Gangy New Yorku (2002)

Spousta lidí píše, že to byla hrozná nuda, já jsem se nenudil, mám ale s tímhle filmem jiný problém. Konkrétně tři. Tak v prvé řadě nechápu, co měly znamenat ty režijní výstřelky při akčních scénách (začátek a konec), měl to být nějaký pokus o art či co? Ty divné střihy a zoomy nesourodě vložené mezi akci - působilo to nechtěně komicky a neohrabaně. V druhém případě - ten New York, to bylo jako co? Horní dolní se tam mlátí s Vidlákovem, Vidlákov s cajtama, Horní dolní s cajtama, hasiči z Horní dolní s druhými hasiči z Vidlákova, to byla parodie, nebo to bylo myšleno vážně, tahle over the top anarchie? Vždyť by v tom městě nemohlo fungovat  lautr nic, ekonomika, práce, obchody, soudy, nic! To tak přeletět dvouplošníkama s kobercovým náletem tvl. No a třetí věc je Directive 3. Aby jste rozuměli, je to jako Robocop, když měl viditělné programy a čtvrtý měl skrytý, tak já měl k filmu dvě negativa a třetí, bylo taktéž skryté, bylo podvědomé a já to pořád nedokázal identifikovat, co mi tam tak smrdělo. Až po přečtení komentáře od jednoho uživatele, mi to docvaklo - DiCaprio se tam vůbec nehodil. Ale jakože fakt vůbec. Působil tam spíš rušivě. Naproti tomu DDL tam sednul a byl výborný. "Elliot" potěšil. Scorcese má jistě lepší filmy, tenhle je prostě tak nějak... divný.

Martin Scorsese si po letech natáčení mafiánů, psychopatů a dalších společensky obohacujících individuí usmyslel, že natočí historický epos o zrodu Ameriky.
Jenže protože je to Scorsese, nevznikl film o vznešených ideálech, demokracii a budování národa.
Vznikl film o tom, že parta nasraných imigrantů mlátí jinou partu nasraných imigrantů v bahně, krvi a hovnech.
A je to nádherný.
Gangy New Yorku jsou přesně ten typ filmu, který je současně fantastický i strašně nevyrovnaný.
Filmový obr.
Monstrum.
Kolos.
A občas taky trochu bordel.
Ale jaký bordel.
Hned úvodní bitva působí, jako kdyby někdo vzal učebnici amerických dějin, nacpal ji do mixéru s baseballovou pálkou, sekáčkem na maso a několika hektolitry Guinnessu. Scorsese od první minuty ukazuje New York jako špinavou, násilnou a naprosto chaotickou díru plnou etnické nenávisti a pouličního barbarství.
A pak přijde Daniel Day-Lewis.
A film prakticky skončí.
Protože všechno ostatní se okamžitě stává druhořadým.
Kristepane.
Bill Řezník.
To není záporák.
To je přírodní katastrofa.
Ten člověk vstoupí na scénu a okamžitě ukradne film, kulisy, kameru, catering a pravděpodobně i část rozpočtu.
Leonardo DiCaprio se může snažit sebevíc.
Cameron Diaz může pobíhat po obrazovce jak chce.
Ale jakmile Bill otevře hubu, všichni ostatní existují jen proto, aby měl komu vyhrožovat.
Day-Lewis tehdy předvedl jeden z nejuznávanějších výkonů kariéry a řada kritiků dodnes tvrdí, že film stojí především na něm.
A upřímně?
Mají pravdu.
Protože Leonardo zde bojuje předem prohranou válku.
Jeho Amsterdam není špatná postava.
Jen má tu smůlu, že sdílí plátno s jedním z nejlepších filmových padouchů historie.
Je to asi jako přijít na vesnický fotbalový turnaj a zjistit, že proti vám nastoupí Lionel Messi s motorovou pilou.
Jenže tady přichází problém.
Scorsese chtěl natočit historický epos.
Pomstu.
Milostný příběh.
Gangsterský film.
Politické drama.
Studii přistěhovalectví.
A kroniku vzniku moderní Ameriky.
Současně.
A občas je to poznat.
Film je tak nacpaný tématy, až má člověk pocit, že se každou chvíli roztrhne ve švech. Právě přebujelost a roztříštěnost bývají jednou z nejčastějších výtek i mezi příznivě naladěnými kritiky.
A Cameron Diaz?
No...
Řekněme, že vedle Day-Lewise působí asi tak nenápadně jako plastová židle vystavená vedle Michelangelovy sochy.
Ne že by byla katastrofální.
Jen pokaždé, když se objeví, člověk netrpělivě čeká, až se vrátí Bill a začne někoho zastrašovat.
Protože Bill je život.
Bill je energie.
Bill je důvod, proč si ten film pustit.
Na druhou stranu výprava...
Pane bože.
Ta zasraná výprava.
Scorsese s Dantem Ferrettim postavili devatenácté století s takovou detailností, že člověk skoro cítí pach špíny, potu, chlastu a mrtvol. Five Points působí jako skutečné místo, ne jako filmová kulisa. Kritici opakovaně vyzdvihovali právě produkční design a historickou atmosféru filmu.
A finále?
Obří.
Chaotické.
Přestřelené.
A přesně takové, jaké mělo být.
Scorsese zde ukazuje, že dějiny nejsou budovány hrdiny.
Dějiny jsou budovány tím, že se tisíce lidí navzájem řežou do ksichtu a pak někdo napíše učebnici.
Což je mimochodem podstatně realističtější pohled na historii než většina hollywoodských velkofilmů.
Gangy New Yorku nejsou dokonalé.
Místy jsou zdlouhavé.
Místy přeplácané.
Místy se skoro rozpadají pod vlastní vahou.
Ale zároveň jsou velkolepé, špinavé, brutální a nezapomenutelné.
A hlavně obsahují Daniela Day-Lewise v režimu absolutního filmového božstva.
Silné čtyři hvězdy.
Čtyři nabroušené řeznické nože z pěti.
A jeden krvavý cylindr navíc za Billa Řezníka, který sežral celý film tak důkladně, že po dvaceti letech si většina lidí pamatuje hlavně jeho a teprve potom zbytek děje.

