Pohádka o mokrosuchém štěstí (1981)

Vodnické pohádky jsem nikdy moc rád neměl, protože mi pitvoření Josefa Dvořáka a to věčné brekeke lezlo na nervy i jako dítěti. Naštěstí tahle mě toho ušetřila, i když na oplátku přidala pořádnou porci fňukání, zoufání a bědování. Těšil jsem se na copatou Libušku Šafránkovou, jenže on tu spíš není než je, takže jsem musel vzít za vděk tradičně výborným Vladimírem Menšíkem. Děj a herci jsou obecně super, ale scénář je stěží průměr a režie ani to ne.

Režie Ludvík Ráža, předloha Jan Drda, hudba Otmar Mácha. A je to! Moc příjemná osmdesátková televizní pohádka s kouzelnými kulisami a dokonalým vodnickým obsazením. Ladislav Pešek, Vladimír Menšík, Martin Růžek, Vlasta Fabianová, Jiří Dvořák. Nejen vodníci, i další roličky jsou úžasné. Krása nebeská!

Hrozně konverzační a dlouhé, děti by to asi moc nebavilo. Toník je neschopa, samo mu přijde do cesty děvče, samo se mu nabídne, ostatní ho pak pro něj celou dobu hledají... on sám nemá žádnou zásluhu ani ničím nevyniká. Pohádka prakticky nemá žádný děj a vrhá na vodníky špatné světlo: "Tatanášek" Menšík ztrestá paní, u které Andulka sloužila (k poskytnutí informací je mu dobrá, ale pak jí nechá tryskat vodu do obličeje, zlomyslně se jí vysmívá, a ještě jí chystá promočit stěny i strop, třebaže se k němu chovala zdvořile), "Kabrnáč" Pešek zase ukradne hrnčířskýmu poctivě získanou žabku, a ještě že mu to prý patří... Toník slíbí Jemelkovi, že mu přivede Stázinku, ale místo toho s ní skotačí na parketu, nechá se opečovávat a zulíbat a teprve potom si dost trapně vzpomene, že ji vlastně nechce a že má jít za jiným. No kde to jsme? K dovršení všeho děda Kabrnáč ke konci místo ptaní se po Andulce dočista přijde o rozum, s bůhvíjakým úmyslem hraje s hrnčířskym dvě hodiny karty, pořád prohrává, když už nemá peníze, promění Toníka v žábu a zase prohraje (wtf?). A vezme mu rok života a Andulce o rok prodlouží trápení. Proč???

Pohádka se vším všudy. Od krásného příběhu se šťastným koncem, studiové kulisy, kostýmy až po herecký ansámbl, který je v této pohádce úžasný. Pánové Menšík, Pešek, Filipovský jako poctivý vodníci, Libuška Šafránková jako hodné děvče, které v té chvíli toho štěstí zrovna moc nemělo. Oldřich Vízner jako vodnický učedník, který nepřestává doufat v nalezení své ztracené Andulky. Tyhle Drdovské pohádky jsou opravdové poklady a když se k tomu přidá šikovné zpracování jako v tomto případě, vznikne něco, co už bohužel v naší době nemůžeme moc očekávat.

Moc hezká pohádka, sice studiová, ale to vůbec nevadí. Jeden známý herec vedle druhého, i v maličkých roličkách. Bohužel je tato pohádka zbytečně dlouhá, zkrácení na klasickou hodinovou stopáž by jí pomohlo. Ale i tak velká spokojenost. Bez komentáře se nemohou nechat neskutečně vtipné hlášky, ty však od poloviny filmy vymizí, což také vede k určité znuděnosti diváka.