Florián (1961)

Poslední scénář Karla Feixe působí trochu jako taková podivná pohádka. O muži, jež dostal dar řídit počasí. Proč on? Proč dostal tuhle možnost, to už se Bůh nudil? Každopádně mi to hned připomnělo populární heslo, že komunisté poručili větru, dešti. Film je skvěle obsazen, exceluje zde Jiří Sovák. Jde nejspíš o promyšlenou satiru, jen škoda, že zajímavou pouze začátkem a koncem. Prostředek se dost opakuje a posléze začíná být stereotypní až nudný. Postav, které si vzali tvůrci na paškál je hodně. Asi nepřekvapí, že po řídícím laně toužil farář, baron je tu za podivína, který už moc neví, co říká. Výbornou roli měl naopak Josef Bek. Koho tím tvůrci mysleli, když poukázali na to, jak to vypadá, má-li veškerou moc jediný člověk je asi jasné. V době natočení už byla v plném proudu destalinizace a začalo se uvolňovat. Líbily se mi kulisy. Ty působily až ladovsky a i jiné dekorace se povedly.

Moc hezké, líbily se mi všechny ty nápady - malované kulisy, občasné zvířecí zvuky místo dialogů, naklánění obrazu při cestě z hospody domů atd. Být z toho hodinová televizní pohádka, je to dokonalé. Zdejší hodnocení (53 %) jen ukazuje, že místní tupci a požírači popcornu nepoznají dobrý film, ani kdyby je nakopl do zadku. Jako bonus povedená jazzová hudba. Tento film chci vidět znovu.

Československý film inspirovaný groteskou popisující události v městečku Zbořov a Capartice, mezi nimiž je každý týden přemísťována pojízdná kaplička svatého Floriána. Starosta Zbořova Florián Jírovec (ryšavý J. Sovák s červeným nosem) rozhodne o stavbě nové kapličky, za což dostane od svatého Floriána dar ovládat počasí. Díky této schopnosti se stává uznávaným pánem, o jehož dceru se začínají ucházet nápadníci. Vizuální stránka filmu byla výrazně poznamenána malovanými kulisami, a začátek filmu i díky animovanému prostředí a více než skvělému obsazení vypadal nadějně. Bohužel Florián režiséra J. Macha je typickým příkladem, že ani mimořádné herecké osobnosti, jež se ve snímku vyskytují, nemohou dosáhnout úspěchu, pokud se děj filmu ukáže jako mizerný. Střední část grotesky byla totiž dějově více než slabá, v podstatě od okamžiku, kdy se ve snímku ukáže zpívající J. Bek, jde kvalita velmi rychlým a nenávratným způsobem dolů. Z hereckých velikánů vyskytujících se v této právem zapomenuté taškařici mohu jmenovat faráře R. Hrušínského, jeho pomocníka K. Effu, Sovákovu manželku J. Třebickou, pomateného šlechtice L. Lipského či nesmělého intelektuála V. Brodského. Většina výše zmíněných osob se v závěru ucházela o ruku starostovy dcery J. Hlaváčové, ta však už nalezla zalíbení v osobě P. Kostky. Časté milostné dialogy mezi těmito dvěma milenci také přispěly ke snížení kvality filmu, stejně jako doslova otravné dlouhotrvající pěvecké scény v kostele. Ze začátku se film pokusil zpříjemnit L. Lohniský jako Sovákův rival, na něhož bylo neustále přivoláváno krupobití, avšak postupně se z filmu vytratil. Dále se ve snímku objevili představitelé dvou konkurenčních novinářů v podobě M. Růžka a B. Záhorského, jejich význam byl však mizivý jako u ostatních postav kromě J. Sováka. Dokonce se v malé doplňující roli beze slov ukázala i J. Bohdalová, představující ženu, která by se ráda seznámila s nějakým mužem. Film vznikal v mezidobí, kdy bylo upuštěno od ideologicky a politicky jednostranně zabarvených filmů a současně ještě nedorostla generace patřící k nové československé filmové vlně, a tak v tomto období jako by autoři nevěděli, co si s nepatrným závanem svobody počít a co si ve své tvorbě mohou dovolit. Hodnocení tohoto fimu je nesnadné, neboť se zdráhám ocenit film s tolika hereckými legendami jednoznačně podprůměrně, nicméně v rámci objektivity mi nic jiného nezbývá.

Ze začátku pěkná groteska. Bek hezky zpívá, pěkná hudba, kulisy. Ke konci už to drhne. Hodně symboliky: 24:08 – merkelsign; 28:53, 29:12, 30:15 – Hrušínský a za ním ďábel – v kostele?; 31:23 – zase Hrušínský. Vůbec neví, co s rukama. 49:55 – merkelsign; 26:49 – 3 x 6 Bek; 31:45 – svatozář; 33:56 – Sovák – skrytá ruka; 39:05 – Brodský – merkel sign nebo převrácená pyramida; 45:42 – ruka na srdci (věrnost lóži); 1:06:04 – zpověď – pohanský rituál. Sovák neuvěřitelně kleje. Hlaváčová míň. Petrovická trochu méně.

Dnes už působí jako vybředlá satira na malého českého člověka, ale svého času to byl film úspěšný a pamatuji, že jsem se při něm dosyta nasmál. Po vzoru Hrátek s čertem byly použity malované kulisy, což, bez nichž by už film byl ještě slabší. Kolikrát v životě si člověk přál vlastnit takový provaz na počasí...