Preludium (1941)

Veľmi dobrá vzťahová psychologická dráma riešiaca ťaživú situáciu nevery a rozpadu manželského vzťahu. Produkcia je výborná a hoci nesie stopy doby, atmosféra zvukom aj obrazom perfektne pracuje s emóciami. Herecké obsadenie je kvalitné a postavy manželov Vajgantových sú stvárnené patrične dramaticky, miestami až teatrálne, ale to akosi patrí k dobovej prezentácii. 75%

Zase jeden oficiálny text distribútora, ktorý je úplne vedľa so svojiím hodnotením. Výsledok je presvedčivý až veľmi a film som hltal očami aj ušami. Protektorátny film nie sú len ľahké komédie, ale aj takáto plnohodnotná dráma, ktorá sa námetom aj prevedením nestratí ani dnes. A scény s Othelom alebo kolotočom sú až nadpozemské. ––––Ó, přesladká něha nikdy nebyla tak krutá. Já pláču, bolest nebeská tak mučí ty, kdož nejvíc milují. –––– Ale pamatuj si: Nám, ženám, se takové věci nikdy neodpouští.

Velice dobrý a překvapivě chytrý snímek o nevěře, která rozloží důvěru mezi manžely a má vézt k rozluce. Oba se mají rádi, mají dvě děti, ale netuší, jestli spolu ještě dokáží žít. Velice zajímavé je technické řešení třetí osoby, která je neustále přítomná, i když se neukáže a připodobnění problému k znesvěcení kostela. Stejně tak povaha nevěry není jasná, a tak se divák může jen domnívat, k čemu doopravdy došlo.

Jindy celkem fádní námět, totiž nesmrtelný souboj mužské ješitnosti a ženské provinilosti kterou způsobil jakýsi blíže nevysvětlený úlet mladé paní,povznáší nad obyčejný průměrvynikající výkony všech hereckých hvězd (i hvězdiček)! A to jakŠtěpánekoznámilto rozhodující, to bylo opravdu kouzelné, inu láska prochází (nejen) žaludkem...

Nevěra by tu byla, ale nevíme o ní zhola nic, ač i nevěra může mít tisíce podob. Neviditelný milenec neustále slibuje, že toho nenechá a bude vdanou ženu pronásledovat, ale kde nic tu nic, asi proto, že milenec a jeho chování není v nevěřě vůbec důležitý?! Není proto také vůbec jasné, zda to milenec vzdal, tzn. zda nevěra skončila nebo  nikoli?! Úmorné rádobypsychologické drámo, kde se psychologie postav scvrkla na utrápené obličeje, slzy a lezení od ničeho k ničemu. Kladem celé této mrtvolnosti je, pravděpodobně nezávisle na tvůrcích, že ukazuje absenci komunikace mezi manželi, která je ale nezbytná pro řešení situace. Utrápený manžel vidí východisko jen v jediném, v tom nejbolavějším řešení, než se skrze slovní pomoc svých přátel dokope k tomu, že je nutné umět odpouštět. Štěpničkovou nemusím a sledovat ji v roli "nevím, jestli jsem jalová nebo březí" je úplná katastrofa. Civilní role Štěpánkovi absolutně nesednou a už vůbec ne role chcípáčků, to je pan herec z úplně jiného těsta - a lze to vidět/ vychutnat si i zde v oné několikavteřinové proměně v Othella = výstup, který diváka udeří jako blesk, herecká světová extratřída! ... Za Othella a dojemné scény s Brzkovou a Tánskou jedna hvězda.