Vlastně se nic nestalo (1988)

No od Evalda Schorma sa dalo čakať viac, ale pre Terezu Brodskú som mal vždy slabosť a tu je veľmi rozšafná a pekne sa na ňu pozerá, takže hodnotím vyššie, než by to bolo bez nej. K filmu: Je to v podstate o nevyrovnanej matke. Postava Jany Brejchovej to na konci vystihla dokonale: "Spokojenost není snadná. Já ji neumím." Žiaľ, ako to tak sledujem "neumí" to väčšina ľudí. Ale dá sa to naučiť :)

Příšerně odbytý zvukový mix, potažmo postsynchrony, kvůli kterým film působí, jako by ho někdo nezúčastněně daboval z cizího jazyka. V podobném duchu se nesou i ostatní stránky od scénáře po herecké výkony a prakticky neexistující režii a dramaturgii. Dialogy navazují mnohdy nahodile a nedávají pražádný smysl. Budete-li správně naladění, je to jeden z těch případů, kdy je film tak špatný, až je nechtěně vtipný.„Jak žít? Nesmysl. Stejně nemáme na vybranou. … Na učení hlavu máš, ale jinak ti to myslí šišatě. … To jsou asi Indové nebo Řekové. Nebo Pákistánci. … -Já vůbec nevím, že chodí do nějaký školy. -Mysli trochu!“

Docela složitý film, téma, které opravdu člověka optimismem nenaplní. Terezu Brodskou mám rád snad ve všech filmech, kromě tohohle, tady je neskutečně podrážděná a své matce za celý film snad neřekne jedno normální slovo. Stejně tak Brejchová celý film kouká jak když máte jednou za dvě měsíce depresi. Nijak celé situaci nepomáhá ani krásná chata někde na horách nebo postava Jana Kačera, který jako přítel Blanky řeší své neúspěchy a problémy. Vztah Andrlíka a Šárky je vlastně jediné pozitivní co ve filmu najdete. Nejvíc mi bylo líto asi postavy Vojty, který tam lítal jak hadr na holi a nikdo se ho v ničem nezastane. Někdy mi přišlo, že všichni maličko přehrávají.

Úplně nezáživný film, který ve mě vzbuzuje otázky: Proč se takový film točil? A proč v tomto hrála Jana Brejchová? Vždyť ona je jediná, proč jej nevypnout už po půl hodině. Jestli chcete vidět Brejchovou, jak vypadala těsně před padesátkou, tak se na to podívejte. Jinak je to absolutní ztráta času. Mimo jiné vypadá tam mnohem líp než kdokoliv jiný ve filmu. Obzvláště v porovnání s její dcerou Terezou Brodskou, která tu vypadá jako škaredé káčátko. [419. hodnocení, 29. komentář, 56%]

Poslední film Evalda Schorma je plný nepochopení, arogance, hysterie a strachu. Dramatický příběh matky a dcery, tím spíš, je-li ztvárněn víceméně v autentickém pojetí Jany Brejchové a Terezy Brodské, včetně výchozí situace, která nabízí poměrně slušný základ pro pozdější vývoj událostí, vypovídá v až bolestně intimní rovině o vztazích deformovaných složitými mezigeneračními rozdíly, o pocitech obou žen, o jejich vzájemné lásce i nenávisti, o nenaplněných milostných vztazích dcery, která touží uniknout ze všední každodennosti. Film je v mnoha ohledech nevyrovnaný, takřka bezprizorní, některé motivy (jako např. vstupní monology Brejchové na kameru) mají spíše dekorativní charakter, jsou zbytečné a pro diváka matoucí – bezesporu se na to všem podepsala únava i skepse, s níž Schorm zápasil v podstatě od okamžiku, kdy mu byla znemožňována či výrazně omezována umělecká činnost. Předčasným skonem byl ukončen nejen život tohoto laskavého a citlivého člověka, ale i šance na znovuvzkříšení Schormova mimořádného talentu, jakým udivoval v šedesátých letech nejen na filmovém plátně, ale později, během normalizace, i na jevišti pražského Divadla Na zábradlí.