Nevěra (1956)

Děvčata a soudruzi, tohle není zdaleka tak úderné, jako Botostroj. S Baťou tedy spadlo letadlo, když spěchal blahopřát Hitlerovi ke zvolení. Co se asi stalo s jeho kreténským synkem? Fabrika přešla do národní správy, začla tu poroučet rudá sběř. Růžek pochopitelně s tou svojí držkou nemůže hrát nic jiného, nežli reakcionářského ksindla. Na idnesu jsem se dočetl o Valachovi (ne o Elim, ale Gustávovi)=>"Režim ho trestal za víru. Raději dělal bagristu než kompromisy." Tady si tedy zahrál ultimátního rudého noka. Dávám 4, protože vidět zahořklou Marii Vášovou, podlitou martellem, je top strop noirový zážitek.

Opět je název mírně zavádějící jelikož na samotnou nevěru de facto dojde až v závěru. Možná se tím ale nadneseně myslí i nevěra vůči lidu. Nepochybně jde o lehkou agitku a prvoplánovou záležitost. Josef Lang totiž působí od počátku jako rozumný člověk. Jenže sekretářem pověří Andrleho, který už za dob nacismu získal na pochybné pověsti. Ovšem přihlásí se ke straně a může tak začít kariéru. Správce si nenechá v ničem poradit a záhy trpí stejnou nemocí, jako všichni vedoucí a ředitelé světa - nesnese kritiku na svou osobu. Tudíž je mu bližší podlézavost. Kdo ví proč tak náhle svému sekretáři 100 % věří a dokonce přistupuje na drobné podvody. Přitom je naprosto jasné, že se na všechny finanční operace snadno přijde. Josef Lang je ale mírně naivní a důvěřivý a do značné míry se snadno nechá ukolébat krásou manželky svého podřízeného. Tohle vše dohromady nejspíš má poukázat na to, že se šmelináři a nepřáteli režimu se komunisté vypořádají rychle a snadno a že nikdo ve vedoucí pozice by neměl zapomínat odkud vlastně vzešel...z lidu a pro lid pracující.

Pěkné vyjadřování komunistů: „Hrome, Langu, chlape zatracená.“ „Karlíku, ty jsi pořád stejný blázen.“ Růžek, 10:20 - merkel sign. Kapitalista nechce dát fabriku zadarmo (to je ale jenom jako). Jak mocní poráželi opozici, když ještě nějaká byla? Ovládli ji. Komunistický ředitel: „Konečně bude konec řvaní.“ Za pět minut již huláká na podřízené. „Řada poctivých soudruhů byla proti.“ – protimluv jak hora. V Boha věřící dělnice Stázka (Klepáčová): „Komunisti jsou jak čerti!" Hodnej pantáta - ředitel Prokoš: „No vždyť já jsem taky komunista.“ Příjemná a hodná Vlasta Jelínková, jako jeho žena (a maminka letce). Věřící lidé zde nejsou vysmíváni. Stázka ke svému milému letci: „Nejsme ptáci. Kdyby Pán Bůh chtěl, abychom létali, tak by nám dal křídla.“ Letec celkem hezky odpoví: „A proč jezdíme vlakem, když máme nohy.“ Výborné výkony herců. Hlavně Nezval a Růžek. I básník se samopalem Valach se mi napodruhé líbil (samopal nosí jak Honza ranec s buchtama). Z žen především drsná Marie Vášová, před kterou se rozklepe i suverén Růžek.

Jeden z mála filmů (možná jediný) popisující ekonomickou transformaci z ekonomiky kapitalistické v ekonomiku socialistickou. Nemůžeme samozřejmě počítat se zachycením realistickým (období vzniku), přesto ledacos film odkrývá. Nový ředitel má sice správný dělnický původ, ale v řízení podniku je poněkud bezradný. Za úřední ceny se nedá sehnat materiál, na exportu podnik prodělává, ale republika potřebuje devizy. Nejsilnější je scéna, jak se samopalem přichází delegace převzít podnik. Vadí mi, že bohužel nejsou všechny dějové linky ukončeny (mladá láska pilota a věřící údernice či flirt dělnického básníka a reportérky podnikového časopisu).

Rozhodně "nejlepší" ze všech tří filmů, co K. M. Walló natočil. Škoda přeškoda didaktického schematismu (v té době samozřejmě nepostrádatelného), protože ve druhé části filmu, kdy se zabývá intimnější stránkou postav, vrcholící úplným rozpadem hrdinova světa, mohl mít snímek našlápnuto na slušné psychologické drama. Mezilidské i společenské (proč ne?). Třetí hvězda je za Martina Růžka, který hned po Tankové brigádě (1955) zahrál další famózní kreaci protispolečenského živlu, a za všechny scény s Irenou Kačírkovou a Marií Vášovou (dokonalé femme fatale!). V rámci žánru za 3.