Hořký měsíc (1992)

Devadesátá léta dala vzniknout mnoha erotickým thrillerům vysoké umělecké úrovně. A v těch nejpamětihodnějších hraje ústřední roli moc. V Základním instinktu jde o moc nad životem a smrtí, kterou podezřelá spisovatelka s tváří Sharon Stone vykonává nejen nad Michaelem Douglasem, a moc informace. V Eyes Wide Shut je to moc sexuální touhy, pro níž by partneři obětovali i své manželství. A v Hořkém měsíci je stěžejní mocná femme fatale. Režiséra Romana Polanského viditelně fascinuje ideál dominantní, kruté, trestající ženy. Je to patrné nejen z Hořkého měsíce, do něhož obsadil svou manželku Emmanuelle Seigner, ale i z faktu, že si roli svůdnice zopakovala v adaptaci hry Davida Ivese Venuše v kožichu, která je založená na stejnojmenném románu autora Sacher-Masocha, jenž inspiroval pojem masochismus. Hořký měsíc šokoval svou sexuální otevřeností, ale hranice překračuje něčím jiným, než je slavné mléko vypouštěné z Miminých pootevřených úst a stékající po jejím ňadrech. Smělé je zobrazením různých fetišů a perverzí, od hry na zvířata po kandaulismus. Zejména pak erotizovaný obraz msty vedoucí k invaliditě, kterou postavy rovněž sexualizují a jež je dalece za hranou většiny konsenzuálních praktik, je transgresivní i dnešními měřítky. Hořký měsíc tak zůstává ostrý jako srpek měsíce i po třiceti letech od premiéry.Více v knize Devadesátky ve filmu.

Nepříjemný "romantický" thriller, který ukazuje lásku a nenávist v nejčistší podobě. Hořký měsíc je zajímavý snímek, co umí překvapovat, a já jsem nikdy nedokázal odhadnout jakým směrem se to bude dál vyvíjet. A to mě na filmu moc bavilo. Líbilo se mi, jak film ukazoval zamilovanost a lásku v té nejčistší a nejkrásnější podobě, aby pak přišla nenávist. Nenávist, která spálí všechny krásné vzpomínky. Režisér Roman Polanski natočil film, co se umí divákovi dostat pod kůži takovým způsobem, že to nebude čekat. Prakticky se divák vžije do role Hugha Granta a bude poslouchat, zamilovávat se, pohrdat, aby si nakonec uvědomil, že to celé je trochu hnusný a sadistický vtip dvou psychopatů. Polanski si divákem celý film hraje. Svádí ho, zkouší jeho vůli a oddanost. A pak ho nakope do rozkroku. Film je ve spoustě ohledech svůdný a sexy, ale umí ukázat i ztrátu okouzlení, stereotyp a povrchnost. Peter Coyote má zajímavou roli, ale většina diváků jim bude pohrdat. Emmanuelle Seigner je zde fantastická a ukradla si film pro sebe. Umí skvěle zahrát křehkou ženu, svůdnici, i psychopatku. Hugh Grant hraje takový charakter, jaký hrál často další fázi své kariéry, a jde mu to dobře, přesto tohle není jeho film, on je tady jen pozorovatel. Kristin Scott Thomas nemá tolik prostoru, nicméně své si s přehledem odehraje. Film má povedenou atmosféru, působivé a znepokojivé scény, a umí tnout do živého. Jediný zásadní nedostatek je délka filmu, protože mnohé scény se opakují a neříkají nic nového. Hořký měsíc je silný snímek, u kterého je nejlepší, když o něm nic nevíte.

