbec co se produkčních záležitostí týče, tak jde o fantastickou podívanou, protože kamera je úchvatná, dobová atmosféra funguje výtečně a akční scény jsou naprosto strhující (zejména hned ta úvodní). Neméně zdařilý byl casting, protože Jude Law v titulní roli je výborný, stejně tak Ed Harris, který volí naprostý minimalismus (a vůbec nevadí, že nesplňuje definici ryzího Árijce), o moc nezaostávají ani Joseph Fiennes a Rachel Weisz, speciální zmínku zaslouží rozhodně Bob Hoskins jakožto Chruščov, který je stejně tak komický jako děsivý, a pochopitelně i Ron Perlman, který tu ale moc nepobude. Lehké potíže mohou nastat u příběhu, který přece jen zajímavé a nečekaně zvolené westernové schéma muže proti muži zbytečně ředí trochu kýčovitou romancí a v závěru je dost naivní ohledně procitnutí vrchního propagátora, což ale tak trošku symbolizuje západní pohled na SSSR, potažmo Rusko jako takové. I proto je snímek lehce zdlouhavý a stopáž by zasloužila o něco prostříhat. Výraznější mohl být i soundtrack, který je překvapivě zapomenutelný a nikterak velkolepý nebo epický. To, zda je to celé historicky věrné, nebo moc ne, je irelevantní, protože o to se tvůrce ani nesnažil. Enemy at the Gates zkoušku časem přežil bez větších problémů a pořád se řadí k nejlepším válečným snímkům jedenadvacátého století, jen je zkrátka moc naivní a zdlouhavý. 75 %

Zasadenie do bitky o Stalingrad síce nie je až tak zaujímavé, ale následný dej zaoberajúci sa ostreľovačmi-profesionálmi už áno. Skutočný Zajcev vraj takto zabil 225 nepriateľov, ale číslu sú vďaka silnej sovietskej propagandy považované za značne prehnané. Každopádne mušku mal a jeho trochu fádny cieľ stať sa tým, ktorý sa bude v továrne zhora pozerať na robotníkov sa mu splnil - neskôr sa stal riaditeľom textilnej továrne. Veľkým kladom filmu je obsadenie Eda Harrisa do role záporáka, ktorý svojou charizmou dvíha film možno aj o pol hviezdy. Ale aj Hoskins ala Chrušťov je podarený. Nejde síce o veľkolepý snímok, ani sa nehrá na niečo prevratné, ale je zaujímavý a poodkrýva odlišné dianie počas vojny.Veď ma tam poslal súdruh Stalin. Nezaťahuj do tej svojej zrady našeho veľkého vodcu. Len sa priznaj, hajzel špiónsky...práásk ...práásk, práásk, práásk... Kosák nemali, ale mali kladivo ...a práásk, vymlátili mi zuby.Z dnešného pohľadu je škoda, že nacisti Rusko nedobyli.

Až na tu sice monumentální, ale ultra digitální, "uvítací" sekvenci s davy proudícími z vlaku, pohledem na město z protějšího břehu a plavbou přes řeku pod útokem letadel (v Ryanovi je po legendární úvodní invazní sekvenci podobně umělohmotná panoramatická scéna pláže, na které se ze zakotvených lodí vyloďují další jednotky) výborná "válečná" žánrovka a dost nezasloužený propadák. | Pamatuji si, že mě tehdy dost překvapilo, že rozpočet filmu byl stejný jako u epičtějšího Ryana (paměť už občas vynechává, ale mám takový pocit, že se o filmu v čase premiéry psalo jako o nejdražší evropské produkci do té doby), protože film je sice zasazen do válečného prostředí, ale jinak jde o hodně komorní "jeden na jednoho" sniperskou záležitost bez typických propriet žánru. Možná publikum očekávalo "klasický" válečný velkofilm se zástupem komparsistů, záplavou techniky a rozmáchlými bitevními scénami (jako u Ryana), nebo větší akcentaci romantické linky (jako u Pearl Harboru), těžko zpětně soudit. Každopádně po stránce castingu (skvělý mix velkých hvězd s mistry vedlejších rolí), výpravy (ty ruiny města a průmyslové zástavby jsou dokonalé), zobrazení guerrillového pojetí boje a příběhu ve stylu "kdo s koho", ve kterém se souboj mezi postavami svádí hlavou a nikoliv svaly, jde i po dvaceti letech o moc příjemný zážitek, nehledě na pár historických nepřesností. |PeZet