Psycho (1960)

Dnes už klasický legendárny počin Alfreda Hitchcocka s ikonickou čiernobielou atmosférou a hudbou, ktorá husličkami mrazí po chrbte. Vynikajúci Anthony Perkins a jeho milá, extrémne sympatická postava s temnou minulosťou. Na to, že to je film z roku 1960 som nechápal ako je možné natočiť také kamerové closeupy, kde vidno kompletný detail oka na celej obrazovke. Už vtedy sa to dalo? Samotný príbeh je no...v jednoduchosti je krása a jednoducho ma neprekvapil a pointa Perkinsovej postavy mi došla hneď na začiatku. Klasika, kult, legenda, preto si to treba ceniť, ceniť neskutočný talent Hitchcocka od ktorého si veľa dnešných filmárov berie príklad.

Milovník hororů namítne, že tento film je grilantní, ale nedoceněný. Já souhlasím, ačkoliv doplním, že film se sklání k situaci a dějové struktuře vtáhnou diváka do role hádajícího, jak to bývá u kriminálek či filmů pro pamětníky. Což, ale také přispívá na skvělé jazykové prostředky každé postavy.Pěnička

Pro mě jeden z nejlepších filmů vůbec a jeden z nejsilnějších filmových zážitků. Nevěděl jsem o Psychu, potažmo filmu a kinematografii, když jsem Psycho asi ve 14 letech viděl poprvé, lautr nic, tak jsem nemohl docenit "podvod" na diváka s tehdejší hvězdou J. Leighovou, ani překvapivé rozuzlení, ani jednu z nejznámějších scén v dějinách filmu s Normanovou matkou ve sprše. Kterou mimochodem doceňuji pokaždé, když se sprchuju, mám zavřené oči a představuju si, jak Normanova matka stojí vedle mě, aby do mě nůž vrazila hned, jak oči otevřu. :-) Vůbec tahle bestie je jednou z mála filmových postav, ze kterých mám strach. (Další je zcela jistě fanynka knižní postavyMiseryze stejnojmenného filmu a podle podoby fanynky s Batesovou matkou bych se nedivil, kdyby inspirací byla právě Normanova matinka.) Když v jedné scéně stojí na schodech s rukou zdviženou a u toho nadhodí ten její škleb... Brrr. _____ Jsou filmy, na které s nostalgií vzpomínám a při sledování po mnoha letech si musím přiznat, že nostalgie byla silnější než zážitek z filmu. Jsou filmy, kde to je tak půl na půl. Filmů, které jsou po mnoha letech lepší než při tom prvním sledování, je hrstka, a Psycho mezi ně patří. Ač před Psychem bylo natočeno dost zásadních a skvělých filmů, pro mě je Psycho základem moderní kinematografie.

