Muž ve stínu (2010)

Ne každý mysteriózní zářez se mi musí trefit do vkusu a přesně to dokazuje Polańskiho hvězdně obsazená politická hra, co končí fajn zvratem, na slepení předešlé, víc jak dvě hodiny dlouhé vaty to ale bohužel zkrátka nestačí. Ewan McGregor je přesvědčivý, ale scénář mu nedopřeje se ukázat v pořádném světle. [viděno na Canal+ 17.1.2026]

Tento Polanského brilantní polit-thriller obsahuje všechny ingredience, které má správný thriller mít: obsahově i formálně dokonalou mozaiku střípků, zpočátku možná poněkud nepřehlednou, ale postupně se skládající v překvapivé vyústění. Skvěle budovaná atmosféra napětí, podpořená hudbou, všudypřítomné pochmurné počasí, dokreslující potemnělou náladu filmu, zápletka, která jako by byla vystřižena ze žhavé současnosti a geniálně vygradovaný závěr – to vše jsou důvody, proč neváhám udělit plný počet hvězd.

Bývalý britský premiér Adam Lang (Pierce Brosnan) chce sepsat a vydat svoji autobiografii, ale jeho ghostwriter je jednoho dne nalezen mrtvý. Utopil se, když vypadl z trajektu. A tak si sežene nového – bezejmenného hrdinu (Ewan McGregor). Ten má za úkol dodělat práci svého předchůdce. Ale aby to mohl pořádně udělat, začne si o Langovi sám shánět nějaké informace. A brzy najde i skryté stopy, které po sobě zanechal předchůdce. Zdá se, že jeho smrt nebyla nehoda. Povedený mysteriózní thriller, kdy netušíte, co se stane v další scéně. Hlavní hrdina je sympatický, atmosféra je taková příjemně ponurá a napětí funguje skvěle. Až do finální části vlastně není jasné, o co tu ve skutečnosti jde. Samotné závěrečné odhalení je potom docela překvapivé.

Úvodní dění bylo typ svižného přitažlivého začátku, který hned navnadí na zbytek filmu.  Zajímavá oblast ,,ghostwritingu´´, věčně zatažené zamražené počasí vytvářející působivou pošmurnou atmosféru, vyčerpávající prostředí odlehlého ostrova, kde jakoby už opravdu dlouho nesvítilo sluníčko, do toho na světlo vytažené skandální odhalení z minulosti ohledně nezákonného zatčení případných teroristů.....a k tomu i ždibec suchého konverzačního humoru v dialozích (Dobrý, říkal mi chlape - Takhle říká každému, když si nepamatuje jméno), který překvapivě vůbec neruší. Karty jsou rozdány velmi dobře. Od odjezdu exprezidenta scénář nadále začne po kouskách dávkovat další kousíčky záhády a nevyjasněné otazníky, které jsou ale překládány v i na můj vkus dost pomalém tempu. Budu se opakovat, ale mám rád typ Thilleru, který zachycuje obyčejného človíčka, který má strach, že se ocitl uprostřed něčeho většího, snad až   během nějaké obludné hry  jakýchsi vyšších sil, a tak se vlivem vnějších okolností přetvoří na hrdinu, jelikož sám nevidí jinou východisko. Ewan McGregor ztvárnil tento prototyp postavy bravurně, jeho bezejmenný Duch je sympaťák s charismatem. Ale na jeho charismatu možná až moc visí komplet prostředek  filmu, ve kterém McGregor v podstatě jen sám  cestuje po ostrově a jeho okolí. Nic moc jiného neděje  a i ten mikro zálet vyznívá spíš chladně. Dle očekávání nakonec scénář vyřešil své díry nabouchaným finále, které přineslo (a to hned přímo v podstatě závěrečné scéně) jeden velký předchystaný twist. A musím říct, že skládání věty z počátečních písmen a následné odhalení bylo lahůdkové. Stejně tak mě celkem v transu nechal konečná klíčová tragická očekáváná událost, byť se neukazuje přímo, ale je jen naznačena mimo obraz.  Vůbec ne špatný Thiller, po filmařské stránce (made in veterán Polanski) výborný, ale zprvu perfektně vystavěný scénář s atraktivním závěrem má v prostředku přeci jen dírky, které mě vzhledem ke zbytku trochu rozmrzely.

Keď sa spätne zamyslím, tak celá zápletka tohto filmu má viaceré nedostatky a vôbec nejde o nejaký hlboký oduševnený príbeh. Ale napriek tomu si dokáže naplno udržať divácku pozornosť, hlavne kvôli precízne budovanému napätiu a celkovej tajomnej atmosfére. Záverečné rozuzlenie celkom zaujímavé, ale od určitého bodu aj predvídateľné. Obsadenie je celkom fajn, dokonca s bonusom v podobe camea Eliho Wallacha. 70%.