Vůně ženy (1974)

Až překvapivě hrubý, surový a misogynický film. Příběh je cynický a hedonický - protagonista si chce užít a pak se zabít. Film končí dost hořce, zatímcohollywoodská verzeje dost zparchantělá - diplomaticky zcenzurovaná tak, že název skoro nedává smysl, o hodinu delší, s celou novou linií s politickým podtextem a sladkým happy endem.

Úžasný film. V dobách kdy ještě tahle italská verze běhala v kinech, jsem ho viděl třikrát.  A vždy znovu a znovu byl nadšený. Vittorio Gassman nezapomenutelný. Stejně tak, překrásná Agostina Belli. Alessandro Momo výborně sekundoval. Škoda, že filmy z  těchto let, italské a francouzské nejsou již k vidění. Přiznám se, že nějaká americká verze mě nezajímá. Možná se na ni někdy podívám ale tohle je originál na který nedám dopustit. Pět hvězd bez mrknutí oka.

Myslím si, že sa o čosi viac vydaril až nadchádzajúciremake, ako zrovna tentooriginálsVittoriom Gassmanomv hlavnej úlohe, i keď rovnako zdôrazňujem, že obidvaja predstavitelia, ako v talianskej, tak aj v americkej verzii, vskutku predviedli dosť charizmatické, herecké výkony, no zároveň by som ešte na margo celej veci tiež podotkol, že ten„vzrastovo nižší”, bol nakoniec predsa i o málo lepším, než akurátne jeho predobraz...? V prvom rade záleží iba na každom uhle pohľadu. • Nie, najväčší problém s týmto titulom som nemal kvôli ústrednej postave - kapitánaFaustoa Consoloav podaní Vittoria Gassmana, totižto, on sa správal len presne podľa dopredu nastavenej šablóny, skrátka, čo mu predpisoval adaptovaný scenár. No, obsadenie ako také, vrátane hneď nasledujúcej, „kľúčovej postavy”Giovanniho Bertazzihov podaníAlessandroa Momoa, tak práve to vidím, ako jeden z najhlavnejších dôvodov, prečo som vlastne tak prísne znížil konečné hodnotenie. • Prosím pekne, nehnevajte sa na mňa, ale táto voľba nebola tou úplne najšťastnejšou. Nielenže sa absolútne nehodil vedľa titulnej postavy, ale najmä pôsobil ešte mladším dojmom, než teda v skutočnosti bol, t.j. namiesto jeho pôvodných 17, vyzeral o niekoľko rokov menej, čo tentoraz nepovažujem za žiadny kompliment! (Povedzme na 14-15?!) Napríklad, budúci nasledovník už pôsobil oveľa realistickejším zobrazením, čo nie je zanedbateľný postreh. • A to som si pritom (asi naivne) myslel, že sa v žiadnom prípade nemôžekópiaporovnávať soriginálom, no opak je však pravdou, aspoň v niektorých prípadoch to platí dvojnásobne...

Vím o tom filmu léta a neuměl jsem si představit, že by příběh s tématem slepoty mohl být (také) komedií. Jenže jak mi Dino Risi už víckrát ukázal, pro něj snad neexistuje téma, z něhož by nedokázal vykřesat humor. Cynická povaha věčně ukecaného Fausta Consola ve vztahu k poslušnému sluhovi tady vnáší díky Faustovým replikám do nálady spoustu nepřehlédnutelné ironie, oba spolu zažívají na společných cestách italskými velkoměsty i nejeden veselý zážitek a já byl překvapen, žeVůně ženy(alespoň v této původní verzi – remake jsem neviděl) je vlastně iroad movie.Je to také krásná ukázka toho, jak za patřičné konstelace můžou komedie a drama (...jako v životě) fungovat spolu vedle sebe v jednom filmu, propojovat se a přecházet z jednoho do druhého. Tady vše skvěle funguje zásluhou Vittoria Gassmana, který předvedl snad nejlepší výkon, jaký jsem od něj viděl a žasl jsem, nakolik své postavě se zrakovým hendikepem dokázal přizpůsobit veškeré pohledy i způsob chůze, to vše s vypilovaným hlasovým projevem, nímž především dává coby Faust najevo svůj povýšenecký postoj a pocit (zdánlivé) sebestačnosti. Navrch krásná hudba, pohledná italská místečka a napínavé vyústění děje s přesným dávkovaním emocí směrem k závěru bez zbytečného sentimentu. Déle jsem si tenhle Risiho film coby jeden z vrcholů tvorby pana režiséra šetřil a naštěstí se mi dostalo skutečně výjimečného filmu.[90%]

Velmi zajímavý snímek.Italský temperament na diváka vtrhne hned od začátkua je tak jasné že kdo na to nemá žaludek nejspíš brzo vypne. Já s filmy z apeninského poloostrova nemám moc zkušeností ale zde jsem to kapitánovo ultimativní chování, pohlavky a všudypřítomné prostitutky snes velmi dobře, časem mě to dokoncezačalo bavita u některých vtipů jsem se nahlas rozchechtal. Jakmile se na plátně objevilaAgostina Belli, byl jsemztracen. Tím spíš mi až postupem času dochází že ten závěr byl jaksi na sílu a, ač všechno končí šťastně, hlodá ve mě červíček pochybností...