Brancaleonova armáda (1966)

Hit mého mládí. Brankabrankabranka Leonleonleon, to byla vyřvávačka ze zábav v našem městečku. Napoprvé jsem nedokoukal, asi ve 13, na prázdninách u babičky. Něco jsem jí při sledování filmu odsekl no a za trest okamžitě vypnula televizi. Takže to bylo jako na tom klíčovém pergamenu. Nedozvěděl jsem se, co bylo to černé nebezpečí. Zato tu kočku ve spodním prádle, co s Brankaleonem laškovala s důtkami, tu jsem si pohlédl a ona na oplátku nahlédla do mých pubeťáckých snů. Jo, byly to krásný časy a tenhle film k nim patří - v šuplíčku s názvem "nostalgie":

Spoľahlivý tandem v podobe: režiséra M. Monicelliho & herca V. Gassmana, spoločne nazreli do vskutku „temného stredoveku”, aby povedzme divákom sprístupnili filmy ocavalieroch, ale tentoraz klasickým spôsobom poňatý "atleticizmus", totižto kompletne obrátili naruby; áno, aby sme sa s chuťou zasmiali, a tak na túto vec idú presne opačným smerom, obaleným do mimoriadneho, parodického šatu s miestami dosť surovým spracovaním, à la, trebárs niečo v podobnom duchu historického titulu:Braveheart. • Titul:L'armata Brancaleone, mal priamo k dispozícii nielen zaujímavým štýlom vytvorené, úvodné titulky so skvelými animáciami, a to konkrétne od autora Emanuelea Luzzatiho, a za doprovodu svižnej piesne: s rovnomenným názvom ako aj film; v podaní talianskeho tenoristu: Pieroa Carapellucciho, ale zároveň disponoval častými, a k tomu i naprosto grotesknými situáciami, v ktorých titulná postavaBrancaleonea da Norciuv podaní Vittoria Gassmana, neváhala si zo seba (u)robiť kopec srandy na vlastný účet, čiže inými slovami povedané; skrátka,neberie sa príliš vážne, čo je mimochodom z jeho strany totálne "absolutórium", ktoré sa teda týka poňatia filmu ako celku, v ktorom kraľuje spolu s G. M. Volontéom, keď by som na záver len podotkol, že i on bol vynikajúcim. • Výborná, vtipná paródia, ktorá mi ešte ostane dlho ukotvená v pamäti.

V šedesátých a sedmdesátých letech přišlo do kin mnoho historických dobrodružných komedií z jižních zemí Evropy, z nichž u nás v paměti diváků asi nejvíce utkvěl kostýmní snímek francouzský ´Pošetilost mocných´ (1971). Italové však o něco dříve zabodovali, a to právě i v československých kinech, tímto příběhem ze středověku, který je tady u nás už dnes bohužel doslova zapomenutý. Děj obsahuje mnoho odkazů na nejrůznější ceněná díla (např. Dona Quijota snad pozná každý) a tradiční středověké situace, avšak v groteskním a situačním podání. Zkrátka se jedná o dokonalou parodii, jak by se řeklo, nepravděpodobného dobrodružství středověkého soužití. Své samozřejmě udělal i český dabing, který byl právem vychvalován až do nebes. Celý děj, plného nejrůznějších skopičin, je podpořen ohromnou výpravou a krásnou kamerou plně zvýrazňující místa a nejrůznější situace, i když některé kulisy vypadají dosti uměle, ale to je asi vlivem dnešní doby. Co však nestárne je skutečně onen humor, který dokáže pobavit i dnes.

Francouzská parodie na rytířské filmy, která má v sobě soustu idiotských postav, a vy tak celkem snadno poznáte, kde si bral inspiraci snímek "Návštěvníci". Nemůžu si ale pomoct, mně rozhodně tenhle film nepřišel nějak extra vtipný, spíš se musí uznat, že zde jsou skutečně dobré a překvapivé nápady. Třeba žlutý kůň.

Je to celkem dobrá bláznivá komedie, ale po začátku jsem si myslel že bude to zajímavější. Vévodí tady vynikající Gassman a jeho energická hra, několik podobně dobrých scének, -třeba bitka kolem stromu, na poli a další, ale taky má i dost částí, kdy sice se to nezastaví, ale spíše jen velký haló než víc v tom. /v režii vidím problém, ne ve scénáři/. Celkově Monicelli zase mě nezklamal, točí zajímavé filmy, a Pan scénárista Incrocci i tady srší nápady. 3,5/5