Sedmero krkavců (1993)

Je to taková vypjatá divadelní lyrika plná zkratek, kde estetika a tón hrají absolutní prim a podřizuje se jim jak zápletka, tak charakterizace a chování postav. Osobně mi to nikdy nevadilo, protože Rážovi Krkavci jsou s mojí estetikou a lyrikou v dokonalé shodě (baví mě expresivní siluety kostýmů od Evženie Rážové, baví mě Hapkova zádumčivá muzika, baví mě strohé ale sugestivní lokace, baví mě všechny ty gotické motivy a baví mě sympaticky brutální zúčtování ve finále), nicméně chápu, že konvenčněji (nebo prostě jenom *jinak*) naladěného diváka tenhle film spíše neosloví. Ale...  Jakkoli miluju a oceňuju Sedmero krkavců od Alice Nellis, Rážovy krkavce budu vždycky mít o fous radši.

Drsná rozprávka u ktorej niekto v ČT preukázal veľké gule, pretože ju v roku 1993 vypustil na Štedrý deň. Nadelil tak detičkám traumátka z vycereného Rösnera a z veľmi zanedbaného, zotročeného poddanstva. Ivana Chýlková prihodila nejaké to ubodaníčko a mohlo sa ísť spokojne dadať. Inak dosť lacný vizuál a príbeh, ktorý sa dá prerozprávať za dve minúty.

Mám tuhle pohádku rád už od dětství. Svou temnotou a baladickou depresí mě vždycky upřímně fascinovala. Režisér Ludvík Ráža vytvořil skvělý počin prodchnutý drsnou atmosférou (s přespěním fantastiské hudby Petra Hapky) a ani herecké výkony mě nikdy nenechají chladným. Hlavně Ivana Chýlková a Boris Rösner si své záporáky vyloženě užívají. Mária Podhradská v roli Bohdanky je skutečně trpící hrdinkou, která pro vysvobození bratrů je ochotna obětovat vše. Už samotná předloha Boženy Němcové je drsná sama o sobě, ale právě Rážova filmová adaptace tuhle pohádku ještě povýšila.

Sedm parchantů se chová jako tlupa idiotů. Házejí si s poleny, když tu jedno hodí do bochánku chleba. A jejich matka je vzteky bez sebe - protože chleba je boží dar. To, že jí tím polenem málem urazili palici, ji nikterak netrápí. No dobře. A pak následuje "trest" - prokletí v krkavce. Což v praxi znamená to, že se frackové promění v ptáky, začnou si létak hezky po světě, večer se spolu scházejí, povyprávějí si zážitky, nemusejí pracovat a přesto netrpí hlady, dobře se baví, ale HLAVNĚ - nestárnou. Sakra oni nedostali žádnou kletbu, oni dostali kombo požehnání! Ještě mohli každý dostat nějakou superschopnost a bylo by to dokonalé. Naproti tomu chuděra sestra neprovedla nic špatného, naopak - chce svoje bratry vysvobodit (od čeho? od bezstarostného života a nesmrtelnosti?). Přesto je to právě ona, která si vychutnává trest plnými doušky. Skoro mi připadá, že ti hajzlíci si pravidla vysvobození sami vymysleli a to tak, aby sestřičku nechali co nejvíc trpět. Hlavně, že na konci se spawnou jako největší hrdinové, aby ji na poslední chvíli zachránili. No ti jsou ale hodní! NE! Oni jsou ti praví zločinci, a ne ta pitomá (ú)Chýlková, koneckonců ta tam působí spíše komicky. Chápu, že je to natočené na motivy pohádky B. Němcové. Ale mohli to aspoň pro ty děcka trochu upravit, aby morální poučení nebylo opět "být parchantem se vyplatí, zatímco pomáhat se vymstí".

Sedmero krkavců jsem znal nejdříve v novější verzi z roku 2015, ale vyzkoušel jsem i starší televizní inscenaci a musím uznat, že není vůbec špatná. Je tedy trochu více věrná předloze, kterou se novější verze jen inspirovala, ale i tak se jedná o pohádku, kterou stojí za to vidět, i když je s lehce hororovým nádechem. To vše vyvažuje a doplňuje naprosto perfektní filmová hudba Petra Hapky.