Gangy New Yorku jsem několik let odkládal. A nevím, ale asi jsem věděl proč. První, bojová scéna je svou atmosférou naprostý masterpiece! A já od té chvíli čekal na další. Nebo aspoň pocit, který se jí vyrovná. Takovéto svrbění, husí kůže, očekávání nějakého zvratu. Jenže ono to za ty dvě a půl hodiny nepřijde. Jakože vůbec. Co se postav týče, tak do většiny charakterů vůbec nepronikneme. Nějaké postavy se během filmu objeví a bez vysvětlení, nebo většího významu, zase zmizí. No a konec? Achjo. I když nejsem příznivec nekonečných závěrečných soubojů, tohle bylo pro takový film prostě málo. Jediné co ocením, jsou scény s D.D. Lewisem. Protože jsem na konci odhalil, že jsem se nudil přesně v ty okamžiky, kdy tam on nebyl.

Na prvý pohľad by sa mohlo zdať, že pre Scorseseho ide o netypický film, ale on sa vždy rád ponáral do prostredia gangstrov, a to že len zmenil storočie deja nič nemení na jeho spoľahlivej a sústrednej réžii. Marty vždy dokázal zo svojich filmov vydolovať uhrančivú atmosféru miesta aj doby, v ktorých sa jeho filmy odohrávajú, a tu tomu nie je inak. V tomto prípade filmu veľmi pomáha úžasná výprava, vypiplané kulisy a kamerové panorámy. Herecká zostava je veľmi dobrá a Leo vo svojej prvej kolaborácii s Martym pôsobí prirodzene, a dokonca aj Cameron Diaz, v pre ňu dosť netypickej úlohe vzhľadom ku zvyšku jej kariéry, nepôsobí nijak rušivo. Ale všetkých zatieňuje ako vždy úžasný D. Day-Lewis, ktorý kraľuje každej scéne, v ktorej sa objaví. Je to proste vizuálne okúzľujúci historický epos, ale treba aj povedať, že tempo filmu je občas nesúrodé a filmu chýba určitá rovnováha medzi príbehom a dobovými udalosťami. 80%.

Najväčšou výhrou je rozhodne výkon Daniela Day-Lewisa, ktorý vytvára charizmatickú, desivú a zároveň fascinujúco komplexnú postavu (mrzí ma, že práve on nebol tou hlavnou postavou). Naproti tomu Leonardo DiCaprio nedostáva dostatočne prepracovanú a zaujímavú postavu, vnútorný boj v ktorom stojí, ponúkal pekný priestor a potenciál, no vyznieva to urýchlene. Milostná linka s Cameron Diaz pôsobí zbytočne, vynútene a berie to inam než treba. Akčné scény, teda bitky gangov, sú chaoticky zostrihané, nepriehľadné, ten úvod pekne graduje, no keď dôjde k stretu, vedel som, že tento pridaný aspekt mi tu nebude šmakovať. Čo ma však veľmi bavilo, je zasadenie a zobrazenie New Yorku v 19. str., vrátane írskeho prílivu, tomu pozadiu a dobových kulís, ktoré dodávajú príbehu historický kontext. Takže film vie aj zaujať, no hlavne sa k nemu staviam rozporuplne, lebo tie príbehové a dramaturgické rozhodnutia tomu podkopávajú nohy, a keď vidím potenciál, tak to zamrzí násobne.