Pražské noci (1968)

,,Ženám se nedá věřit... ani když jsou hliněné. Ženu musíme milovat."Krásné Mileně Dvorské (zvláště když je v jistých chvílích v negližé) bych uvěřil ledacos... To samé se týká autorů tohoto "romantického" hororu (viz hudba Zdeňka Lišky, který tuhle polohu uměl .vždy mistrovsky). Skvělý je už ten základní příběhový rámec filmu k jednotlivým třem hororovým historkám. Zvláště ta překvapivá závěrečná pointa nemá chybu. Takové dobrodružství věčný svůdník Miloš Kopecký asi nečekal... Díky tomuto rámci vůbec nevadí, že každou tu povídku natočil jiný režisér. Asi nejzajímavější mi přišla ta s Golemem a to hlavně díky nápaditému výtvarnému zpracování (trošku ve stylu ala pozdější Švankmajer). Naopak za asi nejslabší (stále ale velmi dobrou) považuji povídku třetí (Otrávené travičky), která má poněkud zvláštní muzikálový styl. U Chlebových střevíčků pak byl asi nejvíce znát ten odlišný režijní rukopis.  Evald Schorm ten příběh (trošku šmrncnutý Faustem ale trosku řekl bych i Frankensteinem) pojal vážně pěkně groteskně.

Nádherné, magické, opojné, nezapomenutelné. Do tohohle filmu jsem zamilovaná od prvního zhlédnutí (jako žabec prepubescentní)... Tenkrát se mi nejvíc líbila Otrávená travička, dneska asi nejvíc oceňuji ten démonický závěr Chlebových střevíčků. No a Poslední golem je dokonale mysteriozní. Hudba a obraz, všechno sedne. Jen to intermezzo je o fous slabší, ale i tak. Za mě za plný počet.

Neprávem opomíjený film! Sama historie toho, jak film vznikl, je nesmírně zajímavá. Ve 30. let pánové Voskovec a Werich vymysleli příběh z rudolfinské Prahy s Golemem a dvěma anonymními muži z lidu (což by byli V+W), kteří by dění glosovali, tedy něco podobného, jako např. ve Svět patří nám. Film však nerealizovali, vznikl, ale bez V+W, ve francouzské produkci (Golem, režie Julien Duvivier, 1936). Po roce 1948 a odchodu Voskovce do USA se Werich pustil do realizace, což byl Císařův pekař a Pekařův císař, ke scénáři přizval mladého Jiřího Brdečku, režii dostal Jiří Krejčík. Werich si s Krejčíkem "nepadli do oka" a Werich dosáhl Krejčíkova odvolání, nahradil jej Martin Frič s podmínkou, že se upraví scénář. Z Brdečkovy představy, že to bude historický příběh z rudolfinské Prahy s prvky hermetismu a kabaly, tak nezůstalo téměř nic. Jiří Brdečka využil příležitosti koncem 60. let a tak vznikl film Pražské noci - pro Brdečku jakási rehabilitace za Císařova pekaře a Pekařova císaře. Jako poradce byl pro židovské záležitosti (kabala) přizván pracovník Židovského muzea v Praze Dr. Iltis. Film jsou ve skutečnosti 3 povídky, protože povídka Fabricius a Zuzana (režie Miloš Makovec) ostatní povídky jen rámuje (Milena Dvorská jako Zuzana a Miloš Kopecký jako Fabricius). Poslední golem (režie Jiří Brdečka) je plně poučena na hermetismu a kabale (vynikající Josef Bláha jako rabbi Löw, Jan Klusák jako polský rabbi a Martin Růžek poprvé v životě a nikoli naposled v roli Rudolfa II.), Chlebové střevíčky (režie Evald Schorm) je velice působivá (v roli komorné hraběnky Jana Břežková, její asi nejlepší role, mladý důstojník Josef Abrhám a skvělý ďábel Josef Somr), Otrávená travička (režie Miloš Makovec) je jen kostýmní feérií s hudbou a beze slov (svůdná Milena Dvorská, polonahý Václav Trégl v koupeli). Velice působivá je také hudba (Zdeněk Liška a pro Chlebové střevíčky Jan Klusák). Konečně nápaditá je datace objevení se travičky/Zuzany (Milena Dvorská) jednou za 190 let, tj. travička/lázeňská Zuzana 1398, Poslední golem 1588, Chlebové střevíčky 1778 a současnost s Fabriciem 1968. Rozhodně zajímavý film.

