Velké dobrodružství (1952)

Československý historický životopisný film podle scénáře J. Brdečky o českém lékaři, cestovateli a spisovateli Emilu Holubovi (1847-1902). Významného českého cestovatele, který Afriku chtěl pouze prozkoumávat a popisovat, na rozdíl od jeho rivala Angličana Stanleyho, který černý kontinent procestoval s vidinou kolonizování nových území, slávy a zisku, ztvárnil O. Krejča. Film začíná v roce 1879, kdy se doktor Holub po sedmi letech vrátí ze své první cesty do jižní Afriky a kdy mu ředitel Českého muzea v Praze odmítne přijmout jeho pracně nashromážděné a dovezené sbírky předmětů ukazujících na život jihoafrických obyvatel. Spolu se svým přítelem, českým vlastencem a původcem mnoha českých organizací Vojtěchem Náprstkem (J. Marvan) se tedy rozhodne věnovat své sbírky do muzea ve Vídni. Zde je popisováno jeho seznámení a sblížení s jeho budoucí manželkou Růženou Holubovou (A. Hegerlíková), která ho následovala při jeho druhé cestě do Afriky a stála při něm věrně až do konce života. Navýsost ušlechtilé příčiny Holubových cest byli nejlépe prezentovány při odmítnutí bohatých sponzorů a dokonce i belgického krále Leopolda II., který se později nechvalně proslavil zločiny proti lidskosti páchanými v Kongu. Pomocí přednášek v zahraničních metropolích o svých cestách získal finance pro svou druhou africkou výpravu, která probíhala v letech 1883-1887. Poutavým způsobem jsou popisovány útrapy této expedice, které spočívaly zejména v nepřátelském chování anglických guvernérů a správců nově kolonizovaných afrických území, malárie a útok divokých domorodých kmenů, které navštívil jako první běloch v historii. Tato výprava měla původně cíl projít celou Afrikou z jihu na sever, což se ukázalo jako nesmyslný a příliš ambiciózní plán, neboť doktor Holub byl rád, že zachránil život svůj, své ženy a pouze jednoho z nosičů. Ve vedlejších rolích mě zaujal J. Plachý coby Angličan Wayne s odporným, nelidským chováním, M. Kopecký jakožto C. Rhodes, hlavní představitel britského imperialismu v Africe, V. Hlavatý jako český vynálezce či V. Fabiánová, která chtěla Holuba zlákat do služeb belgického krále. Ve skupině nebohých Holubových nosičů jsem zaznamenal J. Bláhu a Z. Kryzánka. Pro znázornění africké vyprahlé krajiny byly použity záběry z Československa, konkrétně z pískovcových skalních měst. Režisér M. Makovec dokázal velmi dobře přiblížit život průkopníka českého cestovatelství v době, která nebyla nakloněna jeho záslužné a nebezpečné činnosti.

No, já nevím.... já toho o E. Holubovi zase tolik nevím, tak nějak nedokážu úplně erudovaně posoudit obsah toho filmu. Tak posoudím aspoň formu. Dokud se to odehrávalo v Praze či Vídni, převážně mezi muzejními zdmi, tak to vypadalo jako klasický film pro pamětníky. když se to přesunulo "do Afriky", tak mi to přišlo už spíš jako taková parodie, viděno dnešní optikou.