10/10. Challenge číslo 15-/Round 7-Thriller-Hráč číslo 10-Warhorr! "V očích každé ženy jsem viděl odraz té, která příjde po ní" ! Hláška šitá na míru! :DFilm, který na první pohled působí nenápadně a možná i nezajímavě, ale jde o nejlepší romanticko-erotický psycho thriller, co jsem kdy viděl.   Roman Polanski nikdy nepatřil mezi režiséry, které bych aktivně vyhledával. Ne, že bych ho neuznával, ale prostě to nikdy nebyl můj go-to autor. Jenže už Rosemary má děťátko mě zasáhlo a Bitter Moon je jasný režisérův vrchol.  Celý film se odehrává na výletní lodi, což zní komorně, ale to je jen zdání. Invalidní spisovatel začne Hughu Grantovi vykládat svůj naprosto šílený životní příběh o posedlosti, lásce a destrukci a do toho Emmanuelle Seigner, tohle není obyčejná Femme fatale. Ta ženská je čisté božstvo, vtělená představa krásy a smyslnosti, která se mění v pomalu se vařící jed. Nedá vám vydechnout.   Peter Coyote, přiznávám, toho chlapa jsem vůbec neznal, ale tu čistý herecký koncert! Jeho dialogy mě rozebíraly na součástky. Scénář je možná jeden z nejlepších, co jsem za poslední roky viděl. Každá věta má váhu, každá myšlenka je jak hřebík do hlavy. Tolik citátů, co jsem si musel zapsat. Vážně přemýšlím, že si ty tři A4 popsané poznámkami vytisknu a nosím je s sebou. Protože tohle není jen scénář, to psal básník, který chápe, jak funguje lidská posedlost, bolest i slast.   Celý ten vztah, který Coyote popisuje jak sbalil krásnou ženu, jak spolu prošli všechny možné i nemožné sexuální hrátky. Od neviňoučkých dotyků až po totální perverzi, kdy se vztah stane hřištěm i bojištěm zároveň. Jenže pak přijde druhá polovina filmu a začne psychický masakr. To už není žádná Válka Roseových, to, co tihle dva předvedou v emoční destrukci, je fascinující a děsivé zároveň. Nedokázal jsem od toho odtrhnout oči, několikrát jsem si přehrával určité scény znova, protože to prostě nešlo jinak.   Ikonická scéna, kde Coyote popisuje svůj první zlatý déšť. „Byl to můj životní orgasmus, můj Nil, moje Ganga, můj Jordán, můj Pramen mládí, můj druhý Křest!!“ Naprosto geniální jak se v jedné větě dá shrnout celý lidský pád i extáze zároveň.  Bitter Moon je film o tom, jak láska přeroste v posedlost, jak vášeň může spálit všechno okolo a o tom, že někdy nejde jen o to milovat nebo nenávidět, někdy chcete prostě někoho vlastnit, rozervat a znovu slepit, jen proto, abyste to mohli celé zopakovat.  Úžasný, vzrušivý, hypnotický, psychologicky tíživý zážitek, který ve mně zůstane pěkně dlouho. MASAKR TPČ!

Pozoruhodné filmové dílo Romana Polanského. Kontroverzní a třeskutý milostný vztah jedné dvojice, jež je nám v retrospektivních scénách zobrazován. Podobně jako mladý Hugh Grant je oslněn neodolatelnou a mocnou femme fatale v podání Polanského manželky Emmanuelle Seigner v hlavní roli, jsem i já s velkým zaujetím sledoval tento vyprávěný příběh plný lásky, vášně, smyslnosti, ale i velké krutosti, pomsty a závislosti. Něco takového se nevidí každý den. Intenzivní a precizní Polanského režie nás navíc nenechá vydechnout. Stále, jsme jako diváci, napjati, jak samotné povídání amerického spisovatele Oscara o jeho životě s dráždivou pařížskou tanečnicí Mimi, zasáhne a ovlivní posluchače Nigela v jeho vlastním vztahu se svou manželkou, se kterou na zaoceánské lodi slaví 7leté výročí svatby. Mimo samotný zvrácený, ale zároveň zajímavý příběh, který otevřeně ukazuje rozmanité perverze a fetiše, rozhodně zaujme již zmíněná herečka Emmanuelle Seigner v roli Mimi, kterou si jistojistě zapamatujete v různých netradičních pózách. Za mě nepochybně Hořký měsíc patří k tomu vůbec nejlepšímu, v žánru erotických thrillerů.

Ach jaj, tak to bol ozaj "bitter" film. Prvá polovica palec hore, dej pôsobil ako čítanie dobrej knihy, bavil svojou výpravnosťou a zaujímavosťou, niekde ale v druhej polovici sa to pre mňa chvíľami strácalo a jemne palec padal dole, zachádzalo to do utrpenia, trápnosti a miestami pripomínalo horor typu Misery nechce zomrieť. Posledná tretina už úplna úchyláreň a pre zmenu som už trpel iba ja vďaka prehnanej stopáži. Cením režisérsku prácu, šteklivé scény a hudbu Vangelisa, ale už to asi nikdy neuvidím. Krutý pohľad do vzťahu muža a ženy a vyrovnávanie sa so stereotypom a stratou vášne.