Psi a lidé (1971)

Psi jsou našimi nejvěrnějšími společníky a mohou nám nabídnout nekonečnou lásku, podporu a společnost. Jsou vždy připraveni nás potěšit, udělat nám radost a svou hravostí v mnoha situacích i pěkně potrápit. A právě o vztahu lidí a psů pojednává tento povídkový film, který zkoumá vztah lidí a psů bývající často složitý a ambivalentní. Natočen je v poetických a melancholických obrazech, které dokreslují atmosféru lásky a věrnosti. Je také použít ojedinělý typ humoru, což příběhy uvolňuje a činí je přístupnější. Režisérský styl Evalda Schorma se nese v jednoduchosti s minimalistickým přesahem, nevynechávajíc důraz emocí. Jedná se o pozoruhodné a neopakovatelné filmové dílo, zohledňující sugestivní a hluboký pohled na lidskou a zvířecí duši. Pro pejskaře je snímek povinností, neboť ve svém smyslu příjemně pohladí.

Toto se mi moc líbilo. Každá povídka je jiná, ale líbili se mi všechny. Václav Babka jako hlavní hrdina první, prakticky němé, povídky je perfektní. Druhá povídka je herecký koncert Josefa Hlinomaze, který se v ní "vyřádil" i jako malíř a třetí povídka je spíše smutná a je o psí věrnosti, opět s výbornými hereckými výkony Vlastimila Brodského a Ilji Prachaře.

První povídka velmi zábavná a asi i nejlepší - pět hvězdiček. Druhá povídka zajímavá a rovněž zábavná - čtyři hvězdičky. Třetí trochu slabší, ale ucházející - tři hvězdičky. Celkově milé překvapení, opět nezbývá než poděkovat stanici CS film, že tak pečuje o mé další filmové vzdělávání. Trio Schorm - kameraman Kučera - výtvarnice Krumbachová vytvořilo povedené dílo, které stylově ještě patří do let šedesátých, ale vzniklo již o desetiletí později. P. S. Zatím můj nejoblíbenější Schorm.

Jedna (prvá) poviedka lepšia než tretia. A najlepšia druhá. Nemá groteska o pánovi s kufrom plným kníh (bol jeden mních, mal kopu kníh a hovno v nich), ktorému sa všetko vymkne z rúk vystrieda farbistý kolorit obecnej pospolitosti pod kuratelou miestneho umelca a jeho nezbedného psíka, aby bol ukončený dedinským krutým závistlivým primitivizmom.

,,Dívám se Rafíkovi do očí a vždycky vidím, že to je přece jen spíš člověk."Tenhle film přináší pohled na tři různé vztahy mezi člověkem a jeho věrným čtyřnohým přítelem. V první povídce s Václavem Babkou ve stylu němé grotesky sledujeme komicky těžký život tuláka a současně vývoj vztahu s toulavým psem, přecházející z počátečního zápasu a nenávisti až k zalíbení. Druhá nás na vlnách filmové poezie nechá v jedné z dějové linek nést na vlnách vášnivé lásky k malování, ženě i pejskovi, příběh třetí se z komedie mění na smutné drama plné nespravodlivosti. Myslím, že v druhém plánu možno obsah vnímat i jako studii lidských povah a různých mezilidských vztahů. Navzdory žánrové pestrosti drží povídky svou kvalitou, tématem a poetickým laděním pohromadě.
                                                                                                                                                     
// Komu přijde (jako mne) většina filmů Evalda Schorma náročná a těžko ztrávitelná, zde ho jméno režiséra vůbec nemusí odrazovat. Mnohem větší tvůrčí podíl v rámci tohoto filmu totiž patří Vojtěchovi Jasnému, který k němu před emigrací napsal komplet scénář a připravoval celý snímek k natáčení (byť se jméno tohoto režiséra a scenáristy jako emigranta v titulcích nesmělo objevit). Jeho rukopis v povídkách i po převzetí režijní taktovky Schormem výrazně zůstal. Hodně scén situovaných z větší části do přírody připomene jehoVšechny dobré rodákya není to zdaleká jen scéna, kde malíř a herec Josef Hlinomaz maluje přítomné obsazenstvo a sekunduje mu k tomu Helena Růžičková. Nebo scéna velkého hledání ztraceného psa až příliš evokuje scénu hledání a volání po dětech v dalším Jasného snímkuAž přijde kocour. V celkovém vyznění mi ale tyto momenty Jasného "vykrádání sama sebe" nijak zvlášť nevadily, myšlenka z filmu (jež jsem popsal výše) je zcela jiná a svá... Krásný poetický film.(90%)