Pět holek na krku (1967)

"Kdo má srdce čisté a brání se zlému, ten smí vždy lásku a důvěru mít."Dcérka z lepšej, ale dysfunkčnej rodiny lokálneho papaláša, je doma prehliadaná a v škole využívaná alebo rovno šikanovaná štvoricou "kamarátok". Tie sa chovajú čím ďalej tým hnusnejšie, divák trpí tuším viac ako citlivá a zakríknutá hlavná hrdinka, ktorá sa v citovom strádaní s nimi stále ťahá. Prekladané je to scénami z opery, ktorej dávajú dorastenky v onej dobe z nejakého dôvodu prednosť pred hudbou populárnou. Pri sledovaní ma napadli aj iné rozdiely oproti dnešku, falošné zamilované dopisy by najskôr v dobe mobilu a internetu odpadli, na druhú stranu by šikana z rovnakého dôvodu bola intenzívnejšia. Miestami dosť nepríjemný film, slušne zahratý, za dospelcov boduje Suchařípa, za malé mrchy Krupičková, Žulová, Matějková, Křenková a hlavné chúďa Čunderlíková v jednej zo svojich prvých tichých rolí. Za tri a pol pokusu o samovraždu."Kdo je čistý ve zpěvu, je čistý i v životě."

"Kdo má srdce čisté a brání se zlému, ten smí navždy lásku a důvěru mít."Evald Schorm ani v tomto  psychologickém dramatu/tragikomedii ze života teenagerů nezapře, že byl velmi originálním režisérem. Téma šikany mezi mladými je nosné v každé době, ale ono zpracování využívající útržky Weberovy opery Čarostřelec je velmi neotřelé. Svůj význam (v kontextu celého děje) to jistě má, ale umím si představit, že už ve své době (natož dnes) to mohlo některé diváky trošku odradit. Já operu miluji, takže mi ty jednotlivé operní ukázky vůbec nevadily, ale ani mě se nedařilo porozumět možnému skrytému záměru pana režiséra (pokud byl vůbec nějaký) s využitím těch konkrétních  scén z dané opery. Jinak musím říct, že dost přemýšlím nad zvoleným názvem filmu, protože moc neodpovídá ději. Těch pět holek totiž rozhodně netvoří kompaktní skupinu. Tedy ze začátku se může i zdát, že ano, ale jak se postupně děj rozjede, a my sledujeme to stále se stupňující hnusné chování oné čtyřky falešných a závistivých "slepic" vůči Andree Čundrlíkové, je jasné, že tu jde o něco mnohem trpčího než o teenagerovskou (tragi)komedii.

Zajímavé propojení pěkné opery s průměrným filmem. Za takové kamarádky bych teda pěkně poděkoval. Nataša je měla prokouknout mnohem dřív. Ty to u mě projely. Neuvěřitelné krávy všechny čtyři. Skvělý učitel hudby: „Kdo je čistý ve zpěvu, je čistý i v životě. Pamatujte, že v hudbě život Čechů!“ Z bohaté symboliky / propagandy: 14:52 – zeměkoule (ve výloze); 15:00 – dvě zeměkoule najednou; 16:32 – zeměkoule v detailu; 23:48 – další globus, tentokrát na zámku; 23:58 – globus z blízka; 39:05 – merkel sign (operní pěvec); 39:27 – skrytá ruka (o.p.). To jsem naprosto přesně věděl, že to sklo nemůže donést domů. A taky že ne! Hezká hudba.

Dívčí příběh na základě povídky autorky Ivy Hercíkové, která byla po autorské stránce na dívčí příběhy zaměřená. Vypráví přirozený pohled do světa dívek a jejich, jak se jednoduše říká, blbnutí. Krapet to má i moralizační aspekt, ale jen okrajově. V hlavní roli trošičku plaché dívky Nataši se představila Andrea Čunderlíková, která po herecké stránce podala úctyhodný výkon. Ve svých patnácti letech to byla její první velká herecká příležitost a tak se nenechala zahanbit. Dala do toho všechno a je to skutečně vidět. Nataša se k vrstevnicím chová přátelsky, ale ty se na ní dívají přes prsty a nevynechají jedinou příležitost, aby jí mohly dělat všelijaké naschvály a aby ji všemožně ztrapnily. Děti prostě v tomto věku takové jsou a to bez ohledu na to, jestli se jedná o dívky či o chlapce. Příběh se velmi opatrně dívá na hloubku duše Nataši a jejího vnímání lidských povah. Překoná společenskou bariéru a nebo vlivem zklamání života provede nějakou hloupost? Možná dojde i k překvapení. Psychologická sonda je opravdu velmi opatrná ve své sounáležitosti, neb je snímek určen především pro věkově stejné dívky k jejich poučení. Něco může vypadat jako legrace, ale i ta má své hranice. Někdo se ptá, proč je do toho takřka až násilně naroubovaná opera. To už jen umělecký dojem vytváří něco jako kontrast s určitou postavou, v rámci morální proměny naivní hrdinky v zahořklou manipulátorku, v opeře ´Čarostřelec´ Carla Marii von Webera, který je považován za zakladatele německé romantické opery. Jestli je to vhodné či ne, je už na diskuzi. Každopádně má snímek co do sebe a ukazuje dívčí svět takový, jaký prostě je a nezaškodí ani dnes. A to v rámci každé generace. Bohužel se jedná o další šedesátkový snímek velmi opomíjený.

Kamenná sfinga Čunderlíková byla sice pohledná, ale její fotografie by stačila, na výsledku by se nic nezměnilo. Nesmyslný pokus o propojení psychologického filmu s kritickým pohledem na nezájem rodičů o výchovu se míjí účinkem. Ještě hůře dopadá pokus o zakomponování opery do hraného filmu, Schorm tak činí naprosto necitlivě a zbůhdarma plýtvá potenciálem obojího.