Něco je ve vzduchu (1980)

Pokus o české sci-fi, který se úplně nepovedl. Jak to není komedie, moc nám to nešlo. Protože tento film komedie opravdu není. Snad jen v tom, jak varuje "vizionář" z budoucnosti v roce 1946 před znárodněním, čehož se panu továrníkovi nepovedlo využít. Děj byl takový trochu o ničem, ale pár světlých momentů se našlo. Hrozně mě ale iritovalo, jak mluvily obě hlavní postavy, tedy dědeček Rudolf a babička Markéta (Mistrík, Hadrbolcová). Naopak oceňuji obsazení panem Brodským či Munzarem. Mimochodem, myslím že pan Brodský by se do hlavní role dědečka hodil více.

Film si zaslouží lepší hodnocení!Zlata Adamovská je tam mladá a kočka.Ivan Mistrík vypadá mladě,...myslím že zemřel asi dva roky po natáčení filmu,...Jinak celkově musím hodnotit film velmi dobře.Na tu dobu v které se natáčel jsou tam vcelku odvážné narážky na režim.V Tv jsem film už dlouho neviděl,škoda!

Filmy řešící paradoxy plynoucí z cestování časem dokáží odkrývat hlubokou bolest rozbitých vztahů danou posuny v čase.Někdy to umí bez přílišného zjednodušenía rezignace na logiku. Slušnou úroveň si v obou směrech drží i tento film. Závěrečná prosba vyjadřující touhu po smazání 30 let osamělého života je mistrovským výkonem Zdeny Hadrbolcové, stejně jako je logika zachována díky časovým výletům do minulosti s minimem její kontaminace a návratům do přítomnosti plynoucí stále kupředu (návraty do doby po odjezdu do minula). Normalizačnímu filmu bych nevyčítal ani absencipokročilejších trikůčiakčnosti, potěší i věcný postoj k socialismu bez jeho adorace (postava sedláka Patra Nárožného má spíše pobavit než zesměšnit a továrník také není prvoplánově zlý). Milostným vzplanutím časového cestovatele ke generačním předkům předběhl Rážao pět let Američany, byť zde jde o pouhé náznaky. Co filmu vyloženě ubližuje jsou špatně napsané postavy ústřední mladé dvojice; motivy jejich jednání, chování, absence údivu, překvapení, suverenita a samozřejmost ubírají příběhu na věrohodnosti. Hysterická umíněnost Zlaty Adamovské je tak vlastně jediným důvodem celé zápletky, nereálné je i klackovité chování Vladimíra Dlouhého. Jiné české filmy si hrají s cestováním časemzábavněji, další jsounapínavější.  Pointa také v nedohlednu. Otevřený konec tak nejlépe vystihuje zjištění, že ani autoři sami si nevěděli rady, jak s příběhem naložit.

Film balancuje mezi moderní pohádkou a rodinnou sci-fi - občas připomene jedno, občas druhé, a ani v jedné rovině vyloženě nedrhne. O to se postaraly pasáže zdůrazňující komunistické zřízení Československa, které mi přišly zbytečně realistické a do atmosféry příběhu nepadnoucí. Závěrečné "dilema" s nepřítomným dědečkem jsem nepochopil. Vždyť neodchází, jen se vrací.

Ano, něco je ve vzduchu a moc to nevoní. Smrdí to cestováním v čase a to nemá na ovzduší ve filmu nikdy dobrej vliv. Docela dobře to vystihla jedna replika z filmu: "Nemá to logiku. To, co nebylo, být už nemůže." A právě proto celá ta základní myšlenka nedává smysl. Jediné, co mě zaujalo, byl kulak Nárožný: "Pražáku, vylez! Pražáku, vodjeď!" a to, že postava Vlastimila Brodského se jmenovala Václav Jebavý. Zbytek byla jen taková změť fyzikálních kravin a časových smyček. Nic k zasmání, jen ztráta času.