Salomé (2002)

SledováníSaurovySalomé není rozhlasová hra s komentářem v podobě dialogů, ale jde primárně o hru pohybů těla a mimiky. Až na úvodní přípravu samotného představení se film obejde bez jakékoliv řeči a já byl proto nucen neustále sledovat, co se na obrazovce děje, byť se přiznám, že ne vždy byla má pozornost stoprocentní. Tradice ohledně příběhu je víceméně zachována, tancem představovaný děj nijak neexperimentuje, nemohu však říct, že by to nutně vadilo, protože důležité je specifické podání, které šlo z jeviště přímo na filmové plátno, čímž v podstatě předběhli dobu o skoro dvacet let, neboť toto je v naší době bohužel poměrně běžnou praxí. Tak či onak mi to alespoň vynahradilo absenci skutečného divadla, což se cení.

Začátek filmu vypadá jako dokumentární pohled do tvůrčího procesu přípravy baletního představení Salome. Brzy se ale ukáže, že se ve skutečnosti jednalo jen o krátké ozvláštnění filmového záznamu tanečního představení, kombinujícího balet s prvky flamenca. Podobně eklektický je i hudební doprovod. Saurova vize vnáší do blízkovýchodní legendy španělský temperament. Intenzivní svícení (vyzdihované i samotným autorem) evokuje prosluněnost, přestože se celý film odehrává v interiéru.

No, tanec toť esteticky zvládnutý pohyb, jak říká Werich a jak se v naší rodině říká s laskavým despektem. Nicméně španělsky laděné rytmy doprovázející všestranně pohyblivou a patřičnou dekoltáží obdařenou tanečnici, to jsem schopen i přežít, aniž bych ztratil hlavu. Kdyby takováto Salome tančila přede mnou, asi bych ledasco za odměnu přislíbil, byť cizí životy přece my zodpovědní muži ženám nesvěřujeme, ať jsou sebekrásnější a sebeohebnější. Že si musela pro polibek vybrat zrovna toho hocha od Jordánu, kterému by sukni mohla závidět kdekterá princezna, to mi hlava nebere. No aspoň to měl brzo z krku. Zajímavé je, že v Bibli je v tom Salome vlastně nevinně, pouze splní příkaz své matky. Až pozdější tradice z ní učinila femme fatale, která svým přáním odplácí odmítnutí. Choreografie, hudba, přednosti tanečnice v ústřední roli (ten výstřih je vážně výstavní), jo, i já občas něco vrcholně uměleckého zvládnu... :)

Už při sledování Sněhurky jsem se přesvědčil, že španělé umí emoce vyjádřit bez pomocí dialogů a bylo mě jasný, že v případě Carlose Saury se také dočkám nějakého méně tradičního postupu. Úvod je zasvěcen příprávám na taneční vystoupení ve kterým se každý, kdo nezná příběh Salome dozví základní pointu a poté už následuje samotný tanec. Záměrně říkám tanec, protože balet mě to nepřipomínalo, ale předem upozorňuju, že se v tom hovno. Osobně si myslím, že ten kdo příběh o Salomé nečetl nebo neviděl jiné zpracování může mít trošku problém s obsahovou orientací. Carlosovo zpracování je založeno na souladu pohybu, hudby a barev, které vytvářely moje nálady. Nejvíc se mě líbil tanec Salome před Herodem, byl originalní, dynamický a plný vášně. Celkově považuju tenhel kousek za velmi kvalitní z hlediska uměleckého, ale že by mě dokázal až na zméněnou scénu pohltit, to bohužel ne.

Asi jsem v minulém životě musela být Španělkou nebo aspoň španělskou cikánkou - flamenco ve mně vždycky probudí něco zasutého a Saurovy filmy s ním dvojnásob - KRVAVÁ SVATBA bylo zjevení (dodnes si přesně pamatuji, v kterém kině jsem na ní koukala se spadlou čelistí) a pak následovala CARMEN s Antonio Gadézem...! Miluju ten styl mixu příprav a zkoušek a vlastního příběhu....