Král a žena (1967)

Veľmi pekná krátka dráma so štipkou humoru o vzťahoch Henricha VIII, koncentrovaný do hádky s jeho poslednou manželkou Katarínou Parrovou, ktorá svojím spôsobom mení celý príbeh na frašku. Táto hádka vznikne vďaka Hernichovej vznetlivosti a Katarínenej tvrdohlavosti a po štartéri s vajíčkom na mäkko nasleduje zvada o farbu koňa Alexandra Veľkého. V tejto jednej scéne dokážu prebrať Hernichove manželky aj náboženské vzťahy. Popritom je to však také obyčajné mužsko-ženské hašterenie. Produkčne je toto dielko jednoduché ale aj bez veľkej dramatizácie úplne funkčné s vynikajúcou výpravou. Jan Werich síce nevštiepil kráľovi šarmCisárovho pekára, ale jeho stvárnenie má kus hravosti a humorného majestátu, ktorý na druhej strane vyvažuje svojím pôvabom Jana Brejchová a ženským ostrovtipom.

"Veličenstvo mělo pravdu....Které veličenstvo, Vaše nebo moje? Samozřejmě že Vaše veličenstvo. Ne Vaše veličenstvo. Kůň byl bílý, ne černý... Bílí jako sníh...Bílí jako saze..."To láskyplné hašteření Jana Wericha s Janou Brejchovo je vážně k popukání.  Nemá smysl řešit nějaká historická fakta (jako že Kateřina Paarová byla spíše  ošetřovatelkou Jindřicha VIII než milenou a že on asi byl v době jejich společného soužití spíše depresivní stařík než milý společník). Tady jde o čistě roztomilou miniaturu plnou slovních hříček (viz třeba "Sťat nebo stít? Setnout").

Poslední scénář pana Wericha padl právě na toto. Jindřich VIII. jako zástupce nejen Anglie, ale též mužů - pánů tvorstva. Kateřina Paarová pak zastupuje ženy a jejich pokolení. Je to věčný spor o to, kdo má víc pravdy. Důmyslná žena či touhou hnaný muž? Jan Werich je opět výborný, ale Jana Brejchová mě nikdy moc nepřesvědčila. Navíc si nemyslím, že takováto krátká epizodka stačí k pochopení vztahů mnohem složitých navíc na pozadí dějinných postav.

Na herecký koncert má herecký orchestr málo hlav, i když o pomazaných a setnutých hlavách je tu dost vyprávěno. Na solo Jana Wericha je tu minimálně jedná sličná osoba Jany Brejchové navíc. Duet by to byl, kdyby se neukláněl Vladimír Klos.  Rozhodně to je kvalitní dílo Československé televize, které v některých ohledech strčí do kapsy Tudorovce, Bílou královnu i princeznu  a i tu ze Španělska.  O ebenově antracitové Anne Boleyn (tu jsem pravda neviděl) nemluvě. Navíc Jan Werich je tak nějak Jindřichu VIII. docela podoben. A Jana Brejchová Kateřině Parrové v celku rovněž.

Rozhodně víc Werich než Jindřich VIII. Hraje tam sebe, ne historickou postavu. Laškování s vyhrožováním popravou má trošku jiný nádech, pokud vyhrožující má moc to uskutečnit a v minulosti již tak učinil. Pak to není laškování, ale výhrůžka z pozice silnějšího ve vztahu. Nepřijde mi to pak úplně humorné, spíš zlé.