Martha (1974)

Krutá a zlomyseľná vízia, od ktorej bolo ťažké odtrhnúť oči. Fassbinder nespadá do pasce do ktorej mnohí režiséri radi dobrovoľne skáču: tvorenie pochmúrnych monotónnych filmov o utrpení bez niečoho zaujímavého. Fassbinder ozvláštňuje tón svojím čiernym humorom, bez neho by to bolo ťažko stráviteľné. Niektorý časti sú trochu nemotorné a nefungujú tak ako by mali, ale stále ide o veľmi dobrý a odvážny film. Koniec je čerešnička na torte.

Už zpočátku zde máme roztodivné panoptikum postav a těžko ke komukoli z něj hledat sympatie - otec despotický (a taky hned na začátku umře), matka naprosto psychicky zhroucená a živoucí troska, Martha strašně naivní, hledající vlastní svobodu, aniž by vůbec věděla, co se životem chce (kromě manžela, za každou cenu) a pak tu je Helmut, který... už zpočátku nepůsobí zrovna přátelsky a jak se záhy ukáže, je to nejzlejší postava celého filmu. Martha Helmutovi ale podlehne, okamžitě se vezmou, což vede k tomu, že si ji drží doma a tyranizuje ji, kdykoli se mu něčím znelíbí. Celým filmem prochází temná dusivá atmosféra, která je o to drsnější faktem, že Martha nemá kam utéct, vlastně ani neví, kam konkrétně by utíkala a tak si jen nalhává, že se má vlastně dobře. A když si konečně přizná, že ne, obrátí se to celé proti ní. Asi nemá smysl rozpitvávat, jak a s jakým poselstvím to rozebírá téma domácího násilí a chorobné dominance jednoho v manželství, jelikož je to naprosto jasně vidět. Mohlo by být i tuctové, nebýt toho, že Martha má takový charakter a není to jen jasně předem daná oběť pouze jednoho, nejzákladnějšího vlivu. Ona je totiž obětí i sama sobě, svých rodinných poměrů, opravdu nemá jak se z toho dostat a rychlé manželství s Helmutem jen ukáže, že rozhodovat se zbrkle a na první dobrou byla jen přitěžující příšerná volba - a nebránit se jí ještě horší. Výsledkem je hutné a působivé drama, které na mě dokázalo předat a přenést vše, co Fassbinder potřeboval. Nevadil mi ani televizní look, ocenil jsem i chytře komponované záběry (především co se hry se zrcadly týče, což ale má Fassbinder i v jiných filmech) a pro mě to byl asi jeden z nejlepších jeho filmů, jaký jsem doposud viděl. Plný počet ale nejsem schopný dát proto, že mě chvílemi štvaly přehnané herecké výkony, které nejspíš byly určitým záměrem, ale rozhodně jsem si s ním nenašel společnou řeč. 4*

Neměl jsem sílu to dát najednou, musel jsem si to dávkovat po pidisetech! Předně tuhle formu, ať už je manýristická chtěná nebo jen toporně německá , prostě nedávám. I když,... Po akceptaci té manýristické formy se z něčeho toporného /hloupého může stát docela zábavná parodie (ze začátku, pak už jen nudí) . Jenže pak to, co mělo drásat, jen nutí k posměškům. Takže jsme zase na začátku. Pro mě to nefunguje! A navíc, Martu lze litovat jen s největším sebezaprenim. 3 (nebo fakt ne) spíš za to, že to F asi přesně takhle chtěl.

[1,5*]"Nemyslím si, že by ste bola veľmi krásna. A príťažlivá a zaujímavá ste ešte menej.Steprílišchudá.Takmeražvychudnutá.Keďsanaváspozriem...Skorocítimvašekosti.Okremtohosazdá,ževašeteloškaredozapácha."Vrcholne nepríjemný film, ktorý ma len utvrdil v tom, že Rainer Werner Fassbinder absolútne nie je režisér pre mňa. Jeho svet mi je úplne cudzí, nielenže mu vôbec nerozumiem, ale navyše sa mi aj skoro všetko v ňom protiví. A v prípade tohto filmu je to zrejme najmarkantnejšie zo všetkých (zo štyroch filmov, ktoré som zatiaľ od tohto režiséra videl). Vnímam ho ako také nepríjemne strojené divadielko s celým panoptikom podivných kreatúr, do jednej strašne nesympatických. Žiarivým príkladom je ústredná dvojica aj s tou ich zvrátenou ľúbostnou romancou (viď unikátne ľúbostné vyznanie v úvodnom citáte) - ona (Martha) riadna krava, on (Helmut) riadne hovädo, vskutku nádherný párik. Aby som to ešte trochu rozvinul, Martha (Margit Carstensen) je jedna poriadne natvrdnutá, nepríjemne afektovaná a škaredá ženská (a navyše aj smrdí) a Helmut (Karlheinz Böhm) je zase jeden nechutne slizký, arogantný a sadistický chlap s nepríjemným úškrnom. Nie, proste ma to celé vonkoncom nebaví, ani tá téma s príbehom, ani tie nezmyselné rozhovory, ani herecké prejavy a ani forma s obrazovou zložkou, proste nula bodov (jeden z mála zaujímavých prvkov je stvárnenie prvého letmého stretnutia Marthy a Helmuta). Za týchto okolností nemám ani najmenšiu chuť hľadať v snímke nejaké tie (ne)skryté významy."Musítemipomôcť.Onmachcezabiť.On...mipriviezol...darček!"

Strojově přesná vztahová studie, ve které žádná postava nepůsobí reálně, přesto emočně funguje, což je zvláštní, protože oni tam ty emoce svým způsobem nejsou, pravděpodobně být ani nemají. Herci působí jako loutky, jak kdyby tu neměla přesně naplánovaný život pouze Martha, ale úplně všichni. Každá scéna má divadelní přesnost, zase je to patrné z pohybu, ale i důrazu na dialogy postav. Své dělá i nádherná statická kamera (povětšinou v široké kompozici), bohaté interiéry a velmi syté barvy celého filmu. Ty jsou totiž jediným, co zůstane z prosluněného úvodu, ve kterém se Rainer Fassbinder ještě zabývá větším množstvím postav. Ty však slouží jen pro pochopení života Marthy, toho, proč šla do vztahu s Helmutem. Ten Fassbinder zkoumá zcela jedinečným způsobem, kdo je oběť je sice jasné, přesto tam nějaké zvláštní sympatie nejsou. Těžko se to popisuje, ale emoce jsou po celý film opravdu umně skryté, plně na povrch se dostanou až v závěru, kdy i Martha pochopí a vidí věci reálně, má přeci Helmuta. Margit Carstensen a Karlheinz Böhm výborní.