Rozeberu to postupně. HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK: Poslední golem - Asi nejlepší povídka ze všech, atmosférická, podmanivá, tajemná, skvěle vedená... No prostě přesně taková, jak bych si představoval. A navíc ten nápad udělat horor o golemovi, to se skutečně vidí málokdy. Plus taky musím pochválit skvělou hudbu. K dokonalosti mi něco chybělo, ale jinak za mě velká spokojenost (4,5*), Chlebové střevíčky - Opět atmosférické, podmanivé, tajemné, skvěle vedené a s úžasnou hudbou, jenže tady jsem měl bůhvíproč pocit, že to celé trvá déle, než by mělo. Možná to je jen můj osobní pocit, nevím, každopádně kvůli tomu je pro mě tahle povídka až na druhé místě této antologie - nicméně je pořád dost dobrá, na československé poměry navíc perfektní. Navíc ty pavučiny jsou jak z Valerie a týdne divů. (4*) Otrávená travička - Ze všech povídek ta nejslabší a pro mě i nejotravnější. Po filmařské stránce je sice opět perfektní, ale nezaujal mě příběh a to, že je to celé zpívané, mi zážitek z ní otrávilo ještě víc - navíc když ty písničky nebyly bůhvíjak zajímavé. (2,5*) Fabricius a Zuzana - Mezipovídka, která celkem dobře plní svůj účel mezipovídky, ale nic víc nenabídne. A ve finále jsem měl pocit, že celá skončila až moc rychle. Navíc taky nechápu to úvodní mluvení v lámané angličtině (ale asi to zní pořád líp, než kdybych měl anglicky mluvit já) a ten naprosto nahodilý přechod do češtiny. A ještě jsem nepochopil, proč po těch příbězích Kopecký vždycky usne, ale asi to mělo být vtipné... (3*) CELKOVÉ HODNOCENÍ: Dost zajímavý a dost slušně natočený povídkový horor, z nichž skoro každý je - v rámci Česko/Slovenských hororů - na dost vysoké úrovni. Líbilo se mi to, ale na víc jak 4* to fakt není. Ony to ty dvě slabší povídky celkem kazí a z těch dvou povedených není ani jedna tak silná, abych jí samotné dal plný počet. Ale rád jsem na to narazil a rád jsem to i viděl, je to pro mě takový nedoceněný a lehce zapomenutý československý hororový klenot.

Celý koncept povídkového filmu vypadá jako televizní pořad ‘Bakaláři’, který si dnes vybaví skutečně už jen pamětníci. Tajemná kráska (Milena Dvorská) poutavě vypráví během jediné noci elegantnímu cizinci (Miloš Kopecký) strašidelné pražské příběhy a tak to téměř i vypadá jako takové české pojetí příběhů tisíce a jedné noci. Máme tu vyprávění o Golemovi a vůli ho znovu oživit, o zhýčkané šlechtičně, která si v době hladu nechá vyrobit z chleba střevíčky a o vražednici, kterou může vysvobodit z prokletí upřímný polibek z lásky. Vizuálně poutavé zpracování ve svém pojetí, dramatičnosti a hereckých výkonech. Každý příběh má svoji hloubku dané myšlenky. Jen výsledný dojem kazí poslední povídka pojednaná jako muzikál. To už bylo zcela zbytečné. Snímek jen pro diváky s citem pro umělecké ztvárnění daného námětu.