O nekonečnu (2019)

Roy Andersson prostredníctvom krátkych fragmentov zo života rôznych postáv zachytáva ich túžby a bolesti, významné okamihy aj obyčajnosť každodenných dní. No zároveň ich stavia na jednu úroveň, s merítkom rovnakej dôležitosti. Cez jednotlivé mikropríbehy vytvára existenciálnu linajku s odkazom na myšlienku, že život možno milovať aj vtedy, keď sa v ňom práve neobjavuje nič výnimočné. Andersson trefne zachytáva banalitu bežných okamihov, ktorým väčšinou nevenujeme ani tú najmenšiu pozornosť. Napriek tomu, že aj tie majú v živote svoje plnohodnotné miesto. Najväčší priestor v deji dostáva postava kňaza strácajúca vieru v existenciu Boha. Jeho výčitky naberajú formu pravidelne sa opakujúcich nočných mor, v ktorých do kopca úmorne vláči ťažký kríž. V ďalšom zábere zas pozorujeme chlapca, ktorý ešte nikdy nebol zamilovaný. Z postáv cítiť rezignáciu, opatrnosť, túžbu po láske, no zároveň neschopnosť vzájomnej komunikácie a absenciu empatie. Režisér pripomína, že život nemá povinnosť skončiť happyendom a jeho koniec môže nastať prakticky kedykoľvek. Miestami sa nám naše utrpenie a život samotný môže zdať nekonečný a niekedy sa naopak možno budeme desiť toho, ako rýchlo nám preteká pomedzi prsty.

Spíše ztraceno v nekonečnu. Kouzlo zmizelo. Půvab minulých tří snímků je tentam. Naléhavost předchozích sdělení nenalezena. Osamělí pábitelé se svými obecně platnými mikrostarostmi a příběhy se vytratili. Po dvaceti letech od Písní z druhého patra zůstala jen samoúčelná, formálně dokonalá epizodová prázdnota nezaměnitelného režisérova rukopisu, bez jakéhokoliv poselství či přesahu. Škoda, přeškoda, velká škoda.

"Om det oändliga" (známý také jako "O nekonečnu") je poetický a hluboce pohnutý film, který nabízí překrásnou úvahu o životě a lidské existenci. Režiséra Roye Anderssona se v tomto díle podařilo vytvořit neobyčejný umělecký zážitek, který proniká do hloubky divákovy duše. Film je strukturován jako série krátkých scén a vizuálně překrásných obrazů, které zachycují různé momenty a situace. Každá scéna je pečlivě vykonstruována s precizním využitím barev, kompozice a hereckých výkonů. Tyto momenty vytvářejí pocit jakési úžasné statické elegance, která diváka zasahuje a přemítat nad podstatou života. "Om det oändliga" se dotýká široké škály emocí a myšlenek. Film se nebojí ukazovat jak krásu, tak absurditu lidské existence. Skrze své surrealistické obrazy a dialogy odkrývá ironii, tragédii, radost i smutek v každodenních situacích. Každá scéna je jako malba, která zprostředkovává hlubokou lidskou zkušenost. Režisér Roy Andersson vytváří atmosféru, která je současně melancholická a překvapivě osvobozující. Jeho mistrovské použití statické kamery, dlouhé záběry a minimalismus v ději umožňuje divákovi ponořit se do nitra postav a vstoupit do jejich světa. Je to zároveň film, který vyvolává otázky o smyslu života a lidské existenci, a to vše s nádhernou a překvapivou jednoduchostí. Hodnocení 5/5 pro film "Om det oändliga" je naprosto zasloužené. Jedná se o umělecké dílo, které vám otevře oči a přiměje vás přemýšlet o životě a jeho nesmírné kráse. Pokud máte rádi filmy, které se odváží zkoumat existenciální témata a nabízejí vizuální a emocionální zážitek, tento film je pro vás. Připravte se na nezapomenutelnou cestu do nitra lidského bytí.

Filmy, ve kterých znuděné existence lamentují nad životem, mi obsahově nejsou blízké, ale vizuálním pojetím měRoy Anderssonopět baví. Hravými detaily a vůbec vyvážeností všech prvků v obrazu, estetickým rámováním, maskami, výrazy postaviček i barevnou paletou, kde nejživější je bledě modrá. T.j. taky studená.

S Anderssonovou tvorbou jsem se zatím nesetkal(takže nemůžu porovnávat s jeho ostatními filmy). A kdybych film náhodou nezahlídl na Cinemaxu asi bych Anderssonovu tvorbu přehlížel i nadále. Což by byla škoda, protože to co jsem viděl se mi líbilo. Čas od času není na škodu takovej film na zamyšlení. Teď už k filmu. Viděl jsem film...o tom co viděla...Kdo viděl pochopí kdo neviděl pochopí až uvidí. V tomhle kousku se toho moc nenamluví. V podstatě nemá ani souvislý děj. Je to jen sled(nesouvisejících) příběhů ze života, který by mohly pokračovat a plynout donekonečna. Ani jednou za celej film není kamera v pohybu(kameraman si mohl dát voraz), vše je snímáno staticky. Chápu co tím chtěl básník(režisér) říct jen nevím jak to správně popsat slovy. Možná je to ale dobře, protože na to by si měl přijít každej sám. Co se týče hodnocení dokážu pochopit ty, kterým nebyl snímek zrovna po chuti. Tohle rozhodně není pro každýho. Já se ale chystám, že si v roce 2023 Anderssonovu tvorbu proklepnu trošku víc. Za mě to jsou 4 hvězdy a zároveň obstojný filmový zakončení roku 2022.