El Dorado (1988)

Chválim režiséra Sauru za výber tejto historickej témy, ktorá sa na plátne kín veľmi neobjavuje - conquistadori a dobývanie Južnej Ameriky. Natočil sa síce filmAguirre, hnev boží, ale ten ma sklamal po viacerých stránkach. Tento Saurov vernejšie dokumentuje nielen samotné dobývanie, ale nastavuje zrkadlo celej vtedajšej španielskej spoločnosti, ktorá v snahe dosiahnuť bohatstvo bola intrigujúca, krutá, paranoidná a silne mocichtivá. Postavy sú fajn obsadené, aj keď ich je obrovské množstvo a v menách i zarastených tvárach som sa dlhšiu dobu strácal. Samozrejme, najzaujímavejší je "šialený" Lope de Aguirre - toho chlapa by ste osamotený v džungli stretnúť nechceli. Film ťaží aj zo surovosti - scéna zabíjania koní nenechá snáď nikoho chladným, a tiež bohatej výpravy. Asi najlepší Saurov film.

El DoradoCarlose Saury je deromantizací španělského dobývání Ameriky. Saura celkem důsledně přihlíží k dochovaným dobovým dokumentům, soustředí se na intriky o moc, uchovává si ironický nadhled při sledu událostí. Bájné El Dorado je syntézou archaických náboženských představ (rozmanité představy proslulých rajských míst na velmi obtížně přístupných místech snad ve všech náboženských tradicích) a kromobyčejné lačnosti po zlatě španělských dobyvatelů. Obrazy Tea Escamilly ukazují malebnost krajiny, záři, tajuplnost a nevyzpytatelnost přítmí pralesa, lidskou dychtivost a niterné výjevy jako zlověstné předtuchy. Saura nemá žádné růžové romantické brýle: členové výpravy jsou bez příkras, tedy všehoschopní dobrodruzi bez valné morálky a přirozené poslušnosti k autoritám, pohání je vedle příslibu nezměrného bohatství představa a touha po větším či menším dílu na moci a za lepší postavení, proto se neštítili krutostí, a proto také právě oni byli těmi nejpříhodnějšími pro dobývání územních zisků a hmotného bohatství pro španělskou slávu. Ústředním bodem výpravy (nebyla ani první a zdaleka ani poslední) za bájným zlatým pokladem v zeleném hájemství Amazonie je Lope de Aguirre (zajímavý Omero Antonutti), to nejlepší a zároveň to nejhorší, co znamená Španělsko: vzdělaný a liberální, ctižádostivý a horkokrevný, vzpurný a fanatický, nebezpečný a též pomstychtivý španělský drobný šlechtic s ambivalentní minulostí, přítomností i budoucností. Nakonec se vlastně výprava zvrhne ve vzpouru proti dosavadnímu systému, avšak za velmi děsivých skutečností. Mezi výrazné postavy patří guvernér a vůdce výpravy nedbající varování Pedro de Ursúa (Lambert Wilson), jeho milenka podmaňující si mužský chtíč Inés de Atienza (Gabriela Roel), po Pedrovi dosazený nový vůdce celé výpravy Fernando de Guzmán (Eusebio Poncela) a Aguirrova dcera se smíšenými pocity Elvira (Inés Sastre). Z dalších rolí: pro místo polního velitele zákeřný Juan de La Bandera (José Sancho), opatrný písař Pedrarías (Patxi Bisquert), nebojácně pijící španělský průvodce Alonso de Esteban (Francisco Merino), vítěznou cestu světící kněz Henao (Abel Vitón), po Inés celý chtivý Zalduendo (Mariano González), Elviřina služebná Juana (Gladys Catania), či indiánský průvodce na cestě Uiraluru (Wilson Morera).El DoradoCarlose Saury je tětí, a to nemilosrdné, do jakéhokoli předpokladu o romantice španělských dobyvačných výbojů. Všehoschopné intriky o moc, a Saurova ironie s věcností a poetikou k tomu.

Ježíši to je tak dávno co jsem ten film viděl, byl to surový příběh -  lidský život neznamená nic, jeden převrat za druhým, dál a dál plujeme od civilizace, další a další slepá ramena zmar nad zmar. Krásná milenka místokrále která bojuje ženskými prostředky jak jen může, ne méně krásná dcera zbrojmistra který ji chrání přede všemi. Velmi rád bych se podíval zda-li bude stále fungovat tak jak tenkrát, myslím že tehdá to byl skvělý slovenský dabing. Neviděl jsem bohužel verzi s Kinským který vzdy púsobil psychopatickým dojmem, tahle verze mi ale připadá jako věrné zobrazení 16. Století ta výzbroj, kyrysy, helmy typu morion, kordy a arkebuzy vše včetně atmosféry mi připadá autentické tak jak má historický film být.

Jak kdybych se díval znovu naAguirre, hněv Boží. V podstatě to bylo úplně stejné, jenom tady mluvili španělsky a místo Klause Kinskiho tu byl jinej herec, obdivuhodně dobrej. Takže vlastně jen trochu jiné zpracování stejné látky. V něčem to bylo lepší, v něčem horší, ale přece jen asi trochu lepší, i když ani tak ne nějak moc dobré, i když ani ne špatné. Ale filmařina v džungli, stará dobrá ruční práce, žádné podělané triky a efekty, respekt. Líbilo se mi syrové zpracování násilných scén a celé mi to přišlo mnohem reálnější, než Herzogova verze.

El Doradu škodí hlavne jeho stopáž. 149 minút je skutočne veľa a Saura nie je schopný tento priestor pokryť adekvátnym množstvom nápadov. Pozitívnou stránkou filmu je podľa mňa Aguirre, ktorý v podaní Omere Antonuttiho vyznieva inak ako Aguirre stvárnený Kinskim, ale o to ide, vyznieva inak a nie horšie. V centre nestojí jeho šialenstvo, ale skôr chladná, autoritatívna a odmeraná racionalita, ktorá sa neštíti ničoho. Tvár Aguirreho naberá iný výraz iba v scénkach so svojou dcérou, pri ktorých v jeho tvári môžeme badať niečo ako náznak lásky (alebo majetníctva?). Aguirre tu tak tvorí najzaujímavejší element, problémom je však nízka dynamika a gradácia filmu.