Pasáž (1996)

Michal Forman v podání Jacka Borkowského vběhne do pasáže a pak se začne odehrávat série neuvěřitelného. Pasáž je uzavřený prostor se svou specifickou atmosférou (respektive s různými atmosférami), věci, které se zde odehrávají, se odmítají podřídit fungování, na které jsme zvyklí. Hledáme, bloudíme, nalézáme, podléháme mylným iluzím, pleteme se v charakterech lidí. A tohle podobenství je přesně to, "o co" ve filmu jde.

PasážKarla Pecky patří mezi klasické texty 68 Publishers, kde poprvé vyšla v roce 1974. V Herzově filmovém přepisu se stala podobenstvím poloviny devadesátek a zvěčnila tehdejší podobu Lucerny. Některé nápady jsou skvělé, jiné dadaistické, další sporné, přesto celek přináší netušený zážitek. Za jediný hlavní problém považuju klasicky mezinárodní obsazení, které má prapodivný dabing. Ale jinak je tady naprosto všechno, co od českých devadesátek očekávám, včetně přidrzlé Martiny Adamcové a slušné porce provokativní nahoty.

Melancholie, deprese, zmar, chaos. Tak si také občas užívám svět. Je možné, že být umělcem, tvůrcem, pak bych se snažil předat světu své vidění. Jako filmař bych vytvořil podobný film. Velmi osobitý, velmi subtilní. A těžko pochopitelný zbytku světa. / Být psychologem či psychiatrem, dala by se z toho vyseparovat konkrétní diagnoza. Tolik archetypů, tolik jinotajů, tolik výkřiků podvědomí. / Jsem rád, že jsem tento film viděl (jako doplněk portfolia), ale znovu nebudu mít chuť.

Kde jsem se to vlastně spolu s hlavní postavou ocitl? V jakémsi snu, či snad přímo ve filmu, nebo šlo jen o jakési noční zabloudění? Mínil Juraj Herz tímhle děním, odehrávajícím se několikrát i v přítomnosti snímající filmové kamery (jednou i celého štábu) jakési vlastní pobloudění v nové společenské době 90. let, přinášející sebou v závalu velkých změn i další deziluze, a protavil doPasážejako filmař své pocity? Nebo si jen prostě, konečně v plné tvůrčí svobodě, trochu pohrál ve stylu surrealismu či Franze Kafky? Přestože děj je plný bezvýchodiskového bloudění a zdejší hodnocení může navozovat mizerný dojem, nemám vůbec pocit, žeby samotný Herz v téhle Pasáži bloudil podobně bez cíle a východiska nebo že by jako režisér selhal a spadl do tvůrčí mizérie. Ten film má dokonale zneklidňující atmosféru, která mě tu spolu s rojícími se záhadami, zapadlými prostory, zvláštními postavami a ještě zvláštnějšími prožitky držela po celý čas. Excelentní režii a kameru včetně působivě ponurého svícení. K tomu pravidelně gradující napětí s opakujícími se motivy, i postavy, které se kolem Michala (mezi přátely Karla) objevují opakovaně... a také dlouho vytoužené, symbolické osvobození. I na ty oblíbené podivnosti míchající morbidnost někdy až s groteskností párkrát dojde. Scéna z kina je tu vrcholným „pomatením mysle“. Zjevující se andělská holčička, čekající s krásnou nevinností uprostřed vší té západlé špíny, jakoby vypadla z pohádky. Najde se i pár momentů, které mi nesedly, zvláště tu erotickou scénu uprostřed ohně za doprovodu téměř metalové hudby jsem vůbec nepobral. Ale jinak mě Herz za poslední dobou už podruhé potěšil i při objevování jeho méně známých počinů.[80%]

Konečně konečně mohu svobodně natočit naprosto co chci a tak natočím ... tohle??? Jo podobenství? no to by nebylo první jakoby podobenství, co mistr natočil, dokonce i před odchodem, jo já jsem takový malý český mistr tajemna. Kde jsou časy Spalovače a dalších dobrých filmů, kde tajemno bylo skutečně přítomno i bez vnějškových jako efektů. Škoda. ,