Nová strašidla (1977)

Film Nová strašidla je italským povídkovým filmem z roku 1977 a jak už to u povídkových filmů bývá, hodnocení je složité a vychází u mě většinou jako průměr hodnocení jednotlivých povídek. Všechny povídky jednu po druhé tady rozebírat nechci, to by bylo zbytečně na dlouho. Jen napíši, ženejlepší byla Pohotovost. Zejména díky Albertu Sordimu a jeho v podstatě nepřerušovanému monologu.Vypouštěl ze sebe jednu perlu za druhou a v kombinaci s jeho dokonalým herectvím jsme se doma často a hodně smáli. Líbila se nám i povídka Autostop, pak zastávka s biskupem a bitva v restauraci. Tyhle všechny si zasloužily hodnocení alespoň čtyř hvězd. Bohužel ten zbytek byl slabší a ještě to bylo za sebou poskládáno tak, že to postupně šlo dolů. Poslední dvě povídky už nás moc nebavily a skončily by tak na dvou hvězdách… z čehož vychází průměr tři hvězdy. Jako doporučení bych volil právě povídku Pohotovost, která jde dokonce v české verzi najít přímo na Youtube. Celý film asi vidět netřeba, i když někomu může sednout i ten zbytek lépe.(70%)

Tak tohle byl fakt velký taliánský úlet, ve kterém byla jedna povídka ztřeštěnější, absurdnější, nechutnější a zvrácenější a brutálnější, než druhá.DĚJ:Film sestává z deseti krátkých povídek. Kardinál uklidňuje rozzuřené rolníky, řidič zabije stopařku, matka se synem sbírají odpadky, bohatý šlechtic nedokáže pomoct zraněnému muži, kabaretní zpěvačka ztratí hlas, hosté v restauraci jedí rozházené jídlo po hádce kuchaře s číšníkem, svědek vraždy mlčí u večeře, manžel odveze matku do pečovatelského domu, letuška dostane dárek od Araba před výbuchem letadla a na konci je pohřeb, kde se smuteční řeč změní v groteskní show.ZHODNOCENÍ:Ti Italové jsou fakt hovada, která se ničeho neštítí a dělají věci, nad kterými zůstává rozum stát. Snad se od toho roku 1977 trochu posunuli a nedělají bordel v kuchyni a ošetřují smrtelně zraněné v jakémkoli zdravotnickém zařízení a v jakoukoliv dobu...
Film je typický italský černý humor – absurdní, krutý, vulgární a často přes čáru. Některé povídky jsou opravdu šokující (jako ta s kuchyňskou hádkou nebo s umírajícím na ulici), jiné spíš ironické. Celkově je to dost nerovnoměrné, ale má to svůj specifický šarm a satirický řez do společnosti.
Pro fanoušky černého humoru a italské grotesky je to zajímavá podívaná, ale pro běžného diváka to může být příliš přehnané a nechutné.

Z jedenácti povídek bych vyzvedl tři, které "mně" se líbí. Pohostinství: Zatímco hosté v jídelně malé restaurace čekají, v kuchyni probíhá lítá bitva. Nezůstává u slovních urážek, lítá nádobí, chobotnice přistane na hlavě kuchaře, vrchního doutník skončí v makaronech. Boj skončí smírem a nadšení hosté chválí výborné speciality. Mamička a Jeníček: Dvě tragikomické postavy procházejí městem. Vše je pro starou paní a jejího dospělého syna hodno obdivu. Sbírají uzávěry od lahví a pro muškáty koňský trus. Každá maličkost má pro ně svou cenu. Autostop: Cesťák sveze krásnou stopařku, ale musí být povolná. Dívka trpělivě snáší jeho lascivní řeči a když zaslechne v rádiu zprávu o uprchlé vražedkyni, začne se za ni vydávat.

Jednotlivé krátké povídky na mě zapůsobily různorodým dojmem, jedny byly více vtipné a zábavné, jiné mrazivé až frustrující (pro mě nejvíc příhoda s matičkou a starobincem). Někdy totiž až nepříjemným způsobem ukazují společenské i lidské charakterní neduhy, tvůrci nezůstávají dlužni ani prohnilému světu šoubyznysu v povídce, která začíná tak hezkým vystoupením zpěvačky. Všechny povídky ale mají společný jistý tragický prvek i výrazný černý a ironický humor, dokážou něčím upoutat (včetně imbecilního „Jeníčka a maminky“) a mnohé se blýsknou hezky krutou pointou. Ta v povídce s krásnou letuškou Ornellou Mutti a originálně využitým soundtrackem ze dvou známých písní byla obzvlášť úderným překvapením, evokujícím mrazivé pointy na letišti vTwilight Zone. Během hořce absurdní noční jízdy s Alberto Sordim a jeho naloženým pacientem jsem měl pocit, že tady se zase nápadem (byť s odlišnou sestavou) a atmosférou inspiroval Jim Jarmusch, když točilNoc na Zemis legendární římskou povídkou. Osobitným drobným zážitkem jsou sólové komické výstupy Gassmana na kůru a Sordiho nad rakví během pohřbu. Nebožtík musel mít úpřimnou radost. :) A co říci na „Vzorného občana“, pokud jde o můj osobní pocit, sám netuším, neboť tak geniálně za pár minut podanou ukázku inspirace k optimistickému životu a současně uzemňující sociální kritiku v jednom balení jsem snad ještě neviděl. Pár segmentů v čele s „Jeníčkem a maminkou“ i přehnaně fraškovitým zápasem kuchařů mi sice nedovolí dát plný počet, ale rozhodně jde o jeden z těch povídkových filmů, z nichž si toho dost budu pamatovat ještě dlouho.[80%]

Italská hořkotragikomediální klasika, které můžeme bez násilí prominout všechny dobové nedostatky. Vynikajíci herci Vittorio Gassman, Alberto Sordi, Ugo Tognazzi a další. Naopak Ornella Muti se zde projevuje jako přírodní úkaz (mluvící kozy). Mohu jen vřele doporučit ke shlédnutí z podobného sudu například sérii "Moji přátelé" nabo "Brancaleonova armáda" a tomu podobně.