Velký Gatsby (1974)

Celkem se dá vyrozumět, že dílo, v tomto vyznění věrné předloze, se snaží na hořkém příběhu morální deziluze zachytit fatální rozdělení americké společnosti penězi - a také skýtá zamyšlení nad tím, jak moc peníze, ať už jejich nedostatek nebo nadbytek, určují naše činy a mění náš charakter, naši identitu, naše životy a naše osudy. *** Činí tak prostřednictvím nejednoznačné postavy Gatsbyho, který předstírá přináležitost k vyšším kruhům, k privilegované, bezstarostné, amorální smetánce bohatých a lhostejných dědiců "starých peněz" (old money), aby upoutal pozornost dívky z jejich středu, do níž se kdysi jako chudý mladík zamiloval, ale neměl šanci ji získat. Gatsby se upne na vidinu, že se jí stane rovným, zapře svůj původ, rodiče i jméno, pustí se do nekalých obchodů, aby vydělal závratné peníze, přepodstatní se jako pravý selfmademan, a o řadu let později již jako zralý muž s novou identitou pronikne do Daisiny blízkosti. Vinou absurdních okolností však jeho život končí dřív, než si snad mohl naplno připustit, že Daisy - nebo spíše ta povrchní, necitlivá, štěbetavá žena, v kterou se vlivem společnosti a peněz změnila - za takovou oběť nestála. Absurdní i zákonité přitom je, že Gatsby přijde o život místo Daisina manžela, který se tím zároveň vyvlékl z tragických důsledků své vlastní nevěry. Daisy zůstává s manželem a Gatsbyho smrt přijme jen jako každou jinou salónní novinku. *** Možná že kdysi, na začátku, byla mezi nimi romantická láska, ryzí náklonnost, duševní spříznění, možná měli oba své ideály, které se v jiných podmínkách mohly rozvinout v naplněném soužití. Nicméně ve chvíli, kdy je spolu s vypravěčem potkáváme my, jsou už oba změnění zákonitostmi společnosti - ona zkažená zahálčivým životem v manželství z rozumu, on volbami, které učinil, když zapřel rodiče, vzdal se sám sebe a začal obchodovat se zoufalstvím a chudobou, upsal se ďáblu kvůli penězům. *** Příběh je pořád skvělý, nicméně nesnesitelně exaltované herecké výkony a problematické, nepřesvědčivé vyznění vypravěče Nicka i samotné postavy Jaye Gatsbyho jsou na překážku působivosti díla a zdá se mi, že i onen silný náboj společenské kritiky a hořké ironie, kterým se vyznačovala Fitzgeraldova novela, je tím oslaben. *** (Tribute to Robert Redford.) *~

