Dopisy z Iwo Jimy (2006)

Extrémně silné válečné drama, které válku rozhodně nijak nepodporuje, ale ukazuje její pravou tvář, stejně jako tváře všech padlých i přeživších. Eastwoodův film je tou nejemotivnější válečnou zpovědí, jakou jsem kdy viděl a, přestože je zobrazeno prakticky všechno, jako celek působí příběh citlivě. Ve srovnání například s Gibsonovým Hacksaw Ridgem, který nabízí taky silný a hezký příběh, jsou však Dopisy o mnoho komplexnější a nestranější záležitostí. Velmi silný film, kterému tedy mohu vytknout jen momentální explicitnost (př. scéna s granáty v jeskyni). Dojemných 5/5

Clinta Východnídřevo jsem vždy bral hlavně jako herce, a myslel jsem si že až když začal být pro hraní starý, začal více filmy režírovat. Když se ale kouknu do jeho playlistu, spletl jsem se. Těch významných zářezů do kinematografie má podle mě spíš jako režisér a výrazně dřív než jsem ho jako režiséra začal brát. Právě v dvojfilmu Vlajky našich otců a Dopisy z Iwojimy dokázal že patří do první ligy, protože vzít si tak ambiciozní projekt, a natočit ho z pohledu obou zúčastněných stran, v takovéto kvalitě, to by dokázalo jen pár lidí na světě. Jemu se navíc povedlo na japoncích i američanech vytáhnout klady i zápory jejich kultury, a dát je do vzájemného kontrastu. Zejména Vlajky jsou až nečekaně kritické k samotným američanům.

Protiválečný snmek který má ukazovat, žeJaponci byliv období druhé světové válkytaké jenom lidi, ne šílenímagořikteří milujíharakiri, jak si jistě mnozí emeričané myslí.Clinttotiž ke svým snímkům přistupoval většinou z druhé strany, vyvracel klišé a křupanské názory, zárověň ale zůstal oblíbeným tvůrcem protože jeho snímky byly a jsou opravdovými PERLAMI.

Môj najobľúbenejší vojnový film ever. Ani sa mi nechcelo veriť, že tento skvost zobrazujúci život "tej zlej" strany vo WW2 vznikol pod režijným dohľadom 'amerického patriota' Clinta Eastwooda. Tak naturalisticky zobrazené psychické zobrazenie vojakov druhej strany je niečo, čo by dostalo aj toho najväčšieho anti-japonca bojujúceho na ostrove Iwo-Jima. Skvelý výkonKena Watanabehočoby generála Kuribajašiho, oddaného no zároveň chápajúceho človeka s dušou samuraja len poukazuje na fakt, že tento film je výborný. Práve pohľad tej "zlej" strany v dnešných vojnových filmoch často chýba (česť výnimkám v podobeNa Západe nič novéod Edwarda Bergera). A práve pohľad druhej strany vo vojne často poukáže na úplne banálny, no zároveň pre mnohých mocichtivých ľudí neurčitý fakt - akákoľvek vojna je zbytočná!!! Výborná kamera a dychberúca hudba, z ktorej sa divákovi hrnú slzy do očí. Miliardové pocity nádhery.

Dopisy z Iwo Jimy jsou americký filmový pohled na americko-japonský konflikt během druhé světové války. Ovšem tentokrát se do toho pustil velezkušený režisér Clint Eastwood z druhé strany… z pohledu těch „špatných“… z pohledu Japonců. Řemeslně je to výtečná filmařina a není potřeba to rozebírat. Obsahově je to mnohem zajímavější. Tvůrci vsadili na osvědčenou metodu, kdy se na válečné hrůzy dívali osobním dramatem jednotlivce a divákům předvedli příběhy konkrétních vojáků. Najednou nejde jen o desítky tisíc mrtvých, ale o lidi z masa a kostí, kteří měli své rodiny a silné emoce. Dle zdrojů zemřelo na Iwo Jimě 99,5 % všech obránců. Nutno dodat, že to bylo i kvůli častým sebevraždám. Někdy je snadné ve válce určit agresora, je potřeba se mu bránit a často jej silou donutit ke kapitulaci. Nic to ovšem nemění na tom, že válka je vždy strašná. Ve většině to odnesou… lidé z masa a kostí s jejich emocemi a ztrátami pak trpí celé rodiny. Kolik obětí ve válce už je moc? Deset, tisíc, milión, …? Sám bych řekl, že moc je už jedna… stačí totiž, aby to byl můj blízký. Clint Eastwood si vysloužil další filmovou pochvalu. Ne každý dokáže v podobném krvavém konfliktu odložit jednostranné vidění a podívat se na to i z té druhé strany.