Sestřenice Angelika (1974)

Sestřenice Angelikaje intimní poezií, vzpomínkou na dětství (jež nemusí být jenom šťastné, přestože i ve své nevlídnější podobě nabízí nezapomenutelné, ba velmi silné zážitky) a k tehdejšímu frankistickému režimu ve Španělsku nepříliš uctivou reflexí na občanskou válku. Carlos Saura do díla vložil část sebe sama, část ze svého vlastního dětství, je něžný ve verších poezie (rozjasňuje se v niterných obrazech kameramana Luise Cuadrada), přesto zároveň i neúprosný ve střetech dětského vnímání světa s životním nazíráním dospělých. Minulost (tedy vzpomínky) plynule navazuje na současnost (tj. počátek 70. let), je takřka přímou součástí přítomnosti, jde vlastně o nové prožívání minulosti, přičemž lze obé rozlišit. Minulost není vyjevována v lineární posloupnosti, její úseky se odvíjejí v přímé součinnosti závislé na místě, na osobě, na předmětu nebo na situaci. Vzpomínky jsou "zkreslené" tak, jak je to pro ně charakteristické, a tím nabývá na síle hlas naléhavosti (ostatně stejně se s tím Saura vypořádal, byť v mnohem menší míře, vZahradě rozkoší). Film vyvolal ve Španělskou násilnou nevoli u extrémní pravice, nejloajálnější složky frankistických falangistů. To je nespornou devízou Saurovy intimní poezie! Kulisou dění je historické kastilské město Segovia. Hrdinou bytostné poezie je Luis (vynikající José Luis López Vázquez), muž vracející se po třiceti letech do světa a míst svého dětství, jež však bylo poznamenáno emoční nevraživostí občanské války a prožitkem první lásky (vidinou osvobození a naplnění). Minulost dostává, respektive znovunabývá existenční rozměry. Minulost, jež hluboce ovlivnila život budoucí, je znovuoživena v celé své velikosti a "kráse" prožitku. Mezi důležité postavy patří Luisova láska z dětství a jeho sestřenice, avšak později v manželství smutně osamělá Angélica (zajímavá Lina Canalejas, rovněž v roli své matky ve vzpomínkách), ta samá Luisova sestřenice Angélica ve vzpomínkách (dobrá María Clara Fernández de Loaysa, taktéž v roli dcery sebe samé v současné době), laskavá Luisova teta Pilar (ve vzpomínkách Lola Cardona, a v přítomnosti Josefina Díaz), a manžel Angélicy Anselmo (Fernando Delgado, také v roli otce Angélicy ve vzpomínkách Miguela). Z dalších rolí: na špatné straně stojící Luisův otec (Pedro Sempson), Luisova matinka a sestra sester (Encarna Paso), čtvrtá sestra, Luisova noční můra a jeptiška s výraznými sebetrýznitelskými sklony (Julieta Serrano), či matka všech čtyř sester ze Segovie (María de la Riva).Sestřenice Angelikaje něžnou intimní poezií, a zároveň k formám diktátorského režimu neuctivou bytostnou skladbou. Samota lidského nitra jako neblahý důsledek národní bolesti a klerofašistického režimu a současně i přímých osobních zkušeností (přičemž vůbec nezáleží na straně politických sympatií). Je to podnětný filmový prožitek!

Velmi silno pripominajuce iny Saurov film Stary dom uprostred Madrid. Cely dej je pretkany nostalgiou a nedopovedanym. Nemam pocit, ze by sa chcel reziser s divakom hrat. Akoby si pribeh rozpraval sam pre seba a divakovi don len dovolil nahliadnut. Ostane len zvlastne smutok z toho, ako to vsetko mohlo byt a nie je.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1972.

Tak toto ma prenieslo o mnoho rokov späť a, bojím sa, že aj o mnoho rokov dopredu, keď aj ja raz budem spomínať na prežitý život, na záblesky detskej krásy, hoci ani tá, ako to u Sauru býva, nebola úplne ideálna. Sesternica Angelika, snový a veľmi krehký zážitok.

Spanielska obcianska vojna podana talentovanym Saurom. Uz len za prelinanie sa dvoch casovych  rovin dam silne  4 hviezdy. No takto : ja nie som vystudovany filmovy teoretik, nestudoval som filmovu teoriu. Ne, nevystudoval som Filozoficku fakultu Univerzity Karlovy v Prahe /tam je filmovych katedier na mraky/, ne - nie som docent ani profesor na nejakej filmovej katedre. Len viem, co tam bolo a co nebolo a ze som casto od toho nedokazal odtrhnut oci. Tak ako u Tarkovskeho, toto same sa  mi stalo i u rezisera Carlosa Sauru. 82 %(29.12.2022)