„Což nemůže být malý národ velký? Velký svým duchem?... Pozor na všelijaké človíčky, kteří neustále vytrubují jen hezky při zemi, jen pěkně za pecí. Je z Milešovky vidět jižní Afriku? Není, tak co je nám po ní…“ Tahle kritika "čecháčkovství", oné české malosti, určitě nebyla jen doménou komunistů, ale ve své době třeba už Svatopluka Čecha (viz jeho Výlety páně Broučkovy) a později i Václava Havla. Neříkám, že se ve filmu nenajde trocha toho ideologického balastu, ale čekal bych ho tam na rok 1952 o dost víc. Hlavním pozitivem je, že takový životopisný snímek o odvážném české cestovateli, Emilu Holubovi vůbec mohl vzniknout. Mnozí jej ve své době nazývali "potrhlým idealistou" či "fantastou", ale co naplat, jeho výsledky (cca 13 tisíc sesbíraných předmětů) hovoří za vše. Ty smutné dozvuky jeho cest (výstava s vysokou finanční ztrátou, nezdar ve snaze získat pro svoji sbírku trvalé výstavní prostory) jsou ničím méně než nemilou realitou. Pokud film toto využívá ke společenské kritice, pak si za to ale ta tehdejší společnost může sama. Na konci filmu možná zní přepjatý apel Holuba na mládež, co navštívila jeho výstavu, aby usilovala o"lepší svět a lepší lidi v něm". Ale copak není pravda, že o"takový pomník musíme všichni stavět"? To přeci není (jen) apel socialistické morálky, to by mělo být nadčasové...K samotnému filmu pak musím říct, že mě nadchla ta filmová iluze Afriky. Na to že to celé vzniklo u nás, v luzích u Bratislavy, je to vskutku dokonalé. Stejně jako všichni ti afričtí domorodci (včetně záběrů na nahé africké ženy). V tomto směru za mě velmi funkční autenticita. Samozřejmě v dobovém kontextu vzniku snímku, tedy  roku 1952.

Výborný životopisný film, který kazí až plamenný závěr v duchu 50. let. Klobouk dolů před filmovými výtvarníky a rekvizitáři, kteří údajně z okolí Dunaje v Podunajské nížině dokázali vytvořit africkou krajinu, bohužel v publikaci Český hraný film není nic o vypůjčených dokumentárních záběrech, které zajisté film velmi pěkně doplňovaly (zvláště záběry afrických zvířat). Vše doplňují pěkné herecké výkony, zvlášť také to, že se tu objevili mladí herci dalšíá generace - Josef Bláha nebo Vladimír Brabec.

Životopisné filmy o českých velikánech 19. století byly sice na přelomu 40. a 50. let dosti rozšířeným žánrem, avšak Velké dobrodružství mezi nimi zaujímá zvláštní postavení. Zatímco Krškovy filmy o umělcích se i přes větší či menší poplatnost stalinskému nacionálnímu socialismu dají celkem dobře sledovat díky jeho poetickému cítění, Makovcův portrét Emila Holuba je při své syrovosti podstatně méně stravitelný. Emil Holub je zde v dost otravně patetickém podání Otomara Krejči (škoda, že v dokumentech o něm nebývá toto jeho budovatelské období zmiňováno) v naprostém rozporu s historickými fakty bizarně vykreslen jako uvědomělý odpůrce násilné kolonizace v kontrastu k přístupu britskému a belgickému. Je sice docela fajn, že zde dostala mnoho prostoru i postava Holubovy ženy Růženy, avšak bohužel ji hraje Antonie Hegerlíková, jež už tehdy byla nesnesitelná zhruba stejně jako ve svých vrcholných 70. letech. Film je zhruba do půlky převážně konverzační a salonní, do Afriky (natočené evidentně kdesi v Československu, naštěstí aspoň s docela kvalitním černošským komparzem) se s ním vypravíme dost pozdě a po návratu nás čeká neuvěřitelně směšný didaktický závěr. Nejlepší jsou na filmu (pomineme-li vysoký dobový standard Novotného kamery i Rychlíkovy hudby) výkony herců ve vedlejších záporných rolích, a to zejména Plachého zlý a věčně opilý britský kolonizátor Wayne, Kopeckého Cecil Rhodes, Vrbského britský guvernér v Kapském Městě, Karenův Leopold II. a svým způsobem i Kohoutův Antonín Frič, jakkoliv problematické je jeho vykreslení coby zkostnatělého buržoazního škůdce Holubovým snahám.