Florenc 13,30 (1957)

Filmy pro pamětníky jsem měl rád a mám doposud. Florenc mi nějakým záhadným způsobem unikala, až teď jsem na ni políčil. Jde o film velmi netradiční, něco mezi dada úletem, kde se mísí podivné figurky, situace, přímá řeč, vnitřní hlasy a zpěvanky a reklamou na autobusové služby vypravované ze srdce Prahy. Což o to, proč ne. Nicméně přehrávající protagonádisti, vřeštnění a excaltované scény jsem vydržel zhruba 40min, pak jsem to utnul a smazal. Posílám jeden autobus z Florence do dža a další zpátky.

"Co jse to znárodnilo, dělá si tu každý co chce!"Šofér, ten tvrdý chleba má. Autobus plný hereckých hviezd súčasných aj minulých, každý druhý vedie vnútorné monológy, každý prvý hádže hlášky, Filipovský sa sťažuje, Effa si užíva snové pasáže, Sovák je neutrál, Vojta tentononc, Lohniský chce ticho a kľud, vyvolená Pusinka sa srdí kvôli zobratej stopárke, zväzáci zborovo pejú, do toho fantastické scény s lietajúcim autobusom a špeciálnymi tlačidlami. Veľmi príjemná komédia z časov minulých. Osobným plusom je aj trošku nostalgie, autobusom tohto typu som sa ako decko v osemdesiatych rokoch ešte párkrát viezol."A utahovat matky, jsem mladá, potřebuji to!"

Ve své době velmi populární film, vždyť to byla satira na společnost, vždyť v tom sedíme cestujeme v historické přímce všichni spolu, takže vzhůru ke komunistické ideální marxistické budoucnosti, takže jací vlastně jsme? V autobuse jsou zástupci všech povah snílci, snobi, “zastaralí” zastánci starých, buržoazních pořádků, vykukové atd. může tato společnost vůbec pochopit ideál uvědomělé moderní společnosti ? Ano tato satira jasně ukazuje, že povahu lidí politika nemění ani ta komunistická, co zůstává tou jasnou červenou nití napŕíč lidskou sociální kulturou je Morálka a její hodnoty. Kdyby ČSSR byla demokratická byla by to také kvalitní satira společnosti. Dnes je to ukázka jak byli lidé zvyklí slušně oblečeni cestovat, a k sobě se chovat ano otisk 1 republiky tu stále byl. Geniální je že jediná žijící herečka Jiřinka Bohdalová by mohla vyprávět.

Osobitá road movie z konce padesátých let, která se odehrává na trase Praha-Karlovy Vary. Pasažéři, kteří cestují v autobusu "Škodověnky" jsou všechno herecká esa, někteří z nich teprve začínající (krásná Valentina Thielová) a většina má svoje vnitřní monology, včetně řidiče Pepíčka Beka a to jsou opravdu vytříbené charaktery mnoha lidských vlastností. Mě se na tom filmu líbí hlavně to, že člověk může vypnout a v poklidu a s úsměvem na tváři se bavit téměř pohádkovým dějem a situacemi, které se příjemně prolínají. Vždycky jsem měl tento film rád a vždycky ho rád mít budu. Kecy místních uživatelů o nějaké agitce si můžou strčit mezi půlky.

Milá, příjemná, vtipná oddechová záležitost, moc hezky napsaná, ty vnitřní monology postav jsou úžasné, k tomu skvělé herecké obsazení, mně stojí za to vidět Danu Medřickou, Stellu Zázvorkovou, Jiřího Sováka, Františka Filipovského a tak dále a tak dále.. Bylo mi potěšením.. P.S. Seznamování a představování pod autobusem suprskvělý..