Seidžú gakuen (1974)

Film začína pre mňa na Japonsko netradične – hokejom. Nuž, ale tá globalizácia. Vidíme zápas, davové scény v meste a hlavnú hrdinku, mladú ženu sledujúcu trendy. Predvádzanie sa schopným strihom ju dokáže bez pohybu teleportovať pár metrov ďalej okolo fontány. Pri predstavovaní filmu smutnou hudbou sa ujde aj záber na plagát Delonovho filmu Big Guns. Vidí ho kamera a potom ho hlavná hrdinka s záujmom pozerá v kine s pukancami. Kamera je dynamická a užíva si rôzne zákutia mesta. Nemé scény plné radosti dokážu diváka naladiť. Hudba mení tóny v sexuálnej scéne na záver plnohodnotného rande. Po sexe sa mladík predstaví a ona mu dá dočasné, možno aj trvalé kopačky s tým, že má už plány, čím vyzerá byť modernou ženou, zvyknutou na jednorazovky. Prostredie okolo kláštora je natočené efektnou tajomnosťou hustej hmly vznášajúcej sa vo vánku okolo. Rituál zasvätenia novej dcéry božej/Ježišovej manželky je samozrejme vzhľadom na bežné filmy poňatý trúfalo, ale vzhľadom na žáner nunspoiltation je prirodzené, že je žena pri ňom polonahá. Tu dostáva na rozdiel odBakeneko Toruko furopozornosť biely, nie čierny kocúr. Nábeh kamery na hlavnú postavu pri vysvetľovaní pravidiel jej nadriadenými vytvára veľmi dobrú dramatickosť situácie a výborný formálny dojem. V kláštore hlavná hrdinka podrýva nepoškvrnené počatie Panny Márie a ku tým krásnym myšlienkam nachádza spojenca tiež v mladej mníške. Niekto však bonzuje a sú problémy. Čiže klasika preberaných konfliktov v uzavretej komunite, okorenená lesbickými vzťahmi. V japonskom pinku som doteraz nevidel oplzlé lízanie prstov. Estetika je tu v mnohých scénach viac ako obsah. Z herečiek mníšok sa nedá nevšimnúťNatsuko Yashiro, trestaná bičom, známa z hlavných úloh filmovYasuharu Hasebeho. Prvú polhodinu s rozoberajú vzťahy medzi mníškami a rôzne príhody, potom prichádza na scénu farár, ktorý si vykladá božie slovo veľmi zvrhlo. Japonci tradične pridávajú humor aj do sexuálnych scén.  Nechýba však ani brutalita. Také viazanie ružovými prútmi je zaujímavé. Pri spomienkach snaží v noci na vyvolanie dramatického dojmu, sneh však bez zobrazenia krajiny vyzerá umelo. Odhalenie v poslednej polhodine pôsobí nudne. Pri farárových spomienkach a svetonázore dostaneme aj zábery nejakej katastrofy, čo malo byť Nagasaki. Postavy vo fime sú tu krásne vykreslené v béčkovej zábavnosti, ale chýbalo mi viac gore a splatteru, ktoré som zažil v nunsploitationOnna gokumon-chô: Hikisakareta nisô.

Triler s cieľom šokovať, čo všetko sa v útrobách mníšského kláštora odohráva. Všetko je tak prvoplánové a teatrálne, od sexu cez násilie až po telenovelovské scény odhalenia svojich rodičov a príbuzenstva. Okrem sexu (hetero i lesbisckého) a násilia sa v kláštore dejú aj vraždy či dokonca incest. Kňaz ako smilník nielen mníšok, ale aj svojej dcéry - no proste na smiech.

Jsem trochu na rozpacích: dobře jsem se bavil u erotické komedie z ženského opatství, kde bezstarostné mladé jeptišky porušovaly jedno pravidlo za druhým, svlékaly se při sebemenší zámince a byly za to trestány pokryteckými nadřízenými. Pak však začaly vyplouvat na povrch zvrhlé motivace a kruté osudy hlavních postav a já zjistil, že film pravděpodobně takto nebyl tvůrci vůbec zamýšlen. :-) Ale nenudil jsem se a to je hlavní.

A pak ať někdo tvrdí, že explotation je pokleslý žánr a nemůže být uměním ... Obrazová, kamerová a herecká čistota tohoto filmu je pro tzv. "japan pinky explotation " docela typická. Zde dostávalo vše ještě mnohem větší rozměr, který bych si dokonce dovolil přirovnat k některým Argentovým filmům, navíc vzhledem ke křesťanskému podtextu.... I když jsem velký příznivce explotation počínaje nejzvrhlejšími "trashy" jako je "I Spit on Your Grave", tak úžasnými japonskými majstrštyky z počátku let 70. a většinou dávám plný počet, zde musím dát bohužel o dost méně. Jak říkám, film má mnohem hlubší význam než se zdá a technicky je to absolutní špička, a mění se spíše v obrazové a výjevové umění. Na druhou stranu jsem se ale u filmu dost podstatně nudil ať již z prostého důvodu, že se mi pletly všechny ty zahalené jeptišky-japonky, dále nemám v oblibě filmy odehrávající se v kláštěřích, kostelech, mezi jeptiškami apod. Režisér Norifumi Suzuki odvedl tehdy opět v tomto žánru skvělou práci, ale prostě jsem se dost nudil. "Sex and Fury" je například mnohem větší nářez, ale není tolik "výrazový", "obrazový" a snivý ...

Vizuálně vytříbené provokativní nunsploitation.