No jo, tento film je prostě kultovní záležitost, takže bych si měl dávat pozor na to, co o něm napíšu, aby mě nějaký zdejší skutečný znalec filmů nenařknul z toho, že píšu kraviny. No, nemusí se zase tolik bát, tento film mě celkem baví, i když to podle mě není takový ten typický horor, ale to platí o všech filmech od Hitchcocka.DĚJ:Hlavní postavou je, jak tomu bývá u Alfreda běžné, krásná blondýna. Jmenuje se Marion Crane, je to realitní sekretářka z Phoenixu v Arizoně, a ukradne svému zaměstnavateli 40 000 dolarů v hotovosti. Má totiž krásného přítele Sama Loomise, se kterým spí před svatbou, na kterou nemají peníze. Přitom ty peníze dostala na stůl od jednoho velmi milého a bohatého pána, nového obchodního partnera firmy, který udržuje svou dceru daleko od nepříjemností pomocí peněz. Vydá se k Samovi domů do města Fairvale v Kalifornii a po setkání s dost podezíravým policistou si v Bakersfieldu vymění auto v jedné prodejně aut. Silný déšť donutí Marion zastavit v odlehlém motelu Bates, jen pár mil od Fairvale. Norman Bates, majitel, jehož dům ve stylu druhého empíru shlíží na motel, zaregistruje Marion (která používá přezdívku) a pozve ji na večeři do kanceláře motelu. Když se Norman vrátí domů pro jídlo, Marion ho zaslechne, jak se hádá s matkou kvůli své touze povečeřet s Marion. Jeho zlá a nepřející matka ho seřve za to, že chce něco mít s Marion. Po návratu mluví o svém koníčku preparátora ptáků, matčině „nemoci“ a o tom, jak mají lidé svou „soukromou past“, ze které chtějí uniknout. Když Marion navrhne, aby Norman nechal matku hospitalizovat, Norman se velmi urazí a trvá na tom, že je neškodná. Norman ze sebe dělá strašného chudáčka a milujícího syna, trochu mi jej dokonce bylo líto. Marion se ráno rozhodne jet zpět do Phoenixu, aby vrátila ukradené peníze. Když se sprchuje, vstoupí do koupelny temná postava s kuchyňským nožem a ubodá ji k smrti. Naprosto legendární scéna, kde není ani moc nahoty, ani moc krve. Krátce nato je slyšet Normana, jak je zděšen jednáním své matky a spěchá do pokoje, aby našel Marion mrtvou. Spěšně uklidí místo činu a umístí Marionino tělo, její věci a, aniž by o tom věděl, i skryté peníze do jejího auta, než auto potopí v bažině. Musí přece chránit svou vraždící matku. Marionina sestra Lila přijíždí do Fairvale o týden později, řekne Samovi o krádeži a požaduje informace o Marionině pobytu. Sam popírá, že by o Marionině zmizení cokoli věděl. Soukromý detektiv jménem Arbogast se k nim připojí a prohlásí, že byl najat, aby peníze získal zpět. Zastaví se v Batesově motelu a vyslýchá Normana, jehož nervózní chování, koktání a nekonzistentní odpovědi v něm vzbuzují dost oprávněné podezření. Arbogast prozkoumá knihu hostů a z nějakého rukopisu v ní zjistí, že Marion v motelu strávila noc. Když Arbogast z Normanových slov usoudí, že Marion mluvila s jeho matkou, tak ho požádá, aby s ní mohl také mluvit, ale Norman to odmítne. Arbogast odchází, najde telefonní automat a zavolá Lile, aby jí řekl o svém podezření a že se vrátí do motelu, promluví si s Normanovou matkou a později se k Lile připojí ve městě. Když se Arbogast vrátí a vejde do domu Batesových, aby hledal Normanovu matku, přepadne ho nahoře na schodech ta samá temná postava sekne ho do hlavy. Arbogast spadne ze schodů, zatímco ho postava opakovaně bodá a je to opět velice ikonický záběr toho, jak ztrácí rovnováhu. Když Sam a Lila nedostanou zprávy od Arbogasta, Sam jede do motelu, aby ho hledal. Sam v domě zahlédne siluetu, o které si myslí, že je to Normanova matka, která na Samovo volání nereaguje. Lila a Sam upozorní místního šerifa Ala Chamberse, který jim řekne, že Normanova matka zemřela před deseti lety při vraždě a sebevraždě otravou strychninem. Chambers je ovšem celkem mimo