Sladké chvíle (1982)

Pekny film. Ten syn sa prilis upal k matke. Potom- urcite v strachu z kastracie - sa postupne od nej odputal, a zmieril sa s konkurentom - otcom. Ja zrovna nie som psycholog ani psychiater, no viem - mam skusenosti zo psychologie a z posedenia s pacientami - ze sa takto u mnohych ten ich komplex vyriesil. Maximalne hodnotenie  nedam, lebo ten Juan sa az prilis utapal vo vlastnom detstve, v ktorom navyse figurovala spanielska obcianksa vojna   : 89 %(03.01.2024)

Sladké chvílejsou posedlostí minulostí v oidipovském puzení. Vzpomínky se prolínají se vzýváním minulosti i s rekonstrukcí, či přesněji s reaktualizací minulosti. Carlos Saura vyšel ze svých osobních zkušeností, právě zde nabývá význam jeho mínění, že dětství z valné části nebývají šťastná (trauma je přítomno), přesto však zároveň nabízejí i nezapomenutelné okamžiky, jež poznamenávají život budoucí, a jsou zabarveny hýkáním sentimentu. Vzpomínky nejsou spolehlivou zárukou zaručenosti, jsou zidealizovány a laskány pro nevšední pocity smyslnosti, oidipovské puzení nedostalo možnost k přirozenému vývoji, a proto se později s největší pravděpodobností stalo posedlostí. Rekonstrukce minulosti se stala vítanou možností pro ony "saurovské" reflexe španělské občanské války, jízlivé a sarkastické. Obrazy Tea Escamilly jsou pečlivě uspořádány až do nejmenších detailů, lahodí zraku, mísí čas, vyjevují touhy. Oidipovské puzení však nakonec slaví svůj sladký triumf: v muži spojí dítě a dospělého muže láska vzájemná, tedy dostávaná i dávaná. Hrdinou v oidipovské posedlostí minulostí je Juan (Iñaki Aierra, jako malý ve vzpomínkách Pablo Hernández Smith), dramatik a scénárista svých vlastních vzpomínek, jichž se sám herecky účastní, aby mohl znovu prožít nejpůsobivější okamžiky svého vlastního života, aby se vrátil a ztotožnil se svou vlastní minulostí. A dostává zpět mnohem více: skutečné naplnění oidipovského puzení. Hlavní ženskou postavou je Berta (Assumpta Serna, rovněž v roli Juanovy matky Teresy ve vzpomínkách), herečka ve své zřejmě životní roli. A byť snad musí překonat jisté rozpaky při zjištění skutečnosti, přijímá svou roli vlastně natrvalo. Z dalších rolí: Juanův strýc Pepe ve vzpomínkách i v inscenacích, výchovná náhražka otce (Álvaro de Luna), Juanův strýc v inscenaci Antoñito, frankisticky rozohněný nad rámec své role (Jacques Lalande), dosti lamentující Juanova babička v inscenaci (Luisa Rodrigo), služka Olga v inscenaci (Alicia Sánchez), Juanova teta Pilar v inscenacích (Alicia Hermida), Juanova zasvěcovatelka do života ve vzpomínkách Amparo (Marion Game), Juanova těhotná sestra Marta (Isabel Mestres, a jako malá Magdalena García), bolestivěji "zmizelý" Juanův otec ve vzpomínkách (Pedro Sempson), nebo Juanův kamarád a malíř (Saurův bratr Antonio).Sladké chvílemají své působivé okamžiky, avšak oidipovské puzení vyznívá prapodivně, byť ze všeho vyzařuje smyslnost. Přesto ve spojení s reflexí frankistické doby může vše dostat jiný význam. Lze uvažovat i soteriologické funkci lásky a ženy, avšak v tom případě je zde pouze jediný a jednoznačný vítěz - žena!(21.10.2022)

Tento film, který byl uveden ve filmovém klubu čt někdy v roce 95, sem viděl až nyní. Byl to poslední výrazný rest, co jsem měl. ČT tehdy uvedla filmy - Pláč pro banditu, Hon, Peppermint frapé, Doupě, Anna a vlci, Sestřenice Angelika, Eliso, můj živote, Zavázané oči, Maminka slaví 100. narozeniny, Rychle, rychle!, Sladké chvíle, Temná noc a Střílej. Seděl sem tehdy každé pondělí u televize a díval se. Tento film jsem tehdy neviděl. Proto ten rest. Tento film bych přirovnal například k Allenovým filmům Annie Hall nebo Zlaté časy rádia (samozřejmě bez Allenovského humoru) - jedná se o podobné, na vlně nostalgie, se nesoucí meditativní, typicky Saurovské vzpomínání - příjemná vzpomínka na zlaté časy Saurovy.(02.03.2012)

Juan je autorem hry Sladké chvíle..a díky ní se dozvídáme, jaké prožíval dětství. Sladké chvíle totiž vypráví právě o jeho mladých létech, jeho prvních sexuálních zkušenostech, jak prožívala jeho rodina válku a v neposlední řadě se dozvíme, jak zemřela jeho matka. Zajímavý kousek, který ovšem zůstává poněkud pozadu za ostatními filmy C.Saury, které jsem viděl.(20.03.2011)