Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949)

„Člověče, kdo vás tak zřídil? Zažil jste nějaký nálet nebo nějaké neštěstí nebo koncentrák?“ - „Ne, já jsem na bytovém úřadě.“ Tohle je takový milý a venkovní film s veselou hudbou o vysloužilém úředníku panu Tříškovy z byťáku, který dostane od lékaře černé na bílém, že se nesmí rozčilovat. Zase tak jednoduché to nebude, neboť nikdo není schopen přijít včas na večeři s umytýma rukama, bez časopisu pod stolem a bez ozývajícího se zpěvu vojáků z okna. To má jediné řešení, dokud rodina drží pohromadě, pojede se společně na dovolenou do společné stáje, teda hotelu, k panu Košilkovi. Půjde to ale vyhnout se práci, aby zotavování mělo ten správný účinek? Jediné co mě ale zajímá je, jak to dopadlo s příběhem Tříškova bratra, neboť vždycky byl nucen zastavit svoje vyprávění, protože si z něho vlastní děti dělaly špumprnágle! Takže až takhle bude někdy klid (Radime), rád bych si to s chutí poslech znovu a pořádně. A na tenhle snímek se taky podívám rád znovu.

Nevzpomínám si na žádné další filmy prvorepublikového ražení, z nichž by sálala pohodová letní atmosféra více, než jsou Rodinné trampoty oficiála Tříšky a Hostinec U Kamenného stolu. Možná ještě tak Prstýnek a Babička s Terezií Brzkovou. A vida, kolik je tu zase ideologů, kteří hází pěkný a laskavý film do odpadu a hledají propagandu v sebemenším prdu, ale v současné tvorbě nejrůznějšího zeměpisného původu ji nevidí, často jen proto, že ladí s jejich vlastním přesvědčením. Pracovní nadšení v tomto snímku má přitom daleko více společného ještě s poválečným budovatelským nadšením než pozdějšími tupými agitkami a celý nádech filmu včetně mluvy je vysloveně prvorepublikový. I tu písničku vojáků s textem ,, nepřítele vyženem", ač možná byla použita cíleně, tu lze vnímat spíše jako odkaz na druhou světovou, takže nijak nevadí. Mimochodem všimli jste si, kolik lidí dnes urážejí filmy, v nichž lidé obětavě pracují pro celek a navzájem si nezištně pomáhají? Asi proto, že v dnešní době bylo jáství povýšeno na ctnost. A tak by mnozí na rozdíl od hrdinů tohoto snímku pro záchranu úrody nehnuli prstem, protože by to pokládali za omezování osobní svobody. Ať maká, obětuje se i umírá za vlast někdo jiný, oni přece ,, mají právo...". A ti, kdo tu práci odvedou, jsou následně perzekuováni nebo musí jen bezmocně přihlížet, jak jsou výsledky jejich dřiny rozkrádány těmi, kdo předtím nehnuli prstem. Tak tomu bylo za komunistů i po sametu. Ve výsledku je to totiž o lidech. Ostatně tento film pojednává především o psychickém zhroucení se ze stresu, což je téma stále aktuální, a práce na statku nevyléčí pana oficiála díky politicky správnému zapojení se do socialistické výstavby, ale prostě proto, že pro něj, jakožto člověka původem z venkova nuceného strávit většinu života v ponuré kanceláři, představuje návrat do dětství a mládí a zároveň mu coby čerstvému penzistovi dává pocit, že je pořád ještě užitečný. I toto druhé téma je tématem provždy aktuálním. A zatímco například ve vážně pojatém Dlouhém podzimním dnu se hlavní hrdina vrací do zaměstnání, a nejde tak docela o happyend, v tomto komediálně a odlehčeně pojatém snímku se mu podaří nalézt novou životní náplň a klid. Vynikající výkon Saši Rašilova, který je doslova tahounem celého filmu, geniální úvod, který pobaví, dobré výkony ostatních herců a bukolická idyla v krásné krajině, ještě nezhyzděné současnou nevkusnou a neestetickou zástavbou. Snímek pro každého, kdo má stejně jako pan Tříška pocuchané nervy a potřebuje kapku zpomalit a odpočinout si u něčeho, kde se hystericky neřve, neřeší pseudoproblémy a nemluví se vulgárně. Jinak písnička Sama královna ceduličku psala je neskutečně vlezlá, ani se nedivím, že z ní pan Tříška šílel. ,, Pilulku!"

Niekto sa tu oháňal propagandou a podpisom doby. To neriešim. Podľa mňa sa na každom filme viac či menej podpísala doba, v ktorej vznikal. Dôvod prečo hodnotím tak nízko je, že ma to nechytilo. Akože niektoré vtipy pobavili, Hrušínský je super, rovnako ako tá okuliarnatá bezhlavo zamilovaná dcéra. Premena oficiála Tříšky z ufrflaného despotu na mierumilovnejšieho pána bola podľa mňa rýchla, prišla ako blesk z jasného neba a moc sme si ho v tomto ,,novom" stave neužili. Čo je tiež na škodu.

Príjemný povojnový film, ktorý dnes už ničím neoslní, okrem tej pohodovej atmosféry a potmehútskym mentorovaním. Produkcia je dobrá a technicky je všetko tam kde má byť. Snahu o komédiu však kazí údernícka nálada a žiarivé zajtrajšky, keď napriek tomu, že sa nič nedarí, ide všetko ako po masle a nakoniec sa na dobré obráti. V tomto smere sa všetci herci chovajú skvele, hoci je tu dosť omladiny. Rudolf Hrušínský však už má skúseností dosť ale Jarmila Kurandová, známa predstaviteľka babičky, prekvapivo ešte len začínala.

I přes budovatelsky zaměřenou pointu je film Rodinné trampoty oficiála Tříšky už takovou tradiční československou komedií. Při sledování mi nevrtá hlavou, proč tomu tak je a možná z toho důvodu se u filmu často a ráda zasměji. Saša Rašilov mrzutého úředníka hraje tak věrohodně, že mu to snad každý musí věřit.                       Ze snímku čiší venkovská nálada, vůně sena a čerstvý vzduch, což rozhodně také přidává na jeho přesvědčivosti. Rovněž prohlašuji za úspěšné hudební vsuvky. Bez nich by filmu přeci jen něco chybělo…