Zelňačka (1981)

Ať vědí všichni v každém koutu země, že jsi Pán, věčný Bůh. Žaludek přijímá kdejaký pokrm, a přece jeněkteré jídlo lepšínež druhé. Patro v ústech poznává chuť zvěřiny a rozumná mysl rozeznává lživá slova. Úlisné srdce působí zármutek, ale zkušený člověk mu dovede odplatit. (Sírachovec 36,17-20) Recept z knihy Zelňačka, kterou napsal René Fallet: „Odjakživa vídal Glód svou babičku, matku, ženu připravovat zelňačku. Takřka od narození věděl, jak se připravuje, a dělal to, aniž na to myslel. Omyl hlávkové zelí, odstranil žebra listů, srdíčko rozřízl na čtyři díly, hodil na pět minut do vroucí vody a během té chvilky zametl v domě… Vrátil se zpátky k baště, dal zelí do hrnce, přidal k němu čtyři oloupané brambory, cibuli, dvě mrkve a bohatě zalil vroucí vodou. Přidal trošku soli, snítku tymiánu, tři zrnka pepře, a jelikož česnek vyhání červy a na světě není nic horšího než červi, vyjma nastuzení, stroužek česneku. Lidi z města, kteří jsou jeden jak druhý kancelářské myši a mluví spolu s nosem u nosu, by ho tam nedali. Ale lidi z města kvůli všem těm cavykům nemají žádné zdraví, padají jako mouchy na těch svých ulicích a bulvárech… Hrnec zakryl pokličkou a zanechal ho na věrném sporáku z černé litiny. Až se to bude vařit tři čtvrtě hodiny na středním plameni, polévku odtáhne, předtím ji však ochutná. O kousky slaniny se postará na poslední chvíli.“ (překlad Růženy Steklačové)

Velmi zvláštní film, až se divím, žeLouis de Funèsdo něho šel. Samotný film si hraje na něco víc a úplně se nedokáže rozhodnout, jestli to má být komedie, sci-fi nebo spíše tragikomedie... Osobně bych se přidal k poslední možnosti. Bohužel ať tak, či onak, je to bohužel důkaz, že francouzské komedie po roce 1980 začaly těžce upadat a to, co dělalo skvělé filmy s Louis de Funèsem jsou nenávratně pryč.Tři hvězdy za snahu, ale už nikdy více.50%.

Mrzí mi to malé hodnocení zde. Jasně - není to klasický LdF. Je to vlastně smutný film, který je záměrně jakobynalakován na komedii a la LdF. Mám ho rád, ale nedokáži se u něj smát, usmívat se ovšem neustále. A bez emocí - řemeslo jako vždy dokonalé, a netradiční, a skvělý dabing mého milovaného Jiřího Lábuse. A zelňačka - jídlo bohů. :-) Prostě nemohu jinak, pět.

Blízká setkání třetího druhupo francouzsku. Amíci s ufony komunikovali pomocí sofistifikovaného zvukového zařízení a přitom stačilo pár hlasitých prdů. Frekvence vyluzované zadnicemi dvou starých exotů, přivolaly zelňačkou posedlého emzáka, který dost možná přiletěl ze stejného koutu galaxie, odkud k nám o rok později přiletěliA a B. Těžko se divit, že se Zelňačka dočkala označení propadák. Girault sice stál za několika úspěšnými filmy, ale byl to především on, kdo pokazil závěr Funèsovy kariéry. Soudný režisér pozná mizerný scénář a použije filmařské nástroje pro minimalizování škod. Jenže v tomto případě jen "vyšperkoval" infantilní scénář, podobně nablblým hudebním doprovodem. Jinak čistá rutina bez nápadu. Navíc místo aby se tvůrci věnovali filmařsky nosnému tématu ohledně Claudovy manželky, polovinu filmu obětovali pro prdění a ksichtění Funèse. Na jednu stranu chápu, že díky špatnému zdravotnímu stavu byly jeho poslední filmy vymodlené a tvůrci chtěli předvést hlavní hvězdu v plné parádě, aleZelňačka je na stéjné podúrovni jako ostatní dva propadáky, kterými se s diváky rozloučil. Takže musím konstatovat, že Lábus, který ve svých třiceti letech daboval skoro sedmdesátiletého Funèse, je v případě tohoto filmu, tím nejmenším problémem.50%

Já tenhle film, mám prostě rád. Viděl jsem ho už jako malý kluk a už tehdy na mě silně zapůsobil. Nevím přesně čím to je, jestli tou jednoduchostí, vtipem, atmosférou nebo tou neustálou přítomnosti smrti, kterou z filmu cítím. Jasně objektivně se nejedná o bůhví jaký majstrštyk, ale mě to prostě sedlo.