Doupě (1969)

Manželský pár sa hrá na deti, na rodičov, na rôzne fázy vzťahu. Je to tým, že sú bezdetní a chýba im rodičovstvo? Alebo ho potrebujú, aby sa nenudili, aby sa navzájom zniesli? Či len sami nikdy úplne nedospeli? Toto všetko sa ponúka ako interpretácia, no môže byť ešte iná. Možno sa jedná o vyšperkovanú hru režiséra s formou, ktorý tým dokázal na pomerne malom priestore vyrozprávať príbeh celého vzťahu, ba dokonca aj života.

Pedro je bohatý muž ve středních letech, který je ženatý s krásnou mladou ženou, Teresou. V manželství jim to moc neklape Teresa je frustrovaná. Žije sice v luxusní vile, ale je poněkud izolovaná od světa. A pak se u ní začne projevovat psychóza. Začne to nevinně, jako náměsíčnost, ale Teresa s tím nepřestane a pořád utíká do fantazií, kde je malou holčičkou. Místo, aby ji vzal k psychiatrovi, Pedro na hru přistoupí. Dráždit osobu, která právě prožívá psychotickou epizodu, je blbý nápad a vymstí se mu, 
Bylo by to skvělé psychodrama, ale příliš surrealistické pojetí filmu je tady spíše na škodu. Doupě nedokáže správně strhnout a i když stopáž není nijak závratná, občas dost nudí. 60%

Divadelní setting pro dva herce a jeden fantastický barák. Izolovaný, drahý, luxusně vybavený. Bohatí muž se ženou bez dětí v katolickém Španělsku najednou nemají co dělat, tak si hrají. A stejně jako když si hrají malé děti, tak i zde postupně osáhavají jaké mají vlastně limity v tom posunout tu hru o kousek dál a nejeví se nikdo, kdo by je v tom ukáznil. Film, který měl někdo připomenout tento měsíc v měsíčníku A2, když mají jako téma ten LARP. Tenhle 60. let starý film totiž už tehdy pracoval s nervozním vědomím, zdali vlastně přirozeně neLARPujeme své životy.

Saurov film La Madriguera 1969 urcite nebudem porovnavat  s  knihou Paskala Brucknera Bitter Moon. U Bitter Moon plati, ze boli tam sice cudziunci, no prezivali intenzivnu a destruktivnu citovu lekciu, u Sauru su manzelia len obycajny poar ktory usporaduva rozne hry. Tie presiahnu do niecoho vacsieho. Este sa vratim k tomu Polanskemu, ktoreho nemam rad. U Bitter Moon slo o muzsky a zensky princip a podla toho rezisera menom Polanski kazdy dlhodoby vztah medzi muzom a zenou je odsudeny na krach alebo dospeje do urcitych kategorii, ktore nie su 2x prijemne. Reziser Saura az tak neskuma rozorvany vztah muza  azeny, skor si vsima - teda  aspon podla distributora - tie hry. Pomerne jednoznacny koniec ma dostal, no videl som toho uz fakt hodne .  mne by bohate stacilo, keby reziser Carlos Saura natocil film na sposob Hitchcockovho Vertiga -  mne by uplne stacilo, aby sa dalo na film pozerat z 30 roznych uhlov pohladu- a vsetky by boli spravne. Saura an to rezisersky ma  : 84 %

Doupěje jednak alegorickou konfesí o stavu i traumatech španělské společnosti za klerofašistické nadvlády frankistického režimu, a jednak svébytnějším pokusem o překonání manželské krize. Carlos Saura se dobírá anti-emancipovaného postavení žen, hospodářského zázraku, jenž vedl k prosperitě a modernitě, a rovněž společenských dogmat, vycházejících z římskokatolických imperativů. To všechno vytváří hluboké kontrasty a často nesmiřitelné konflikty, neboť vnější i vnitřní světy jsou rozpolceny mezi modernizací (ta je v úzkém sepjetí s liberalismem) a středověkem (tj. tradicionalistické předsudky totalitních klerofašistických doktrín, jež se vlastně modernizačním procesům ze všech sil brání). Na jedné straně je pokrok, na té druhé dogma (politické, náboženské i společenské zároveň). Saura traumatickou přítomnost lidského života a vnitřních světů tehdejší doby španělské společnosti otiskl do úpěnlivé snahy vymanění se z manželské krize. Konflikt starého s novým vede k vzájemnému odcizení (byť jedno v druhém našlo jisté zalíbení), láska s nenávistí mají nejasné, ba dokonce nerozpoznatelné hranice, skutečné oboustranné porozumění je nemožné. Saura opět stvořil bytostnou poezii, kde obrazy Luise Cuadrada pečlivě zinscenovaly každičký verš do nejmenších podrobností kontrastů a konfliktů. Rozmístění a textura, starožitnost a moderna, žena a muž, realita se mísí se snovou vidinou i praobrazy nevědomí. Nakonec se zdá, že dogma, které náhodou nesměřuje vzhůru, ke vznešenosti a ušlechtilosti člověka, předznamenává lidskou zkázu.Doupěje komorním dramatem pro dva: Teresu (pozoruhodná Geraldine Chaplin) a Pedra (dobrý Per Oscarsson s hlasem Jesúse Nieta). On je velmi úspěšným a bohatým mužem, který svůj úspěch vyznačuje modernitou. Ona je ženou úspěšného muže a její přesvědčení pevně vězí v poutech římskokatolických dogmat.Doupěje ojedinělým filmovým požitkem, je nejbytostnější poezií člověka, nesmiřitelného konfliktu pokroku se středověkým náboženským myšlením. Nejde tady ani tak o surrealismus jako o symbolismus.