Pátrání po Ester (2005)

Nebo-li třeba taky: Za vším hledej Ester...Dokument jenž mohl být klidně odvysílán v rámci cyklu "Zlatá šedesátá" jako pověstná třešínka na dortu. Ester Krumbachová se totiž podílela jako výtvarnice či scénáristka téměř na všech filmových skvostech, které v té době vznikly. Netušila jsem. Nyní, i díky vydařenému dokumentu Věry Chytilové, je má mozaika vědomostí o zlaté éře českého filmu doplněna o jeden hodně důležitý kamínek.

Mistrovsky zpracovaný celovečerní dokument mnohovrstevnatě portrétující Ester Krumbachovou, ženu mnoha tváří (a vlastně „ženu v množném čísle“). Věra Chytilová je zde ve své režii až překvapivě citlivá, vnímavá, rozumějící. Ačkoliv by se o tak jedinečné ženě s tak ohromným dílem dalo dlouze plkat, modeluje svou Ester s pokornou střídmostí a je vidět, že otázky, které z jejích úst zaznívají, nejsou jen rámcujícím schématem, ale opravdu prožívanou vnitřní diskusí. Svědectví za svědectvím ve mně sílilo přesvědčení, že sleduji jeden ze životů Eliny Makropulos a chvílemi jsem se obával, že odněkud za mnou zazní: „Besa me, bobo, bobazo! Animal, un besito! Chite, tonto! Queta! Fuera!“; a chvílemi jsem se obával, že to nezazní.

Zajímavý dokument. Kdo by řekl, že na filmu je výtvarná stránka tak strašně důležitá? Zaujala mě například scéna, kde Chytilová říká, že v Sedmikráskách měla jedna z dívek otevřít skříň a z ní se měla vysypat červená jablka. Ester to rázně zamítla s tím, že by tím Chytilová scénu zabila a že ta jablka deifnitivně musí být svítivě zelená. Nedávno jsem ten film viděl a víte co? Ta scéna by s červenými jablky byla poloviční. Fascinující.

Velmi dobrý dokument o mé oblíbené Ester Krumpachové. Kde by byl český film 60tých let bez tohoto fenoménu? Pokud je vám divné, že film Kladivo na čarodějnice poněkud nezapadá do povahy filmů prorežimního režiséra Otakara Vávry, tak je to právě proto, že na scénáři spolupracovala Ester.
V každém případě je Chytilová v poslední době nepoměrně lepší v dokumentu, než v hraném filmu. Její poslední hrané filmy hodnotím jako odpad.

Nebyl jsem si jist, co mám od Věry Chytilové čekat. Je pro mě zvláštní postavou české kinematografie, trochu záhadnou, magickou. A navíc dokument o někom, koho neznám..a přesto jsem nebyl zklamán. Zjistil jsem, že postavu Ester Krumbachové znám. Ne podle jména, ale podle toho, co v českém filmu po sobě zanechala a koho svým způsobem ovlivnila. Svou scénografií a kostýmy vyšperkovala mnoho filmů velkých českých režisérů, jmenoval bych alespoň Otakara Vávru či Jana Němce. Žila bohatý život, bohatý snad na vše, krom peněz. Chytilové se ho podařilo ve více než dvou hodinách nastínit, život ženy, která mi již více není neznámou..