Žaluji! (2019)

Dlouho mi tento snímek unikal a jsem rád, že nyní jsem jej konečně zhlédl. Upřímně, i když je tempo vyprávění takové rozvláčné, není to v konečném součtu vůbec špatné. Ba naopak. Je svým způsobem hrozivé, kam až dokáže zajít lidská nenávist ruku v ruce s manipulací a vědomím, že když je někdo u moci, ve vysoké funkci, tak může úplně všechno, nejen lhát, ale třeba i úmyslně falšovat nebo ničit důkazní materiály. Zároveň je pozoruhodné sledovat, jak ve Francii, která i díky svým historickým velikánům mohla být ve své době podávána za vzor, jak v ní bujela nenávist a antisemitismus. Velmi mě zaujala postava plukovníka Picquarta, který ač měl vysoké postavení, ač měl vybudovanou skvělou vojenskou kariéru, tak jej Dreyfusova aféra nenechávala v klidu a snažil se odkrýt pravdivou stránku celého případu, i když ho od toho všichni odrazovali, nejprve po dobrém, a pak i všemi možnými a dostupnými prostředky. Snímek je v podstatě aktuální i do dnešní doby, a myslím si, že každý si v něm najde to své. Mě třeba zaujal právě Picquartův neúnavný boj za pravdu a spravedlnost, i když to nebylo v té době a v tomto konkrétním případě tzv. "populární". Myslím si, že i režisér Polański, který sám má židovské kořeny, má k této problematice bezesporu velmi blízko a je to pro něj citlivé téma, které si svůj celovečerní film jednoznačně zasloužilo. Současně mi při sledování tohoto filmu naskakovaly další konotace v kontextu umělecké tvorby a samotného mě překvapilo, jak všechny skutečnosti byly vzájemně provázené. Namátkou, postava Alfonse Bertillona, který zde vystupuje jako písmoznalec v Dreyfusově případu, všichni známe z koprodukčního seriálu Dobrodružství kriminalistiky, kde jej ztvárnil Ondřej Havelka. Oblast Ďábelských ostrovů, kam byl Dreyfus po odsouzení odvezen do vyhnanství, pobýval i další slavný francouzský vězeň Motýlek (Henri Charriére, mimochodem ve filmu z roku 1973 rovněž zazní drobná zmínka o kapitánu Dreyfusovi), a samozřejmě přední francouzský spisovatel Émile Zola, který je součástí povinné četby na středních školách. Ačkoliv ho spousta lidí má spojeno zejména se slavnými romány jako např. Zabiják nebo Nana, v případu Dreyffusovi aféry sehrál vydáním svého článku zásadní roli, a pomohl výraznou měrou, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost. Nicméně i on za svou iniciativu zaplatil životem, a nebyl sám. Snímek mě vskutku velmi zaujal.

Ostudně nezajímavé zpracování zajímavé a významné politické události. Ač s ní film seznámí a pochopitelně odprezentuje, oč šlo, tak zpracování je strnulé a příliš povrchní na můj vkus. Vypravěčsky mě to nestrhlo, ač k tomu byly veškeré předpoklady:Jedná se o příběh generálů a politiků, kteří pochybili a pak odmítali uznat vlastní chybu, aby se vyhnuli ostudě. Nechali za své pochybení trpět nevinného a jeden ctnostný vyšetřovatel bojoval s vrchností za spravedlnost, což mu taky vyneslo jisté útrapy.Nedostatkem mnoha vyprávění je to, že nás jím neprovádí postavy s výraznějším potenciálem zaujmout a býti tak více zainteresováni divácky do celého konání. Postavy tedy jednají, jak je jim dáno, ale nemají moc hloubky ani lesku. Ta uhlazená digitální kamera se k tomu taky nehodila.

Ať už si o Romanu Polanském myslíte cokoliv, rozhodně mu nelze upřít schopnost pevného režijního vedení a jistou inscenační obratnost, což ostatně dokazuje také tímto historickým snímkemJ'accuse, který se věnuje nechvalně známé Dreyfusově aféře z konce 19. století. Začátek filmu je sice trochu zdlouhavý, ale pak mě ten skandální příběh o jedné velké soudní nespravedlnosti (vyprávěný z pohledu armádního důstojníka Georgese Picquarta ve skvělém podání Jeana Dujardina) úplně pohltil. Můj celkový zážitek ještě umocnila doprovodná hudba Alexandra Desplata. (80%)

Vždycky když hodnotím nějaké umělecké dílo, nejenom film, snažím se na něj nahlížet optikou, zda-li bych stejný námět, se stejným rozpočtem a v mantinelech stejného žánru dokázal hypoteticky zpracovat lépe. Žaluji! je jeden z těch případů, kdy musím jednoznačně prohlásit, že nikoliv. Historické politicko-špionážní drama z francouzského armádního prostředí konce 19. století natočené dle skutečné události se Polanskimu povedlo natolik, že nemám, co bych vytkl, ale rozhodně vím, co bych vyzdvihl a to je výprava, kulisy, kostýmy, které jsou na naprosto špičkové úrovni. Není to film pro každého, pohybuje se spíše v úrovni konverzačního psychologického dramatu a sám jsem měl co dělat, abych se ve jménech, postavách, dialozích a informacích neztratil, ale přesto jsem naprosto spokojen.

Možno chcel Polanski nakrútiť iba svoju obľúbenú látku, možno chcel upozorniť na to, že ani o vyše sto rokov neskôr sa toho veľa v spoločnosti nezmenilo a možno nám chcel oznámiť, že pokrytectvo je vpísané v našom DNA ako naše fyzické črty a že sa nezmení nikdy nič, pretože to nie je možné. Možno sa celý film rozbieha až príliš pomaly a možno mohol byť o 15 minút kratší, ale skvele graduje, i keď v podstate dvakrát a aj pokiaľ vás Žalujem! príliš neosloví, určite vo Vás niečo hodnotné zanechá. Aj keď to bude iba frustrácia z toho, že cesta k elementárnej spravodlivosti je tak tŕnistá, že sa počas nej nielen celý dopicháte, ale že sa to stane hneď viackrát.