Tři chlapi v chalupě (1963)

"Já o vás napíšu tak, že se až bojím jestli mě to nevytknou jako kult osobnosti!" "Žádnej strach, trochu kultu nikdy neškodí!"Celovečerné filmy podľa úspešných seriálov bola vcelku bežná prax hlavne v západnej cudzine, kde to bola jedna z možností ako zarobiť ešte niečo navyše. V lepšom prípade prípade sa jednalo o pokračovanie osudov postáv po ukončení seriálu, aj keď niekedy išlo skôr o rozriedenie pozitívneho dojmu a divákovi po dopozeraní zostala na jazyku mierna pachuť. V horšom sa nanovo natočilo niečo ako "best of" najlepších momentov a k tomu nejaká narýchlo zbúchaná príbehová omáčka. No a v tom úplne najhoršom sa jednalo o zostrih viacerých epizód do jedného celku. Celovečerní chlapi sú ten druhý prípad, zo samotného seriálu som videl len dve posledné časti, zopár scénok z nich som v samotnom filme spoznal a predpokladám, že zvyšok by som našiel v ostatných, ak by neboli nenávratne stratené, čo trochu ospravedlňuje ich znovunakrútenie. Pri filmoch tohto typu sa predpokladá znalosť postáv a prostredia, takže žiadne predstavovanie a úvody sa nedejú a rovno sa skočí do deju. Príbeh samotný je o pochybnostiach samotných chlapov o vlastných schopnostiach (dedko kapelmajster, syn predseda JRD, vnuk predseda obecného ČSM), o súťaži v zakladaní kompostov a o straníckych papalášoch trochu odtrhnutých od reálneho života. Takže sa trošku komunálne satirizuje, scéna so slávnostným odhalením vodovodu bola celkom dobrá a krava nakúkajúca cez dieru v stene mi evokovala neskoršieho kráľa ľudových komédií a jeho slnkosenovú trilógiu. A asi na podobnej úrovni by som videl aj tento film, dobre zahraná nenáročná zábava s jemným podpichovaním v medziach možností. Za tri slabšie zväzácke prednášky o láske, vášni a túžbe.

Jeden z prvních televizních seriálů převedený pro svůj úspěch do filmu. Ve své době populární (Dietl vždy věděl jak na to), dnes už je to záležitost spíš historizující pro zpětné ohlédnutí, které ti, kteří minulý režim  nezažili, možná už ani úplně nepochopí. I když leccos je na druhou stranu aktuální i pro dnešní dobu, třeba pokrytecká podlézavost vůči vrchnosti či její odtrženost od reality.  Do Pražského jara bylo sice ještě dost daleko, ale ledy už v šedesátých letech začínaly evidentně tát - pro mě na svou dobu až překvapivě kritický výsměch lžimorálce tehdejšího "předvoje" dělnické třídy a rolnictva...

V roce 14963 začaly tát ledy a Jaroslav Dietl v této veselohře využil možnosti satirické kritiky nešvarů, které nás v 60. letech obklopovaly. Velice dobře vystihl atmosféru sousedských vztahů na vesnici, takřka jako by žil mezi vesničany on sám. Na to byl skutečný machr. A tak už mohlo dojít i na nesmyslné soutěžení (kdo by si vymyslel takovou pitomost jako soutěžit, kdo má nejvíc kompostů?), na drobné i větší krádeže, které naši společnost zbytečně ochuzovaly, na patolízalství a pokrytectví, na bezbřehé schůzování atd. Jinak to ovšem byla komedie z těch průměrnějších, samotný seriál, nakterý si dobře pamatuji, přinášel mnohem větší zábavu. Trojice Potůčků si získala mezi lidmi všeobecnou oblibu,atak vznikly nakonec dva filmy, ten druhý, barevný, se mi zdál poněkud slabší než tenhle.

Účinek této komedie značně poklesl a zestárl oproti době svého vzniku. Je to spíše pouhé zajímavé shrnutí jednoho z prvních populárních československých televizních seriálů, v němž je i nadále několik slibných a silnějších momentů. Záležitost kolem holdu lidu je rozkošná a díky podobným momentům jde alespoň o průměrně zábavnou komedii. Občas vyvolává shovívavý úsměv a lidskou čest se pokouší stavět na piedestal. Někdy se dobové společenské problémy a jejich řešení zdají tak vzdálené. Třígenerační soužití je vyplněno ctižádostí, pocitem nezaslouženého zlehčování jejich společenského úsilí, marnou snahou o spravedlnost a štěkající zahořklou pravdou. Potůčkové řádí ve složení: dobrácký, vitální a popletený děda (sympatický Lubomír Lipský st.), štvavou pravdu dštící a pochybovačný otec (příjemný Jan Skopeček) a uražený syn (zajímavý Ladislav Trojan). Z dalších rolí: osamělá a doufající vdova Přibylová (Stella Zázvorková), idealistický redaktor Zemědělských rozhledů Bursík (sympatický Josef Kemr), vychytralý důležitý muž z ministerstva (dobrý Martin Růžek), prostoduchý koňák Drda (velmi dobrý Čestmír Řanda st.), škodolibý zedník Nedoma (příjemný Josef Beyvl), provokativně se chovající mladá Boženka (Karla Chadimová), okresní tajemní s korupčním chováním Skřivánek (zajímavý Jaroslav Mareš), znalý účetní a trumpetista Kořínek (Vlastimil Hašek), či nadšený referent ČSM (Antonín Šůra). Uchovat si čestnou tvář je chvályhodné. Touha po pravdivé a otevřené mluvě taktéž, ale pravdivá slova štěkaná ve vzteku všem nevybíravě a uraženecky je nakonec pravdou poloviční. Za tu druhou se převlékla jen dětinská zášť. I tak se z humorně zábavního prvku zachovalo stále něco, co dokáže i v současnosti pobavit.

"Jaká je naše stratégie na vesnici ?? No ?? Aby všichni měli všechno, ne ?!" - "No, jistě !!" - "To ví přece taky každej bulík !! No, ale jakou taktikou my se k tomu dostaneme ?? No, řekni, jen se neboj !! Tím, že nikdo nemá nic !! Akorát mu to neřekneme.." ;)Slaboučký snímek, který vlastně vznikl pouze kvůli divákům bez televizních přijímačů, aby i oni ochutnali kousek tehdejšíhoseriálového fenoménu, z něhož se však díkybohu do dnešních dní víc než pár epizod, když na základu té s názvem Kuře vlastně Jaroslav Dietl vystavěl i nablblý příběh celého filmu,nedochovalo..