Psohlavci (1954)

Jirásek i Frič uměli povzbudit vlastenecké i sociální cítění, oba mistři ve svém oboru. V dnešní době se něco takového naopak upozaďuje a potlačuje v zájmu současných mocipánů a jim oddaně sloužícího mainstreamu. Ale všeho do času, jak správně předpověděl Kozina. Někdy je to do dne a do roka a jindy o trochu déle, ale dějiny se točí ve spirále a nic nemůže trvat věčně. I když právě tento film je zpracováním, vyzněním i hereckými výkony vlastně nadčasový a svůj smysl jen tak neztratí.

Samozřejmě, že v 50. letech se podobná témata komunistům hodila. Útlak pánů proti chudině. Sociální témata bylo totiž to hlavní, díky čemuž se dostali mj. do vlády a pak i k moci. Nelze popřít, že tento snímek může mít propagandistický nádech. Není náhodou, že je dílo barevné, ačkoli se nacházíme v roce 54. Jenže druhá strana mince je, že kdo četl Jiráska, a tady se hrdě biju do hrudi, že k této menšině patřím, pak ví, že až na drobné scénky to Alois přesně takhle napsal. Na filmu se podílela celá plejáda skvělých herců. Martin Frič nejprve předložil postupný útlak Chodů, aby pak v závěru odkázal na knižní předlohu. V ní podle pověsti přesně rok po popravě Koziny zemřel i Lomikar přesně tak, jak Jan Sladký K. předpověděl. O něčem vypovídá i fakt, že byl snímek nominován na prestižním festivalu v Cannes na Zlatou palmu. Opravdu nedokážu srovnávat, protože jiné Československé filmy jsem neviděl. Ale Martin Frič byl dost kvalitní režisér na to, aby se s tématem popasoval více než dobře a jsem si jistý, že tato verze bude patřit k nejlepším.

Je hodne zajimave, srovnavat tyto Psohlavce s o 23 let starsimi. Ten casovy rozdil, diky Fricove rezii vypada daleko vetsi. Ja myslim, ze se jedna o dobre zpracovany Jiraskuv roman, kteremu snad az na dialogy neni moc co vytknout. Hezka vyprava a velkoryse herecke obsazeni, tam snad chybi jenom Bek...

Profesionálně velmi dobře uděláno, rozhodně lepší než přdválečné zpracování, prostě Mistr Frič se nezapře. Zajímavá záporná postava Jaroslava Průchy, který velmi dobře vyjádřil přetrvávající tendenci tohoto národa, kterou je neuvážené chování, ale i Radovan Lukavský, který odvolal své vesničany z boje, je také typicky českou postavou. Spousta kvalitních hereckých výkonů, zaujal mě tehdy mladý Miloš Kopecký, ale i František Kovářík na smrtelné posteli v pražském vězení.

Film PSOHLAVCI je klasickým dílem dnes už historického žánru, který v konfrontaci s dnešním úsilím obstojí více než čestně. Dokumentárnost pohledu je současně jeho silou i slabinou v závislosti na zvoleném úhlu pohledu. Otázku, kdo by to dnes dokázal v srovnatelné kvalitě natočit, záměrně nepokládám.