Neviňátka (1961)

Veľmi dobre spracované. Každé rozhodnutie prispieva k umocneniu atmosféry a zdôrazneniu nejednoznačnosti charakterov a príbehu. Zaujímavé využitie tieňov: v niektorých záberoch sú okraje obrazu úplne čierne, zatiaľ čo uprostred svieti slabé svetlo a tým je naša pozornosť zameraná práve tam. Celý obraz je trochu natiahnutý. Celkovo je kamera obdivuhodná a efektívne zobrazuje pomalý prechod z idylického útočiska do niečoho desivejšieho. Herecké výkony sú podobne vrstevnaté, pričom každá postava má viacero stránok. Deti, ktoré sa často v rámci jednej scény menia z milých na nepríjemné, zo zdvorilých na zlomyseľné. Každá postava je pochopiteľná a z pohľadu každej postavy sa dá dospieť k záveru, že všetky ostatné postavy sú tie, ktoré sú šialené. Všetko dáva zmysel z viacerých uhľov pohľadu, táto nejednoznačnosť je kľúčovým prvkom filmu. Film sa mi páčil, ale musím povedať, že jeho sledovanie mi prišlo trochu namáhavé. Zdalo sa mi to ako 150 minút, nie ako 100.

Ať mi někdo konečně vysvětlí význam toho abstraktního obratu "mistrovská režie"... Bylo to celé takové unylé, bodré, solidní (ano, na hezkou "tříčku" supernov)... a jako nejsilnější mi přišly záběry na smyslné rty cudné (a nejspíše panenské) guvernantky; a byla to tedy genialita kameramanova nebo režisérova či scénáristy? Nebo je to nakonec má vlastní "genialita" hormonální? - - - Babo, raď...!!

Pri presune deju na panstvo a dialógoch slečny Giddensovej a malej Lory som chytil podozrenie, že sledujem adaptáciu rovnakého príbehu ako seriálHaunting of Bly Manorod Mikea Flanagana. A nemýlil som sa, oba počiny sú natočené podľa rovnakej predlohy. Dejové prekvapenie teda nula a ľakačky tiež už dnes nefungujú. Na tú dobu dejom aj istými prvkami (diabolský malý chlapec a perverzné chúťky) odvážny počin, ktorý ako hovorí Sisa Sklovská, predbehol dobu, dnes už len priemer, kde výraznejšie zaujmú len kvalitné herecké výkony. PS: ktovie či by som nebol z filmu nadšenejší keď by som nemal znalosť deja, pretože ten skrýva viacero prekvapení. 55%

Vyprávění stojí na záhadě, která ovšem není moc zajímavá a protagonistka ji odkrává poněkud uměle. Ve scénáři jsou nestrovnalosti a řádka věcí není moc jasná. Film tedy docela smrdí papírem. Bývalí pracovníci onoho sídla se snaží posednout děti, aby mohli být opět fyzicky spolu. O mrtvých však skoro nic nevíme a živé postavy mě rovněž nezaujaly. Osobě mi bylo fuk, jak to pro postavami dopadne, protože mi byly ukradené. Jak opatrovnice tak ani děti ve mně nevzbudily žádný zvláštní zájem ani pobavení, takže jsem do nich nebyl nijak zainteresovaný. Nepřišlo mi to ani děsivé ani napínavé, ale uznávám, že záběrování a svícení je promyšlené. Nejlepší na tom filmu je to, jak vypadá, což mi ovšem nestačí, pokud aspirujete udržet pozornost po celé desítky minut. Za mě tedy zbytečné.

Šuplík nadepsaný jako "Duchařský horor" patří mezi má oblíbená odvětví bubu žánru, protože se tvůrci nemohou spolehnout jen na explicitní násilí a hektolitry různě zbarvených tekutin (pokud nejsou ochotni jasně ukázat svou neschopnost), ale musí předvést opravdu kreativní práci s příběhem, atmosférou i napětím, pokud chtějí, aby výsledek za něco stál. No, a pokud jde o mně, Britům se to při natáčení tohoto snímku podařilo, přestože si myslím, že přece jen nešlo o typickou duchařinu. Tvůrci se rozhodně nevydali zkratkou, tempo bylo opravdu pozvolné, film nebyl hlavně zpočátku zrovna nabitý napětím a víte co? Vůbec mi to nevadilo, protože jsem na sebe už nejednou proflákl, že jsou anglická venkovská sídla mou slabostí, a když je ještě usadíte do viktoriánské doby, máte u mě první body k dobru. Takže jo, užíval jsem si pomalou část, užil jsem si i část atmosférickou, ale s veškerým respektem k ženám a dívkám musím konstatovat, že na mě ty ječáky působily stejně jako zubařská vrtačka. / Poučení: Pokud si nejsi naprosto jistý, nepouštěj se do větších akcí.