Jako adaptace románu F. S. Fitzgeralda toto starší filmové zpracování funguje výborně a dvacátá léta v Americe nás ve filmu mlátí do očí v každém záběru, jak se patří. Přes jazzovou muziku místy nic není slyšet – co taky? Mělcí, uvnitř zoufale prázdní návštěvníci Gatsbyho večírků nemají světu co říct. Chtějí jen odtancovat z reality do světa studených peněz někoho jiného a na chvíli předstírat, že někoho z těch kolem sebe doopravdy znají. Dobovou atmosféru dokreslují pěkné kostýmy i společenská etiketa, lokace vykřikují, že je Gatsby nekřesťansky bohatý. Ačkoliv se občas nějaký ten anachronismus vyskytne, není to nic, co by diváka vyloženě rušilo v zážitku. Jediná výtka je proto zbytečné protahování některých scén. Stopáž přes dvě hodiny není nutná. Na druhou stranu ty chvíle trapného ticha možná docela přesně zachycují, jak ansámbl lidí v příběhu selhává ve snaze mluvit spolu na hlubší než povrchní úrovni. Co se týče postav, Daisy je pod povrchem bezcitná a nesympatická, stejně jako v knize, a Gatsby Redfordovi výborně sedne. Člověku je ho líto. Představitel vypravěčské postavy Nicka Carrawaye byl rovněž zvolen dobře, jeho krátce trvající přátelství s Gatsbym je mezi řádky jediný skutečný, upřímný vztah, jaký je nám dán, a je to ještě zjevnější než v knize, kde se to pořádně projevuje až při popisu Gatsbyho pohřbu, na který skoro nikdo nepřijde. Buchananovi mají manželské problémy, Jordan a Nick od sebe očividně nechtějí to samé a nevědí, jak spolu komunikovat, Tom a Nick sebou navzájem tiše opovrhují, Jordan a Daisy jsou na doopravdy blízké kamarádky příliš odlišné a Myrtle Wilsonová svého muže mírnix týrnix podvádí, což je o to smutnější tím, že on je jí naprosto oddán. Malá dcera Buchananových se na obrazovce objeví asi tak dvakrát, protože na lidské úrovni žádnou z postav absolutně nezajímá, včetně svých rodičů. A Gatsby a Daisy se k sobě možná kdysi hodili a naivita je stále nutí snažit se vrátit čas a mít, co nikdy nebylo, nakonec však jejich bublina praskne, i když Gatsby se jí zoufale drží až do poslední chvíle. Pro měVelký Gatsbynení příběh o lásce, která zemřela, protože jí okolnosti nepřály, nýbrž tragédie – ale ne ve smyslu Romeo a Julie. To původní spojení mezi milenci, nad jehož ztrátou lze pak truchlit, tu totiž chybí.Gatsbyje o hluchotě, slepotě a němotě, záměrné i nechtěné ignoranci, absenci smyslu či potřeby mít vnitřní život a odmítání odpovědnosti.  Realita se topí ve fontáně šampaňského a v bazénu plave tělo. A všem je to fuk.

Zbytečně rozvleklá adaptace klasického románu, které chybí tah na bránu a která  na stejné ploše jako Luhrmannova verze nenabídne ani zlomek toho co by mohla. Redfordovi role každopádně sedne, ale Miu Farrow sem nikdy moc nemusel a tady si to rozhodně nevylepšila (jakkoliv jí role nepříliš sympatické Daisy taky celkem sedí)...50%

Knížku jsem nečetl, novou verzi neviděl a verze z roku 1974 je jeden z těch nejznámějších filmů v tom roce natočených. A je to vlastně přesně to co nesnáším - načinčaná melodramatická červená knihovna z vyšší třídy, kde funguje milostný mnohoúhelník. Ovšem překvapivě se mi to docela líbilo. Slušní herci (Farrowová, Dern, Blacková, Waterson) v čele s jako vždy uměřeným, ale přesným Redforem. Překrásná opulentní výprava se spoustou skvělých kostýmů, dobová hudba, párty plné dekadence. Postavy odpovídají škatulkám melodramatu, ale určitá hloubka tu nechybí, zejména bolestivý rozdíl mezi úpřimně milujícím Gatsbym a povrchní snobskou na lásku hrající si Daisy, což se projeví v závěru. Bavil mě i Nick, tichý pozorovatel a komentátor, který v opovrhovaném Gatsbym nachází skutečného přítele a překvapilo mě s jakou razancí a brutalitou ten mnohoúhelník byl na konci vyřešen. Zkrátka něco podobného mě nikdy nestrhne, ale respekt a slušné 4* si to zaslouží. Drama roku 1974.

Francis Ford adaptoval Francisa Scotta prekvapivo bez akejkoľvek invencie, ale priam šokujúco aj bez remeselnej úrovne. Možno keby to režíroval, dosiahne tam to vnútorné napätie KMOTRA, ale inak to pôsobí, že sa do toho filmu vôbec nikomu nechcelo. Katastrofálne strnulé zobrazenie divokej jazzovej doby, nehorázne mdlé predstavenie veľkých vášní... a hlavní predstavitelia totálne mimo. Robert Redford je väčšinu času toporný a Mia Farrow nie je ani herečka, ani pekná. Prúser.