Noc a mlha (1956)

Nádherný experimentální film, který spíše než hrůzy války připomíná pomíjivost lidské paměti. Že rychle dokážeme zapomenout na události (v době vzniku filmu) nedávno minulé, ale autor velmi dobře ví. A proto nám servíruje ty nejbrutálnější záběry, aby v nás umocnil, případně povzbudil vzpomínky, o kterých jsme ani nevědeli, že je máme.

Stále nedokážu pochopit, že byli lidé schopni tohle dělat jiným lidem. Tento dokumentární snímek nám představí hrůzu a zvěrstva a zrůdnosti v táborech smrti. Pohled na smrt vás nejednou nenechá pochybovat o lidech jací jsou když získají moc, nejednou budete chtít sklopit zrak, abyste se nemuseli koukat na zvěrstva páchaná na lidech. Je to hodně silné téma, které se ale musí připomínat. Musím dát plný počet a zároveň ještě jednou napsat, že se na takové dokumenty (mapující právě hrůzy v táborech smrti) opravdu nesmí nikdy zapomenout!9/10

Filmová esej Alaina Resnaise je jeden z mála filmů, které by měl vidět každý! Pokud jste tak ještě neučinili, určitě si ho vyhledejte a podívejte se na něj. Trvá jenom půl hodiny, ale po jeho zhlédnutí nebudete tím samým člověkem, budete se na svůj život a věci kolem sebe i na své tělo dívat jinak. Jestli vydržíte, neodvrátit zrak a neutečete v myšlenkách od komentáře, který doprovází fotografie, archivní záběry, a záběry z deset let opuštěných koncentračních táborů, dostanete něco co vám žádný jiný film nedá. Nedokážu to popsat slovy. Esejistický text komentáře je skvělý. Nepřináší suchý výčet fakt s občasným ozvláštněním a snahou o objektivní popis, jako běžné dokumenty, ale literární formou se snaží o pravdivé zachycení reality koncentračních táborů. Je si vědom, že může ukázat jen povrch reality, opuštěné baráky, dráty, koleje, neznámé důstojníky a vězně, trpící vyhublé, ponížené, umučené, mrtvé. Ničemu se nevyhýbá, vše ukazuje ve své nahotě. Komentář se pomalu vciťuje do hrozivé situace vězňů, jejich neuvěřitelného utrpení a beznaděje....(následují spoilery!) ...Ze zločinců se stávají kápové, dohlíží na svěřenou skupinu a zodpovídají se důstojníkům, mají za to výhody, vlastní pokojík s nábytkem a lepší stravu. Racionálně uvažující důstojníci přemýšlí. Co dělat s tolika popravenými? ….sklad plný ženských vlasů, tisíce brýlí, tisíce lidských koster. Kosti z pecí zkoušeli použít jako hnojivo,...... z lidských těl, ...nelze to ani vyslovit,....vyrábějí mýdlo! …. Na konci všeho, po válce, stáli před soudem kápové, dozorci, důstojníci, a všichni se vymlouvají: „Já za to nenesu zodpovědnost!“ …. „Kdo nese zodpovědnost?“ Ptá se hlas v komentáři a ukazuje prstem na nás a na sebe. „Válka usíná, ale jedno oko má pořád otevřené. Někde uvnitř nás stále žijí šťastní kápové, rehabilitovaní důstojníci a anonymní udavači.“ - Když jsem si dohledal, že autorem komentáře k filmu je spisovatelJean Cayrol, který jako politický vězeň přežil koncentrační tábor, pochopil jsem proč je to tak silná autentická výpověď.

Teď v roce 2023 to ještě není ani 100 let od konce druhé světové války a těchto zvěrstev. Tohle zhlédnout je horší než jakýkoli horror, protože tohle byl skutečnej horror. Ve filmu vidíme archivní videa zachycující mrtvá vyhublá těla, někdy i jen části těl. Jak mohli být lidé tak zlí? Takto zlá nejsou ani zvířata. Z některých zavražděných lidí zkoušeli dělat polévku - kanibalismus. Nechutný. Odporný. Pokud existuje karma, reinkarnace nebo křesťany zmiňované "peklo" - pekelná dimenze, tak se to těm nelidským vrahům musí vrátit se všemi úroky. Nevěřím tomu, že žádná spravedlnost po smrti těla neexistuje. Přeju lidstvu ať přestane s veškerým zabíjením, kdy člověk zrazuje člověka. Vzájemně se potřebujeme naučit respektovat víru druhých lidí. Natočeno 10 let po konci druhé světové války. Nacistické praktiky bych nazval skutečným satanismem. Myslím, že bychom neměli být znechuceni tím, že jsme lidmi, a patříme ke stejné rase, která udělala něco tak odporného nelidského a řekl bych i nezvířecího. Svět potřebuje více lásky, prožívejme ji a šiřme ji nezávazně jak ateisté, agnostici, tak věřící a stoupenci jakéhokoli náboženství či uskupení. Láska je silnější než zlo!

[4,5*]"I am not responsible."Dokument s priam devastujúcim účinkom, zrejme prvý, ktorý pravdivo pojednáva o holokauste. Veľmi otvorene sú tu divákovi predkladané všetky tie nepredstaviteľné hrôzy, ktoré prebiehali v táboroch smrti (vo Francúzsku, Belgicku a Poľsku). V pôsobivej harmónii sa striedajú čiernobiele archívne materiály s farebnými zábermi miest smrti po 10 rokoch (súdobými). Záverom pár drobných výtiek. Dokument je tak pôsobivo umelecky stvárnený, až by nejeden divák mohol v tom beštiálnom vraždení nachádzať aj určitú krásu. Ďalšia vec je zrejme subjektívneho charakteru a síce, že dokument je príliš hutný - na mňa je proste ten sled obrazov a slov/titulkov hrozne rýchly, takže som nebol schopný dokument sledovať bez neustáleho zastavovania. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.