Já, Don Giovanni (2009)

Já, Don Giovannije především romantickou komedií a Saurovou oblíbenou hříčkou spojující autora s dílem. Film má sice několik styčných životopisných bodů, avšak ubíhá svou vlastní vůlí a po rozvernější škádlivosti. Ostatně, jedno z nejobdivovanějších operních děl, Don Giovanni, si hravost a Saurovo pojení plně zaslouží. Pozoruhodná a obdivuhodná jest estetika obrazů: geometrie, barvy, světlo, rozmístění i pohyb (Saurova již několikerá spolupráce s kameramanem Vittoriem Storarem). Sluší se vzpomenout, že (většinou násilnější) konverze Židů vedly v 17. století k ojedinělé náboženské úchylce, šabatiánství, nejradikálnější revoltě, jež ve své pokračující skrytosti nakonec vedla k vzepětí liberalismu a racionalismu.Já, Don Giovannije zábavným dílkem, lehce provokativním a lascivně dráždivým, točí se kolem intimních lidských citů, rokokní frivolnosti a Mozartovy operní hudby. Hrdinou filmu je Lorenzo Da Ponte (příjemný Lorenzo Balducci), italský básník a libretista, jehož žádostivé mládí se prolíná s literární tvorbou i s vlastním přesvědčením. Byť je romantickou úlitbou. K výraznějším postavám patří z vášní nezkrotný benátský dobrodruh Giacomo Casanova (Tobias Moretti), salzburský hudební genius Wolfgang Amadeus Mozart (Lino Guanciale), Lorenzův obrat v pojetí lásky Annetta (Emilia Verginelli) a žárlivá a ctižádostivá sopranistka Adriana Ferrarese (Ketevan Kemoklidze). Z dalších rolí: Wolfgangova starostlivá žena Constanza (Francesca Inaudi), na rakouském dvoře úspěšný a vážený hudební skladatel Antonio Salieri (Ennio Fantastichini), hudbě přející rakousko-uherský panovník Josef II. (Roberto Accornero), ctižádostivá sopranistka Caterina Cavalieri (Cristina Giannelli), benátský vrchní inkvizitor Barbarigo (Sebastiano Lo Monaco), Annettin otec a nenapravitelný gambler (Franco Interlenghi), či operní pěvci v rolích Leporella (Sergio Foresti) a Dona Giovanniho (Borja Quiza).Já, Don Giovannije tedy Saurova podstata (propojení autora s jeho vlastním dílem) v romantickém provedení a v mainstreamovém ukročení. Pobaví, potěší, mnohé snad rovněž nadchne.

"Jste to vy ten don Giovanni? Byl jsem... "Ta snaha Lorenzo da Ponteho projektovat při psaní libreta nejslavnější Mozartovy opery do postavy onoho velkého prostopášníka sama sebe mi přišla dosti vykonstruovaná. A to samé musím říct též k údajném vlivu, který dle scénáře měl mít na Ponteho psaní Giacomo Casanova. Celkově musím říct, že nebýt krásné Mozartovy hudby a vcelku zajímavě ztvárněných operních scén, které dohromady tvoří poměrně rozsáhlou část celého filmu, by byl můj dojem z tohoto filmu velmi rozpačitý. Ze scénáristického hlediska třeba neumím pochopit, že byla zcela opomenuta slavná premiéra Dona Giovanniho v Praze a místo toho celý film téměř končí rozpačitým přijetím této opery ze strany císaře Josefa II. Nejen při císařových slovech o "těžko stravitelné" opeře se člověk úplně nevyhne  srovnání s Formanovým Amadeem (kde zazní legendární hláška císaře o "příliš mnoho notách") a v tomto srovnání za mě tedy tento film příliš dobře nevyznívá.

Velmi jsem ocenil přirozenost a krásu filmu, kterých režisér docílil i za mimimálních prostředků. Pokud to někdo umí, ani kulisy celkový dojem z filmu příliš nenaruší. Jen díky absenci Prahy nemohu dát plný počet.
P.S. Na Formanova Amadea se občas rád podívám, protože mě přenese tam, kde to miluji, ale jakožto skutečný milovník hudby 18. století nemohu Shafferovi ani Formanovi nikdy odpustit, že si vzali na paškál chudáka nevinného Salieriho, kterému jimi neprávem přidělenou závist už nikdy nikdo neodpáře, protože většinový divák vždy uvěří tomu, co je psáno či vysíláno...

Asi nikdo se neubrání srovnání s hvězdným Amadeem. Film Já,Don Giovanni může někomu připadat rozvláčnější, nebo dějově méně zajímavější, ale na druhou stranu například osobnosti Salieriho a Mozarta se v tomto filmu mnohem více podobá realitě, než v příběhu z pera Petera Schaffera. Příběh o lásce, zradě a nenávisti je vždycky divácky vděčnější... Ale já i na tomto filmu nalezl spoustu pozitiv...

Je radosť vidieť, že niekto natočil film o tejto skvelej opere. Pri dnešnej hudbe mávam pocit, že ľudia zabudli na to, že aká hudba sa vtedy komponovala (chcete mi povedať, že dnešní „umelci“ majú lepšie pesničky ako Mozart?). Bolo to veľmi dávno okolo 2013/2014. Pamätám si, odporučil mi tento film jeden môj dobrý kamarát: „To musíš vidieť, je to niečo pre teba, viem že máš rád Mozarta a filmy čo majú nad dve hodiny, bude to ísť na Stv2 (Letné kino na Dvojke)." Neváhal som a našiel som si čas. Skvelé herecké výkony (skvelé vykreslené postavy, najmä postava Mozarta - Lino Guanciale), výprava, kostýmy, scenár a k tomu mňamkavá hudba od Mozarta, čo viac si priať. Film konečne podáva taký pohľad u písaní opery, aký má byť, konkrétne do detailov, každú jednú fázu. Keď dopísal Lorenzo de Ponte, tak začal komponovať Mozart. Čo sa stane, keď sa stretnú dvaja géniovia (majster písmena a noty)? Hudba mozarta je mi ako mojím druhým srdcom, hodnotenie pridávam automaticky vyššie. Ďalším, čo je dobré na tomto snímku, že zdôrazňuje mozartovu genialitu pri používaní viac spevom naraz (prekrývajú sa, no nikdy sa nemiešajú, ako guľáš). To čo sa mi páči pri tomto snímku je to, že sa pozerám na film a nie na dokument! Dokážem si z toho predstaviť aj skvelé divadelné predstavenie, ak by bolo tak by som na takéto zavítal. Samozrejme, ak vám vážna hudba nič nehovorí tak je zbytočne zamieriť na tento film. Verím, že je to umelecké dielo o umeleckom diele. Jediné, čo mi bolo tŕňom v oku boli lacné kulisy pri niektorých scénach. Netreba hneď podceňovať tento snímok a skôr si ho pozrieť. Človek si pri tom ešte k tomu dokáže odpočinúť a dostane menšiu hodinu z klasicistickej hudby. Taliansko nesklamalo a vrelo odporúčam. /91%/