Smrt a dívka (1994)

Právem polozapomenutý snímek, na který jsem skoro zapomenul, že jsem ho včera večer viděl a asi 2 minuty pátral v paměti, že "co to sakra bylo". Postupně si doplňuju Polanského filmografii a tohle, je zatím asi nejhorší zářez. Tématicky je to samozřejmě zajímavé a důležité. Dialogy jsou super (divadelní hra), ale pořád je to moc divadelní a málo filmové. Naštěstí to vytahuje charisma  Stuarta Wilsona, Sigurney Weaver a Bena Kingsleyho.

V progresivní době, která "modernímu obecenstvu" tlačí "silné a nezávislé" postavy, které se ve výsledku projevují jen jako arogantní krávy, lze jen doporučit: jestli bažíte po silné ženské hrdince, pusťte si jakýkoliv film se Sigourney Weaver. Třeba tenhle. Paní Weaver jako vždy úžasná, jak její postava, tak herecké provedení.

Toto bola riadna nálož.Ben Kingsleyv zápornej úlohe Dr.Mirandu výborný aSigourney Weaverako Paulina, obeť jeho znásilnenia a mučenia ešte lepšia. Zabiť a pomstiť sa, či nechať žiť. Zaujímavé bolo počúvať, ako sa z doktora, ktorý mal pôvodne dohliadať , aby mučení ľudia prežili, sa postupne oslepený mocou, v eufórii mení na trýzniteľa. Čo s takým človekom, keď sa vám dostane do rúk? Dej sprevádzala inak krásna hudbaFranza Schuberta,tu však znela mrazivo. Vcelku neočakávaný koniec spôsobil, že film mi nedal spať a ešte pár dní naň budem myslieť.90%

Tentokrát se podařilo Romanu Polańskemu natočit film velice napínavý od začátku do konce, zároveň značně nepředvídatelný a několikrát prolamující zdánlivě jasné škatulky postav v rámci pozic pachatele, oběti a svědka. Což je pro výsledný dojem za mě obrovské plus, přestože si možná projdete i nejednou chvilkou, kdy vás zprvu potenciálně sympatická, zdánlivě kladná postava může zklamat. Když to vezmu čistě v rámci subžánru, jakohome invasionthriller předvedeSmrt a dívkadosti netuctově rozdané a pak ještě několikrát přemíchané karty. Stylově sice nepřináší o moc víc než dojem klasické TV inscenace s typicky levnou výpravou, která je u jedné z mála výraznějších vyjížděk do exteriérů plně poznat, ale vzhledem k zmíněným kladům a zejména fenomenálním hereckým výkonům ústřední trojice to za mě vůbec nevadí. Neboť průbojně cílevědomá Sigourney Weaver, luxusně slizký Ben Kingsley (se strhujícím monologem v pádu až do totální zoufalosti nad útesem) i pro mě zatím neznámý „obyčejný chlápek“ Stuart Wilson vydávají ze sebe maximum. Dramatický hudební doprovod pak i v závěru dokázal toto hutné představení působivě podtrhnout.[75%]

Dlouho jsem Polanskiho komornímu dramatu odolával, ale počkal jsem si na správný okamžik, respektive náladu a musím smeknout před hereckými výkonu ústřední trojice, kde zejména napětí mezi Kingsleym a Sigourney napíná diváka do poslední minuty. Polanski s citem sobě vlastním pracuje s emocemi postav v tíživé atmosféře postupně se odhalujících osudů jednotlivých postav. Diváka zároveň udržuje v mlze nečitelnosti celého příběhu, ve kterém žádný potencionální konec nebude happy endový a to pro nikoho. 85 %