Den sedmý, osmá noc (1969)

Jeden z nejzásadnějších snímků československé nové vlny, který se však dočkal nevděčného osudu. Jeho kritický ohlas byl neoddělitelně svázán s politickým napětím po srpnu 1968. Film, jenž původně vzbuzoval nadšení diváků i intelektuálů svou uměleckou silou, se brzy po okupaci stal obětí ideologické cenzury. Byl umlčen, zařazen mezi „nežádoucí“ a uložen do pomyslného trezoru. A není se čemu divit. Jeho téma, dnes bychom řekli xenofobie, se dotýká hlubokých vrstev lidského strachu, nejistoty a potřeby kontroly, která pramení z nedostatku informací a z traumat minulosti. V době, kdy země čerstvě čelila vojenské okupaci, působilo takové zrcadlo společnosti jako nebezpečně odvážné. A tak byl film označen za ideologicky „pravicový“ a údajně poplatný oportunismu, protože otevřeně reflektoval atmosféru bezmoci a rozkladu víry v socialismus s lidskou tváří. Režisér Evald Schorm byl obviňován z „černého vidění světa“, z toho, že zrazuje ideály tím, že ukazuje člověka nikoli jako hrdinu, ale jako oběť strachu. Manipulovatelnou, zranitelnou, lidskou. Jenže právě v této civilní pravdivosti spočívá síla filmu. Scénář mistrně zachycuje psychologii strachu i rozpad komunity, a herecké výkony – jak profesionálů, tak neherců – dodávají příběhu autentickou energii. Z určitého úhlu pohledu působí celé dění až groteskně. A možná i je. Realita, kterou Schorm zachytil, je absurdní právě svou pravdivostí. Směšná i děsivá zároveň. Film tak není jen dobovým dokumentem, ale také varováním. Ukazuje, že kolektivní psychóza a strach nejsou výsadou jedné epochy. Jsou univerzální, stále přítomné, a vždy připravené znovu ovládnout společnost, která přestane naslouchat rozumu.

Jasně, takové pogromy se po invazi běžně děly. České obyvatelstvo se mezi sebou(!) lynčovalo, vraždilo, znásilňovalo a migrovalo doví kam a nepřítel nikde! Vesničané zde sami vyvolávají paniku a ještě tlačí vedoucí, aby ji eskalovali (tajné přání elit). První tři čtvrtiny beru jako celkem povedený umělecký film, možná nejlepší „podobenství“. Navíc s biblickou inspirací, neboť i vedoucí soudruzi (jejich loutkovodiči určitě) velmi dobře ví, kde je pravda. Bible zde není přehnaně dehonestována či vysmívána. Bek hraje Ježíše Krista s úctou. To přestává platit v závěru, kdy se hrstka diváků (jedná se jen o znásilňovače) hře posmívá. Poslední dvacetiminutovka plná přehnané brutality znamená snížení hodnocení. Tam se povedlo jen pár výstupů Kačera: „…minulost nebyla! Čas neexistuje…“, a utrhne ručičky u hodin + veselý taneček Libíčka a krásné Evy Řepíkové (ani není uvedená v titulcích!) s harmonikou. Preferoval bych light verzi bez znásilňování! Hlášky: 1) konspirační: „Nic není samo sebou. Připusťme, že ty herci nejsou herci.“ / „Jakej by prosím vás měli důvod?“ „Ten si vždycky najdou!“ / „Ve všem vidět něco podezřelého! Kam bychom to přišli?“ „Oni to před náma tutlaj.“ / „Všechno je záměrně vyvolaný.“ / „Všechno je jinak, pane učiteli.“ // 2) ateistické: „Neboj, to se ti bude líbit. Taková pohádka.“, učitel mluví o Bibli. / „Člověče, voni jsou taky nějak střelený.“, Bek během pašijových her. // 3) vesmírné: „Snad to nebyl takovej ten talíř. Marťani.“, vesmírná propaganda + kolekce „ufo“ záběrů z letadla. // 4) další: „Počkej, dyť mají bejt zprávy.“, = dezinformace z rádia. / Nejlepší hláška: „Vodnes si jí, ještě by mohla něco vyžvanit.“, mluví o kavce nebo jaký pták to je. / „Eva mě k tomu přivedla skrze jablko, jež mi podala.“ – v Bibli se mluví pouze o ovoci. Symbolika: Smrtka prý dělala samé narážky a symboly. Ve filmu jsem si jich nevšiml. Ale těchto ano: 6:35 – vševidoucí oko Lucifera; 8:15 – poprvé v českém filmu symbol „As above so below“, který bývá nejčastěji zobrazován pomocí Baphometa (ďábel). (Zde ho předvádí v pašijové hře Bek jako Ježíš Kristus!); 9:57 – sign of silence: Skořepová. Dále Kačer, Libíček, Mareš; 20:33 – globus. V záběru celkem skoro 20 vteřin!; 20:56 – dva menší globusy: „Hele, Schorm, Mahler, klidně si natočte podobenství o invazi, my vám na to dáme prachy. Ale musíte tam dát globusy a vesmír!“; 39:07 – Libíček, variace na skrytou ruku; 54:32 – malůvka ufona (démon) + symbolika oka; 1:38:36 – blázen předvádí symbol ukřižovaného Krista. Další: Strejda si kope hrob pro sebe. Hnus: trápení svině, mučení ptáka. Jako obvykle krásná hudba Jana Klusáka.

Na siedmy deň boh oddychoval, na ôsmu noc už sa svet vymkol spod kontroly, pravda zomrela a zbabelosť s vypočítavosťou stvorili paniku. Každá nula si vytvorí funkciu, ale herci, ktorí mali vniesť do života dedinčanov trochu kultúry, sú lynčovaní. Nadčasové podobenstvo sa dá aplikovať napríklad na Československo 1968 alebo na Slovensko 2024.

Asi jsem intelektuál a snob jak napsal Vesecký ale mne to celkem oslovilo a po čase si to možná dám znovu. Je to spíš Kafka řiznutý Novým zákonem než Pasolini. Narážky na tehdy začínající normalizaci takže to zákonitě na dvě dekády skončilo v trezoru. Na rozdíl od předchozích Schormových filmů nehodnotím plnou palbou.

Srpnová okupace více než 20 let po válce musela být šokem a ne že ne. Vzpamatovávaly se z ní mnohé instituce, ale i umělci, národ, prostě kdokoli a cokoli. A je jasné, že se to někde ve filmovém umění promítnout muselo. Evald Schorm překládá narychlo dokončený film, v němž se to hemží náznaky české povahy a chování v různých situacích. A když se tak podíváte kolem sebe, dá se film univerzálně použít i dnes. Vždyť po revoluci se objevily nové strachy - podvody, vraždy, ztráta zaměstnání, terorismu a dnes i obavy z válečného konfliktu. Film je třeba sledovat opravdu pečlivě, aby mu člověk dobře porozuměl, jelikož není vždy zcela jasné na první pohled, co je tou či onou situací myšleno. Zase tak otevřené satirické podobenství to není.