Klub rváčů (1999)

Nijak zvlášť mě to nechytlo Norton obchází jaké si terapie nemocných jako kdyby na to byl úchylný pak potká Pitta na ulici  daj si do huby začne se jim to líbit a postupně pořádají bitky pro víc lidí a časem je to omrzí tak vymýšlejí něco jiného a ke konci už mě to dost nudilo,herci v poho ale ten příběh mě nebral.

​Tohle je pro mě naprostá srdcovka a kousek, kterej v mojí osobní Top 5 prostě nikdy nebude chybět. Fincher tady stvořil něco, co není jen film, ale spíš životní postoj. Je to geniální mix totálního nihilismu, černýho humoru a vizuálního obžerství, kterej mě pokaždý, když si ho pustím, znovu totálně rozseká. ​Dynamika mezi Nortonem a Pittem je nepopsatelná – ta energie, co z plátna stříká, je návyková. Navíc ten ikonickej twist ve finále je pořád jeden z nejlepších v historii kinematografie. Miluju na tom tu špinavost, ten vzdor proti systému a fakt, že se ten film nebojí jít až na dřeň. I když už vím, jak to dopadne, pokaždý v tom najdu něco novýho. Pro mě je to filmová definice dokonalosti a totální kult, kterej prostě nestárne.

Neuveriteľný režisérsky podpis Davida Finchera. Vizuálne najšpinavejší, najviac mindfuckový výsledok geniálnej tvorby. Vysekaný Brad Pitt a najviac Nortonovský Edward v kultovej spolupráci. A to je všetko, lebo všetky slová sú zbytočné. Vlastne každé ďalšie slovo by znamenalo porušenie pravidiel Fight Clubu. Ako je možné, že film aj dnes v roku 2026 vyzerá tak moderne a cool? Snáď ešte zmienim jeden prestrih na penis...The End.

Stylová a pořád něčím šokojící hříčka o tom, co je ještě dobré a správné a "spása" sebe sama. Ze začátku tu výborně funguje humor, který někdy nemá moc smysl a jindy je vyloženě trefný. Jenže pak Fincher začne opravdu dost šokovat - nahota a sex, bezcitné zobrazené násilí (nedohledatelné ani v boxerských dramatech), nebo prostě sama režie a pojetí příběhu. Moment, kdy jsem to filmu začal odpoustět nenastal ani tak v uvědomění jeho určité "hloubky a sdělení", ale spíše ve stylovém závěru a finále, které opravdu utkví v mysli na dlouhou dobu. Stručně se jedná o šílenou a, opět, šokující krimi, kde se celou dobu něco stále rozehrává a nakonec to doopravdy vybouchne. Ale Fincherova morálka mne tu trochu zklamala, přeci... nejde jen o styl. S přimhouřením všech tří očí 4/5

Jsme generace, kterou vychovaly ženy. Pochybuju, že další ženská by něco vyřešila.|Zatraceně, celá generace čerpá benzin. Dělá číšníky. Nebo otročí v kancelářích. Reklama nás nutí, abychom se honili za auty a obleky. Abychom dělali práci, kterou nenávidíme, a nakupovali sračky, které nepotřebujeme. Jsme prostřední děti historie. Bez cíle a bez místa. Nemáme žádnou velkou válku. Žádnou velkou hospodářskou krizi. Naší velkou válkou je válka duchovní. Naší velkou krizí je náš vlastní život. Televize nás všechny vychovala ve víře, že jednou z nás budou milionáři a filmové a rockové hvězdy. Ale nebudou. Pomalu si ten fakt uvědomujeme. A jsme z toho moc, moc vytočení.