Osada mladých snů (1931)

Bacha, plantážníci, tohle je Pepa. Teda Bill. Dělá parkur po skalách, skáče do řeky z vysokých útesů, celou řeku přeplave, chytá hady, skvěle rohuje, nosí vždy jen čisté oblečení a vysoké boty, dokonce umí hrát na kytaru a zpívá hlasem operního pěvce, přesto je skromný a pokorný. Jen Franta, teda Sam, tvrdí, že lže, ale to bude nejspíš proto, že Franta je tlustý, má obličej komika a rád by Pepovi přebral tady Marušku, teda Nastěnku. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že tenhle film fakt, ale ani náhodou není o tehdejším trempinku, ale že jde o jakousi pohádkově laděnou romantickou komedii, a když jsem vzal v potaz, že režisér žádný veleumělec není a herci hrají pořád expresivně jako na divadle (ono divadelní a filmové herectví jsou dvě velmi rozdílné věci), tak mi najednou ty osudy těch lidiček přišly fajn, zvlášť na tom plese nebo v hospodě, a dokonce se objevily i nějaké docela dobré, rozuměj skutečně povedené, ne zkažené, dialogy. Není to povedený film, to ani náhodou, ale úplné odsouzení si myslím také nezaslouží. Ta krajina kolem řeky je fajn, úmysl položit důraz na čestné chování mezi lidmi je mi sympatické, otec Nasti a jejich rodinný doktor naopak hrají skvěle a s nadhledem, dají se tam prostě nějaké pozitivní věci najít. Jenom nebýt těch neustálých písniček. Ty mne tedy tahaly za uši. Ale jinak nevidím v podstatě žádný diametrální rozdíl mezi tímto filmem a třeba Děvčátko, neříkej ne! nebo Loupežník či On a jeho sestra.

Když jsem zjistil, že do digitalizované verze (která pak šla i v televizi) bylo přidáno varování před sledováním, tak jsem měl okamžitě jasno, že to musím vidět. Jen jsem se teda nedočkal tak geniálního guilty pleasure jako u Perníkové chaloupky a všechna místa, která mě rozesmála, mi vystačí jen na hvězdičku, protože jich nebylo tolik. Ne, že by to nebylo otřesné - to samozřejmě bylo a celá výstavba tohohle filmu je neskutečně stupidní a filmařsky mizerná - ale na rozdíl od Perníkové chaloupky jsem si tady na tu příšernost rychle zvykl a bizarnějších překvapení už moc nepřicházelo. Takže to pro mě byla hlavně nuda s nepřeberným množstvím písniček, které jsou podobně laciné jako ta závěrečná ve Strýčkovi z Ameriky. Kmínek ale rozhodně natočil další otřesnost - film o trampech, kteří spíš působí jako milionáři trávící víkend v lese, připitomělá zápletka, idiotské dialogy, jednorozměrné postavy a na vrch to má nejzbytečněji nejpřekombinovanější konec, jaký jsem kdy v životě viděl. On se tu vlastně stane malý omyl, který by šlo jednoduše napravit a dojít tak líp a přirozeněji k happy endu, ale místo toho se dostaneme do Alžíru. A ne do té krásně zaplivané hospůdky, ale přímo do hlavního města Alžírska. Ve filmu o trampech. A v hotelu pracuje český recepční. Jo, a nezapomeňte, že mezi povinnou výbavu každého správného trampa patří šeková knížka! -------- Po dalších zhlédnutích mi to přijde svoji nemotorností a zároveň urputnou snahou o něco, čím to nikdy nemůže být, až fascinující. Proto tomu zvedám hodnocení z původní upřímné hvězdy na čisté 3* už jen pro samotný úžas nad tím, protože stejným způsobem jsem hodnotil iZlaté ptáče. 3*

Naprostá amatérština, ale taková roztomilá, občas jsem se ze sérdce zasmál, výborný je např. obtloustlý kamarád Billa Stína. Ani se nedivím prostestům trampů, toto je spíš film o lufťácích - alkoholicích, mezi trampy působí věta "Jste lehkomyslné děvče, co kdyby vás přepadl nějaký tulák?" poněkud nepatřičně. Velezábavná je rovněž dikce "herců".

Ač je dnes skoro neuvěřitelné, že to kdysi někdo myslel vážně, Osada mladých snů patří k základnímu vzdělání stejně, jako bohatýrská trilogie. Neubauerova kniha je čiré utrpení, ale u filmového zpracování jsem se výborně bavil, pokud tedy sličná Nasťa a/nebo Bill Stín zrovna nekvíleli sladkobolné písně. ale jinak, boží! Užasné hlášky, Nasťa a její nejlepší přítel si důsledně vykají, trampové z osady se pohybují krajinou ve tvaru rázným krokem za zpěvu pochodových písní. Must see! :-)

Zcela nepovedený film, kde selhali úplně všichni. Kamera trpí dětskými nemocemi – statická, špatně postavená, dlouhé záběry nikam, opakující se záběry. Scénář naprosto tragický, ze života pražské smetánky, která si hraje na trampy. Nevím, jak mohla jedna trampice přijít do jiného stavu, když se všichni chovali tak rezervované. Režie katatrofální. Herci – většinou neumětelové a přehrávající ochotníci + Steimar, Vašátková, epizodní Struna a Vondrovič. Jednu hvězdičku dávám za odvahu se do filmování vůbec pustit v době velké hospodářské krize, za několik záběrů do přírody, odvážné skoky ze skály a „humorný“ boxerský souboj.