a naznačuje, že Arbogast lhal Samovi a Lile, aby mohl pronásledovat Marion, a především její peníze. Lila a Sam, přesvědčení, že se Arbogastovi něco stalo, jedou autem do motelu a ubytují se pod falešnými jmény jako manželský pár. Sam rozptyluje Normana v kanceláři, zatímco se Lila vplíží do domu Batesových. Norman však brzy dostane podezření a omráčí Sama úderem tupým předmětem do hlavy. Když Norman míří k domu, Lila se schová v ovocném sklepě, kde objeví mumifikované tělo Normanovy matky. Lila vykřikne hrůzou a Norman, oblečený v dámském oblečení a paruce, vstoupí do sklepa a pokusí se ji napadnout, ale Sam se naštěstí probral a zpacifikoval ho. To byla asi nejděsivější scéna v celém filmu. Na policejní stanici psychiatr vysvětlí Lile, Samovi a Chambersovi, že Norman zabil svou matku a jejího milence ze žárlivosti na svou matku. Nedokázal unést vinu, ukradl matčinu mrtvolu a zacházel s ní, jako by byla stále naživu, poté si znovu vytvořil v hlavě svou matku jako alternativní osobnost, stejně žárlivou a majetnickou k sobě, jakou ji znal. Kdykoli Normana přitahovala nějaká žena, převzala kontrolu „Matka“. Pod vlivem osobnosti „Matky“ Norman zabil dvě ženy ještě předtím, než zabil Marion a Arbogasta. Psychiatr dochází k závěru, že „Matka“ nyní Normanovu osobnost zcela pohltila. Norman sedí ve vězeňské cele a slyší hlas své matky, která prohlašuje, že vraždy byly jeho dílem. Mezitím je z bažiny vytaženo Marionino auto, v němž se nacházejí její ostatky a ukradené peníze.ZHODNOCENÍ:Tento film je prostě psycho. Přitom začíná spíše jako příběh jedné nespokojené ženy jménem Marion, která má hezkého chlapa Sama, ale málo peněz na svatbu, a tak využije vhodné konstelace v práci, aby si nějaké peníze vzala a utekla se Samem. Po cestě však trpí stihomamem, výčitky svědomí a k tomu ji sleduje policista s pořádně velkými pilotkami na očích. Vypadá to jako příběh krásné dámy v nesnázích, která bojuje sama se sebou. To by se ovšem nesměla ubytovat v hotelu u totálně vyšinutého ultra-mamánka Normana Batese, který zpočátku působí jako vlídný a přátelský člověk, ale skrývá v sobě něco absolutně šokujícího a děsivého. Freud, stejně jako Jung a také třeba pan Honzák by o jeho postavě mohli psát celé knihy, jak byla prošpikována psychickými poruchami a chorobami. Ať už se jednalo o nezdravou závislost na své matce, o disociativní poruchu osobnosti, o bludy, paranoiu a poruchy myšlení. Laicky řečeno to byl prostě totální magor. Ve filmu jsou sice „jen“ tři pořádně děsivé scény, ale atmosféra je tíživá a napínavá celou dobu, a s odstupem času působí film ještě více neutěšeným a znepokojivým dojmem. Celkově to není úplně snadný a odpočinkový film, je to umělecké dílo, na které musí být správná nálada a rozpoložení, aby si jej divák vychutnal. Viděno již podruhé a hodnocení 4* ponechávám v platnosti.

Jak bych začal, asi od začátku. Jakožto legendární hororová klasika, tento film mi často přišel pod ruku a viděl jsem ty hlavní ikonické scény, avšak celý film jsem viděl až teď. Musím říct, že i když je film z roku 1960 tak mi to vůbec nevadilo, možná právě naopak, film jsem si užil víc než spoustu nejnovějších filmů co jsem v poslední době viděl. Velmi se mi líbila práce s kamerou a záběrování, které ve spojení s hudbou tvořilo tu napjatou atmosféru (např. když detektiv Arbogast prozkoumává dům, později i Marionina sestra) . Příběh je také povedený s nečekaným zvratem na závěr. Taky se mi líbilo použití ukradených peněz jako macguffinu, okolo kterého se zdánlivě točí zápletka ovšem, které přestanou v půlce filmu být důležité a ke konci si na ně člověk ani nevzpomene. Herecké výkony za mě dobrý, speciálně mi přijde herec Anthony Perkins jako trefné obsazení. Dávám hodnocení 9/10 a doporučuji vidět.