Botostroj (1954)

O románu Botostroj jsem kdysi něco zaslechl v rámci výuky literatury na gymplu, prý obžaloba nelidských praktik kapitalismu. Bylo by zajímavé zjistit, co skutečně vedlo autora Turka k sepsání tohoto nenávistného pohledu na Baťovy metody řízení fabrik, které živily tisíce lidí na Zlínsku. Sám autor pracoval jako kreslič reklamních plakátů u Baťi sedm let. Opravdu to tam bylo tak zlé? Nebo někdo Turkovi šlápl na kuří oko a on se z toho všeho musel vypsat. Nebo byl naveden tehdejšími zanícenými soudruhy, aby kydl špínu? Co bylo dřív? Kniha a následně vyhazov, nebo naopak? Film samotný je do cca 2/3 děje celkem brutální drama, ale relativně uvěřitelné. Neříkám, že tohle dělal Baťa, ale v mnoha fabrikách po celém světě to tak mohlo vypadat. Poslední třetina filmu je prodchnuta bezbřehým proletářsko komoušským nadšením, některé pasáže jsou opravdu komické. Při sledování se mi vrátila deprese nedělních podvečerů, když od 17h běžel Film pro pamětníky. Pokud se zrovna jelo podobné téma, s depkami a chmurami jsem uléhal v neblahém tušení, co mě bude čekat v pondělí ve škole. Je jasné, že tehdejší režim velmi rád zneužil tento tendenční škvár pro diskreditaci Baťi jako tatíčka moderní industriální výroby papučí, plátěnek, kozaček a bagančat. To proto, aby se všem dělňasům lépe pracovalo v novém režimu, kterej byl zrovna tak likvidační, jako ten na plátně. Ale holenkové, vyobrazené metody se používají dodnes, samozřejmě zabalené do korporátních žvástů, ale podstata je stejná: makej, drž hubu a krok a ne*er se do věcí. MY to tady řídíme a vlastníme tě se všim všudy. Nelíbí? Táhni! Za mě je ten film velmi poučnej. Baťa takovej asi nebyl, ale chtěl výsledky, což se některým netáhlům nemuselo líbit. Proto na něj, jeho rodinu a bandu všech možných přisluhovačů navalili obrovskou hromadu sra*ek, které se ale děly různě a byly celkem běžné. Včetně obdivu k AdoHit a BenMus. Z výše uvedených důvodů dávám čtyři neprodané plátěnky: tři levé o tři čísla menší a jednu pravou o čtyři čísla větší. A všechny ostatní boty spálit! A hubu držet! Nebo pudete na ulicu aj s fakanama a se skříňama!

Neco tak strasneho, az je to strasne zabavne. Pokus natocit uberpropagandu se nejakym nechtenym omylem dostal do uplneho bizaru, kde vlastne fandite zlotrilemu Vejrazkovi, jelikoz our communist heroes jsou uplne neschopni a zly kapitalista naopak vseho schopny. Vsak my taky budeme tu treti botu, pane mistr, tezko prodavat…

Film má hodnotu jako umělecká připomínka zajímavé epizody českých hospodářských dějin, byť ve formě komunistického pamfletu. Aktuální přesah lze snad hledat v náznacích ekonomických souvislostí, které film uvádí: obuvnictví bylo již tehdy globalizovaným idvětvím. Tlak na výkon a snižování nákladů vyplýval mj. i z globální konkurence. Dalším aktuálním motivem je zobrazení lesku a bídy managementu, kterou si prožili a prožívají mnozí, co se nechali zlákat požitky podobně jako postava p. Řehoře vidinou vlastního motocyklu.

Svatopluk Turek byl již od mládí komunistou a tak není divu, že vyhazov od velkotovárníka Bati nesl dost těžce. Pak se nelze tedy divit tomu, že napsal román, podle něhož tento film vznikl a ani tomu, jak pana Baťu, který na něj za tento román podal trestní oznámení ihned po vydání (1933), v tomto díle vyobrazil. Až do konce války byl román zakázán soudem, ale samozřejmě, že bolševikům se velmi hodil. Musím tedy dát alespoň 3*, protože někteří herci se svých rolí ujali skutečně bravurně. Mluvit o tom, že je román i film značně tendenční a zkresluje tehdejší realitu i osobu pana Bati je myslím celkem zbytečné.

Každá doba má témata, proti nimž se vymezuje a která démonizuje, a pak zase jiná témata, jež propaguje a předkládá občanům, aby věděli, jaký mají, ba přímo musí mít názor. Tento film je ukázkou toho, vůči čemu se vymezoval režim, který zde panoval v padesátých letech minulého století. Tříminutový sestřih filmů z oblasti pozitivní propagandy z oné doby lze shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=OA0ewf5CS5Y  - - - Zvláště jsem ocenil scénu, která začíná v 0:25:50. Protirežimní aktivista utíká se štosem kopií textu Charty 77 a pronásleduje jej příslušník SNB. Kdyby byl disident dopaden, byl by zadržen, obviněn, souzen a uvězněn nebo by ho přinejmenším vyhodili z práce, tedy pokud někde pracoval. V parku natrefí na muže a ženu a žádá muže, aby u sebe kompromitující materiály schoval. Muž odmítá s tím, že se o politiku nezajímá, ale statečná žena si ochotně strčí papíry pod kabát a pak ještě pošle esenbáka špatným směrem. Možná jsem to trochu popletl, ale nějak takhle to v tom filmu bylo. Občané, kteří smýšlejí jinak, než se od nich vyžaduje, jsou pronásledováni státní mocí bez ohledu na momentálně vládnoucí režim, jenom míra represí se liší. Někdy jsou popravováni, někdy zavíráni do vězení, jindy jen šikanováni, ostrakizováni nebo očerňováni, aby tak či onak zmizeli z veřejného života. Mimochodem by mě zajímalo, kam zmizel protislámský politický aktivista Martin Konvička. Na Wikipedii údaje o jeho osobě končí rokem 2019. Pak se po něm nějak slehla zem. V každém totalitním režimu samozřejmě existuje také cenzura, jejíž snahou je potlačovat názory a informace, které jsou v rozporu s tím, co hlásá oficiální propaganda. Příklad ze současnosti viz zde: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-nevratne-poskozeni-albatros-nevyda-knihu-zpochybnujici-transgenderovou-identitu-40465793#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz  - - - Zkrátka mi to všechno přijde v principu furt stejné, stejné, stejné, přestože politické režimy se střídají jak apoštolové na orloji. Ale proč tady tohle všechno vykládám? Inu proto, abych divákům nabídnul pohled na toto filmové dílo v trochu širším kontextu.