Červený balónek (1956)

V rámci studia či chcete-li rozboru zcela ukázkový příklad, kde se v jednoduché formě, za to s nádherným vizuálem a především pak schováním za zaškatulkováním rodinný film, ukrývá mnohovrstvá a jinotaji propletená myšlenka, kde do popředí vystupuje hlavně radost z dětství - respektive, jak to bylo všechno krásně jednoduchý. No jo, minimalismus jede! Mimochodem, ze zkušenosti doporučuji i knížku coby ideální pohádku pro děti před spaním.

Líbivá nostalgická poetika mne uhranula takovým způsobem, že jsem chvíli nebyl schopný slov. Není to přitom nijak komplikované, dějem je to ještě evropštější než samotná Evropa, ale ta krása v čistotě je mi stejně příbuzná jako poetika samotného balónku. Tohle už nikdy nikdo nenatočí, protože to už ani podobně nejde. To kouzlo okamžiku, které skrze film dostalo šanci odolat věkům, je na tom celém středometrážním snímku to nejkrásnější a až budu ještě o trochu starší, padne tam pětihvězdičkové hodnocení.

Taky milý, poetický príbeh chlapca a jeho balóniku, odohrávajúci sa v čarovnom prostredí Paríža 50. rokov, v dnes už prevažne neexistujúcich štvrtiach. Obraz malebných parížskych uličiek je vlastne to, čo tvorí väčšinu pôvabu tohto filmu (plus ešte ten prvotný nápad), samotný jeho "príbeh" ma až tak nechytil, je akosi fádne podaný. Totižto ten základný motív poletujúceho balóniku je na 35-minútový film trochu málo, po čase sa zunuje a film práve neoplýva množstvom sviežich nápadov (ako sú stretnutie s modrým balónikom, či záverečná pointa). Napriek tomu získal film Oscara za scenár (možno za ten originálny nápad).

Čo ti je z peknej misky keď je prázdna? Pekná poetika, v balóne zosobnená detská fantázia či chlapcov kamoš. Chlapec, ktorý je asi outsider v skupine, sa túla s balónom kade-tade a o balón akosi nikto nejaví záujem, jedine závistliví chlapci. Pre mňa nudné zväčša, lebo nápad fajn, len príbeh nedotiahnutý.

Famácká nutnost vidět. Kdysi mi připadal film docela - ne úplně - zajímavý, i když mi ten kluk šel na nervy od začátku a červený balonek časem taky. Po letech viděno znovu a ten nepříjemný pocit se jen prohloubil. Oceňuji záběry Paříže 50. let, ta už taková nikdy nebude, ale jinak je to strašně černobílé - kluk najde balonek (kdo ho asi na tu lucernu uvázal?) a setkává se s výjimkou školníka se samými zkostnatělými a závistivými lidmi, kteří mu balonek = fantazii závidějí. Až odletí asi do toho světa fantazie. Nějak mi prostě chybělo něco víc. Hravé schovávání balonku pod deštníky kolemjdoucích mi po chvilce už tak hravé nepřišlo, tu poetiku tady z velké části kradou uličky Paříže, a tak nějak mi chybí něco hlubšího - třeba rozvedení holčičky s modrým balonkem nebo proč zrovna tenhle kluk, a jestli za tím nestojí nějaký balonkový pohádkář...). Takhle to vyznívá jako neučte se, nechoďte do škol, šlehněte si nějakou drogu a lítejte. Vlastně mi teď přijde, že poetice, fantazii a svobodě tenhle film dělá jen medvědí službu.