The Doors: When You're Strange (2009)

„Kdyby byly brány vnímání očištěny, všechno by se člověku ukázalo takové, jaké to je – nekonečné.“Dokumentární sláva s komentářem Deppa a mohutným hlasem inovativních, experimentátorských, psychedelických, vášnivých The Doors. Vše krásně pohromadě bez příkras na rovinu podané a diváků ty si najdi, co tě inspiruje a povznáší nebo dokonce štve! - 85 % -

The Doors nepatří mezi moje nejmilovanější skupiny, ale několik jejich největších hitů se mi líbí, takže jim určitě nebudu upírat hudební umění. Na tomhle dokumentu se mi pak líbí, že dává divákovi možnost si vybrat na kterou stranu se přikloní, jestli byl Jim Morrison geniální hudebník nebo ujetej blázen. Fakta jsou totiž předkládána bez příkras a nejsou jen oslavná, což se musí cenit. Dokonce ani Johnny Depp jako vypraveč nerušil.

Snad až příliš krátký dokument dobře zachycuje to, co mám tak rád na muziceThe Doors, tj. podmanivou atmosféru a temný snový opar v souladu s jedinečně vypjatou dobou Vietnamu, Mansona, střetu generací, LSD a atentátů. Ve středu se složitou a neudržitelnou osobností Jima Morrisona. +bod za volbu Deppa jako vypravěče, další za užití úryvků zHWY: An American Pastoral. /"I’m interested in anything about revolt, disorder, chaos, especially activity that appears to have no meaning. It seems to me to be the road toward freedom." (JM)

Svetská sláva, poľná tráva. Chlapec bol jednoducho tak samoľúbo zahľadený do seba, tak si potreboval vytvárať image, byť obdivovaný, tak si chcel neviazane užívať život (drogy, alkohol, ženy), že už veľa priestoru neostávalo na poriadnu hudbu a napokon ani na ten život. Na dokumente oceňujem, že dáva pomerne veľa priestoru piesňam (aj keď často koncertným verziám, ktoré niekedy pília uši) a vcelku vystihuje ducha doby a atmosféru v skupine. Strašne mi ale liezli na nervy tie vyslovene trápne hrané scény, ktoré sú tam zrejme len preto, aby sa umelo natiahla stopáž na celovečernú dĺžku. Nejak zvlášť teda z dokumentu nadšený nie som, hoci hudbu The Doors mám celkom rád.

Opäť jeden smutný príbeh a viac ako jeden skvelý hit... Miestami sa na to ťažko pozerá, ale v kontexte konca 60tych a prelome sedemdesiatych rokov - pochopiteľné, možno nenaplánované rebelstvo. Typické rodinné pozadie - o nepochopení synových ambícií, otec - vojak. The Doors sú určite symbol. Nenávidení a milovaní. Jim nenávidí a miluje. A žiadna reklama na auto sa nekoná!